KSČM obstála v diskusích o tzv. reformních zákonech

Je první pracovní den roku 2012. Stojí za to se ohlédnout. Co vás v loňském roce nejvíc zarmoutilo a co nejvíc potěšilo?

Rok 2011 určitě nepatří k letům, nad jejichž výsledky by člověk mohl jásat, ale přece jen pár světlých okamžiků v něm bylo. Pokud jde o stranickou práci, bylo rozhodnuto o konání sjezdu, o jeho hlavních materiálech, rozběhla se diskuse na výročních členských schůzích a okresních konferencích. A přes naše stesky nad stárnoucí členskou základnou, jsou okamžiky, kdy člověk vidí, že stranická práce žije, že má dobrou úroveň a věci, které se nedaří, může člověk někdy nahradit tím, co se opravdu daří.

Pokud jde o práci parlamentu, za určitý výsledek můžeme považovat skutečnost, že naše strana obstála v diskusích o reformních zákonech. Obstála proto, že byla schopna předložit určitou koncepci. Jiné vidění světa, jiné vidění cesty z krize, což se objevilo na korespondenci a dotazech vůči KSČM, vůči našemu poslaneckému klubu ve sněmovně nebo i mě osobně. A také v tom, že lidé, kteří byli na členských nebo výročních členských schůzích přijímáni do strany, vstupovali do KSČM s předsevzetím něco se špatným stavem ve společnosti dělat.

Pro mě osobně je určitou satisfakcí, že kontrolní výbor sněmovny pod mým vedením dosáhl zatím nepravomocného rozhodnutí o tom, že prezident NKÚ František Dohnal byl uznán vinným, že způsobil vážnou poruchu v činnosti jiného orgánu veřejné moci – myšleno tím Poslanecké sněmovny a jejího kontrolního výboru. Znamená to, že snaha, kterou začal stranický kolega Vladimír Koníček v minulosti, a ve které jsem pokračoval, má zatím nepravomocný, ale přesto výsledek o tom, že pravda je na naší straně.

Najdete se ještě něco, co vám udělalo opravdovou radost?

Největší radost jsem měl v každém případě z výsledků některých jednání o místních koalicích. Po roce 2010 KSČM v obcích, kde se konaly komunální volby, se naše strana v roce 2011 v místech, kde jsme se dostali do vedení měst a obcí, ukázala jako síla, která je schopná problémy na obecní úrovni jednoznačně zvládat. Projevilo se to jak na poradě nově zvolených starostů a místostarostů, tak na celostátní poradě starostů, místostarostů a členů rad, kterou jsme uspořádali. A pokud vás snad jde o nějakou potěšující drobnost, v každém případě to byly radosti běžné, lidské. To si člověk ničím nenahradí a každý to prožíváme jinak.

To máte pravdu. Koalice však loni však většině lidí, kteří mají hluboko do kapsy, naordinovala další dietu. Některá tvrdá opatření se už projevila, jiná nás čekají letos.

Problém je v tom, že rok 2011 byl rokem, kdy se znovu přijímaly jednou zrušené tzv. reformy a my jsme nemohli uspět vzhledem k převaze 115, dříve 118 hlasů vládní koalice. Její poslanci z řad ODS, TOP 09 a Věcí veřejných prosadili protilidové, nehumánní a nesmyslné reformy, které dál deformují společenský život v České republice. Ale souboj nebyl marný, protože ukazoval, že existuje i jiná alternativa než ta, kterou představuje vládní koalice.

Když už jsme na parlamentní půdě - ve sněmovně jsou dvě opoziční strany, levicová KSČM a ČSSD stojící nalevo od středu. Dalo by se očekávat, že opozice bude více vzájemně spolupracovat na parlamentní i na mimoparlamentní půdě. Zvláště v této krizové době. Dáte mi za pravdu, že to příliš nefunguje?

Nefunguje to. Opoziční strany mezi sebou nemají žádnou smlouvu. My jsme stáli v opozici v minulosti s různými politickými stranami proti různě sestaveným vládám, takže jsme zvyklí pracovat jako samostatná opoziční strana. V každém případě se ukazuje, že Komunistická strana Čech a Moravy jako suverénní strana je schopna připravit dokonce lepší návrh na řešení než sociální demokracie. To, že ČSSD nechce na parlamentní úrovni více spolupracovat, není věcí KSČM. Je to věcí sociální demokracie. Pokud oni nepochopí, že spolupráce vede k lepšímu výsledku, budou jako ČSSD ztrácet. KSČM na tom nemůže nic ztratit, protože má své přirozené spojence, které rozšiřuje pomocí Spojenectví Práce a Solidarity.

Loňský rok byl nevolební, politické strany sbíraly síly do voleb, které je čekají letos na podzim. Je to tak?

Komunistická strana Čech a Moravy má v každém případě v jedné věci jasno. Budova, v níž sídlí v Praze ÚV KSČM a také redakce Haló novin, je její. Druhá část soudního sporu je pro nás velmi nepříjemná. Visí nad námi Damoklův meč zaplacení smluvní pokuty. Musíme se bránit mimořádným opravným prostředkem, dovoláním k Nejvyššímu soudu. To znamená, že kromě přípravy na volby, musíme vyřešit ekonomický tlak na činnost strany. Je možné, že budeme muset řešit i opatření vlády o pozastavení činnosti KSČM.

Nečasova vláda byla ve funkci první celý kalendářní rok volebního období. Změnil, či nezměnil se její vztah k opozici – při obhajobě programového prohlášení vlády premiér sliboval, že důležitá rozhodnutí bude s opozicí konzultovat, bude ji informovat. Nezdá se, že by se tak dělo, je to tak?

