1. máj dnes
1. máj je komunistický svátek. Tak oblbují český národ už 30 let útoční antikomunisté. Spojili se tu všichni pravičáci, antikomunistická mainstreamová média v čele s veřejnoprávními Českou televizí a Českým rozhlasem a další novinářskou žumpou, ale i lidmi, kterým to nelze odpustit v čele s dnešním presidentem. Jednotně jim pomáhají stále prosazovaní tzv. „historikové“ z Ústavu pro studium totalitních režimů, někteří bývalí i současní členové KSČ i KSČM, prodejní agenti třeba s příjmeními, která se kdysi psala azbukou, tupí nevzdělanci, zlo rozšiřující poslanci a senátoři, církevní hodnostáři, různí Kolářové a neschopní všehoschopní.
Ten útok je drtivý a hlavně na mladé lidi. Nové učitelské rychlokvašky jim ve školách pravdu neřeknou, nic nevysvětlí, nebo jsou tak bídně vzděláni, že ani oni sami nevědí nebo se bojí. Nejhorší je, že jim to nevadí. Vrchol zvrácenosti představuje, že se od 1. máje distancují ČSSD a žluťácké odbory. Výsledkem je, že připomínat 1. máj, jeho význam a odkaz, zůstalo na nás, komunistech.
Jak asi všichni víme, Svátek práce, nebo 1. máj, je mezinárodní svátek pracujících, který se od roku 1890 slaví na paměť vypuknutí stávky amerických dělníků v Chicagu 1. 5.1886, která vyústila v masakr a nevinně popravené. V roce 1889 přijala II. internacionála 1. květen (nebo též 1. máj) za oficiální Svátek práce. V českých zemích se poprvé slavil v roce 1890 na Střeleckém ostrově v Praze. V „Hymně dělníků k 1. máji“ se tehdy zpívalo:
Svět dělníků ať žije, ať žije naše svoboda,
ať první máj se vpije do duší, jež blud hlodá.
Ať bída v světě zhyne a strhá pouta otroctví,
ať ze srdce se vine cit blaha a vítězství.
Od té doby prošel Svátek práce bouřlivou historií. Zůstala v něm myšlenka boje za práva pracujících, ale hlavně přibyl boj za mír. Není divu. Ve 20. století právě pracující nejvíce strádali a umírali v imperialistických světových válkách a vždy hlavně pracující nejvíce doplatili i na lokální ozbrojené konflikty. Stejné to bylo a do dneška je i za všech neustále se opakujících hospodářských krizí, nutně provázejících snahu imperialismu globalizováním ovládnout svět za každou cenu.
Svět se změnil a stále mění. Nutné je měnit i naše přístupy ke Svátku práce. Komunisté mají být vlastenci a internacionalisté a proto obsahově asi nemáme co měnit. Oportunisté uvnitř strany nám skoro zakazují používat takový výraz, ale přece třídní boj nabývá na urputnosti, krutosti, bezohlednosti a významu. A boj za mír je tím více aktuální, čím více je na světě ozbrojených konfliktů a čím větší jsou snahy o stále nová harašení zbraněmi. A vláda ČR v čele s oligarchou, podporována KSČM, nás na pokyn amíků do toho stále více vtahuje.
A co k tomu všemu KSČM? Podívejte se na jediný plakát A3, který k 1. máji vydal ÚV KSČM. Co říkáte, je to plakát komunistů, kteří by měli být předvojem boje pracujících? Vystihuje odkaz 1. máje? Sdělí veřejnosti, co KSČM chce, kam jde, za čím a za kým stojí, co ctí? A navíc, vedle je plakát k 75. výročí osvobození Československa Rudou armádou. Co vy na to? Bez Rudé armády, bez rudé hvězdy a srpu s kladivem - je to plakát komunistů? Možná jejich papalášů v pražském zchátralém paláci nebo poslaneckých křeslech.
V dubnu nám koronavir nedovolil uskutečnit XI. sjezd KSČM, kde byla naděje zcela vyměnit program i celé vedení strany. Tak snad později, ale určitě, jak doufám. COVID-19 nám nedovolí ani společně oslavit 1. máj. Neznamená to ale neslavit vůbec. Využijme k tomu prostředky elektronické komunikace i omezený osobní styk. Hlavně nezůstávejme sami. Stejně smýšlejících je nás mnoho. Ať žije 1. máj! Čest práci.
Ostrava, duben 2020, JaBe
Modře jsou vybarveny státy, kde slaví 1. máj jako Svátek práce.
