F. Zachariaš: Každý z nás může rozhodnout

S čísly, i těmi ekonomickými, se dá dobře pohrát. A tak se ocitla Česká republika v rekordním plusu, jak nám sdělil ministr Babiš. Vláda hovoří i o tom, že mzdy rostou, jenže za státy Evropské unie chodí doslova o berlích. Od ledna do září 2016 vzrostly zaměstnanecké výdělky o 4, 3 procenta. Na jejich růst měla, podle analytiků, bezesporu vliv snížená nezaměstnanost a také nedostatek pracovní síly. Rozdíly mezi průměrnou mzdou jsou však propastné. Nejnižší mzdy najdeme ve službách, administrativní práci, pohostinství. Rovněž musíme počítat s rozdílnou výší platů mezi jednotlivými regiony naší republiky. V Praze si mohou lidé vydělat kolem 36 000 Kč, v Jihomoravském kraji 28 000 Kč, zato v Karlovarském kraji mzda překročila jen trochu částku 24 000 Kč.

Můžeme souhlasit s tím, že minimální mzda bude s největší pravděpodobností stoupat i v příštích rocích. Česká republika se tak snaží dohnat státy Evropské unie. Na rozdíl od jásajících vládních představitelů lze konstatovat, že nižší minimální mzdu mají ze členských států EU jen Maďarsko, Litva, Rumunsko a Bulharsko.

Dále je nutno připomenout, že jásání nad snižující se nezaměstnaností je pouze v mnohých případech také hrou čísel a tabulek. Různá místa naší republiky mají rozdílné podmínky a ne každý, komu pracovní úřad práci nabízí, ji může přijmout. Člověk pracující léta v těžkém průmyslu se jen stěží přeškolí na jemného mechanika. Taktéž ženy po mateřské dovolené, které jsou samoživitelkami, nemají po ruce babičku, jež by dítě pohlídala, budou asi jen těžko dojíždět za prací pár desítek kilometrů. Přiznejme si, že se vláda jak jinak než snaží své výsledky trochu naleštit a před parlamentními volbami takzvaně prodat občanům. A aby toho nebylo málo, ještě slíbit věci možné i nemožné. Je však otázkou času, kdy přijdeme na to, že všechny tyto naděje jsou pouze pokusem o to, jak získat hlasy voličů a pak již bohužel není vidět žádná snaha o naplnění volebních programů. Nezapomenutelným příkladem jsou takzvané církevní restituce. Byly hlavním tématem volební kampaně ČSSD a premiéra Bohuslava Sobotky. Dnes však už o tomto problému, který se dotýká nás všech, nikdo z představitelů této strany nechce hovořit.

A tak při rozhodování, kdo nás bude v Poslanecké sněmovně zastupovat, volme ty, které opravdu dobře známe a víme, že do politiky vstoupili ne pro vlastní prospěch, ale proto, aby pomohli nám všem.