Koalice se prokázala jako neschopná komunikace, a to téměř ve všech věcech. Jednací dny ve sněmovně se protahovaly dlouho do noci nebo byly až do rána. Dělaly se naschvály při obsazování výborů, které byly přerozděleny. Věci veřejné zase navrhovaly vyšachování KSČM. Rok 2011 opravdu provázel jeden nedemokratický krok za druhým. To na druhé straně vedlo k tomu, že Spojenectví Práce a Solidarity, které pomohla KSČM iniciovat, měsíc od měsíce sílilo. Podíleli jsme se na velkých demonstracích v květnu, v říjnu a také v listopadu. A myslím si, že onen Pohřeb iluzí o demokracii, který jsme jako součást SPaS spoluorganizovali na Staroměstském náměstí v Praze 17. listopadu, byl velmi úspěšný. A naše parte k pohřbu je snad nejoblíbenějším mediálním začátkem všech internetových diskusí.

Jak už jste nastínil, konala se řada protestů proti politice vlády. Ačkoli nespokojených přibývá, z počtu účastníků se mi zdá, že o ně lidé nemají velký zájem. Proč lidé zatím málo bojují za svá práva, proti nestydatému ožebračování?

Nemyslím si, že by lidé neměli zájem. Lidé mají zaprvé strach vyjádřit svůj zájem účastí na demonstracích. Zadruhé - organizátorů demonstrací je velké množství a jejich organizátoři bohužel nejsou schopni se spolu domluvit. Až na SPaS, které je platformou dohody. Také se ukázalo, že jsme onoho 17. listopadu v Praze ze Staroměstského na Václavské náměstí přivedli víc lidí než druhá organizace, která na Václaváku demonstraci měla. V tom spatřuji koordinační sílu SPaS jako velkou, což považuji za úspěch naší politiky. Protože už rok od vyhlášení této iniciativy, se SPaS stalo středobodem určitých snah o koordinaci akcí. A to nejen demonstrací, ale také třeba veřejných petičních akcí, které byly projednány na veřejných slyšeních.

Jakou roli hrála loni KSČM na mezinárodním poli, ve spolupráci s evropskými komunistickými stranami?

Pokud se mám vyjádřit ke spolupráci v rámci Evropského parlamentu, Komunistická strana Čech a Moravy hraje víc než důstojnou roli ve frakci Sjednocené evropské levice a Severské zelené levice. Protože se svými čtyřmi europoslanci patří v této 36členné frakci k silnému národnímu zastoupení. Hovořil jsem s řadou europoslanců, ať už se soudruhy z Lotyšska nebo se soudruhy z řecké, portugalské komunistické strany, se soudruhy ze Švédska, z Německa. Takže v tomto ohledu je důležité si uvědomit, že naše strana nepodléhá žádný módním trendům. Po havárii v japonské Fukušimě nezpanikařila a udrželi jsme naše zájmy o dostatek energetických zdrojů pomocí jádra právě i na evropské úrovni. To považuji trochu za úspěch a velký znak toho, že nepodléháme ani populismu, ani módním trendům. Když se mě ptáte na mezinárodní spolupráci, takové téma je na samostatný rozhovor. V polovině prosince jsem se zúčastnil výroční porady komunistických a dělnických stran v Athénách, čtenáře Haló novin jsem o jejím obsahu a výsledcích už informoval. Bylo to hodně poučné i inspirující. Takové setkání také obvykle člověku dodá sil do další práce.

Jsme na začátku roku 2012. V květnu se uskuteční sjezd KSČM, na podzim nás čekají volby do krajských zastupitelstev a do třetiny Senátu. Jak se na tyto události připravujete?

Jsem přesvědčen o tom, že diskuse o sjezdových materiálech vyústí nejen v dobrý výsledek okresních a krajských konferencí KSČM, ale i v dobrý výsledek sjezdu, alespoň pokud jde o schválení dokumentů, podle kterých KSČM bude organizovat svoji další politickou práci. Podle mého soudu vyústí v dobré výsledky jednání obecně. Ať už jde o personální přípravu, ale i přípravu aktivů KSČM tak, abychom zvládli krajské a senátní volby. Musím říci, že příprava jednotlivých kandidátů zejména na krajské volby je v plném proudu. Mám pro to důkazy z jednání výročních členských schůzí, městských konferencí a ze začátku okresních konferencí. Věnuje se tomu pozornost, lidé se zajímají o to, koho dát na kandidátní listinu do voleb krajského zastupitelstva. Krajskou kandidátku považují za velmi významnou. Stejně tak chápou v regionech, v nichž se po šesti letech konají volby do horní komory parlamentu, návrhy kandidátů do Senátu. Takže příprava osmi set kandidátů probíhá ve velmi demokratickém a odpovědném duchu.

Věřím, že sjezd bude odrazovým můstkem pro zvýšení autority Komunistické strany Čech a Moravy ve společnosti. To se musí následně potvrdit právě ve volbách. Rád bych, abychom zejména a v krajích, kde jsme už nesli odpovědnost za vládnutí, si ji nejen udrželi, ale abychom i posílili.

Co říci závěrem?

V sobotu 3. prosince na závěr zasedání ÚV KSČM jsem přál občanům, aby si o vánočních svátcích ani nevzpomněli na těžkosti, které je čekají v letošním roce na základě koalicí přijatých zákonů. Asi mé přání nevyslyšeli, přesto věřím, že se aspoň na chvilku mohli zastavit a věnovat se své rodině. A nemuseli čelit útokům, které na ně v roce 2012 čekají.