Na pomoc politickému vzdělávání - Che Guevara

Před půl stoletím 9. 10. 1967 byl zavražděn v bolivijské vesnici La Higuera vůdce Ernesto »Che« Guevara, celým jménem Ernesto Rafael Guevara de la Serna. Příkaz k popravě vydal agent CIA Felix Rodriguez.

Podle svědectví jeho poslední slova zněla:

„Vím, že jsi mě přišel zabít. Střílej, ale jediné, co zabiješ, bude člověk“

Ze zdravotního důvodu, kterým bylo těžké astma nechodil do běžné školy. Učila ho jeho matka a pěstovala v něm lásku ke knihám. V roce 1946 ukončil svá středoškolská studia a začal pracovat. Současně se přihlásil na lékařskou fakultu. V prvních letech studia procestoval severní a západní Argentinu, kde v tamních vesnicích studoval lepru a tropické nemoci. V posledním roce studia se „Che“ vydal napříč Latinskou Amerikou na starém motocyklu. Na cestě ho doprovázel Alberto Granado. Jeho deníky a dopisy postupně odhalují, jak si stále více uvědomoval nespravedlnost, chudobu a útlak, které měl šanci na cestách poznat. „Che“ z těchto toulek napsal knihu „Motocyklové deníky“. V úvodu vzpomíná na svého syna Ernestův otec Ernesto Guevara Lynch. A kromě jiného také říká, proč se jeho syn osmělil jako mladík na tak dobrodružné putování: Potřeboval do hloubky poznat potřeby chudých národů a věděl, že aby je poznal, musí k nim najít cestu ne jako obyčejný turista, nýbrž tak jak to udělal on. Na své pouti se často zastavoval ne proto, aby si vyfotil krajinu nebo prošel zajímavosti, ale aby nechal do sebe proniknout lidskou bídu přítomnou v každém záhybu cesty, kterou se rozhodl jít, a aby vypátral příčinu této bídy. Cestoval jako badatel společnosti, který jde a pátrá a také co možná ulevuje lidské bolesti. Guevara na medicíně promoval v březnu 1953 a rozhodl se pro práci v kolonii nemocných leprou ve Venezuele. V tomto období hodně čte, zejména Lenina, Marxe, Engelse či Stalina.

V roce 1959 Guevara získal kubánské občanství. Ve stejném roce začal působit na různých postech v nové Castrově vládě (byl prezidentem kubánské národní banky a později řídil také ministerstvo průmyslu), během něhož se snažil dál propagovat svou vizi spravedlivé beztřídní společnosti (tvrdil, že když už nejde stvořit člověka vzdělanějšího, tak alespoň morálnějšího).

Ať už je to během jeho výprav z rodné Argentiny napříč Latinskou Amerikou - při obraně pokrokové vlády plukovníka Jacoba Arbenze v Guatemale, nebo s partyzánskými spolubojovníky velitele Fidela Castra v kubánském pohoří Sierra Maestra - Che vždy stál na straně vykořisťovaných a utlačovaných.

Po své smrti se „Che“ stal jako teoretik i taktik guerillového boje hrdinou socialistických revolučních hnutí celého třetího světa, za nejsvětější povinnost považoval bojovat proti imperialismu, ať je kdekoliv.

Připomeňme si památku tohoto velkého revolucionáře, marxisty-leninisty a bojovníka za svobodu a lepší svět.

"Hasta Siempre, Comandante"

(navždy věrní, veliteli).

Jan Havelka (předseda Ideologické komise MěV KSČM Ostrava)