70 LET OD SMRTI ŽENY - HRDINKY
Dne 31. července jsme si připomněli 70.výročí umučení Jožky Jabůrkové v koncentračním táboře Ravensbrück. Při této příležitosti se konalo pietní setkání u pamětní desky této ostravské rodačky v Ostravě –Vítkovicích.
Je to v krátké době další smutné výročí. Prvního června jsme si připomínali 70 let od popravení Vladislava Vančury. To, že oba tito hrdinové zemřeli za to, že hájili své levicové přesvědčení, svědčí o tom, jak velmi se fašistický okupační režim těchto myšlenek obával.
Vzpomínáme na ni jako na pokrokovou a inteligentní ženu. Své dětství prožila ve složitých podmínkách. Ve svém životě nikdy nezapomněla na prožité útrapy. Po smrti matky se musela již v době dospívání starat o své živobytí. Zpočátku jako chůva a dále pak ve Vítkovických železárnách a ve Vítkovické nemocnici. Všude kolem sebe vnímala tehdejší sociální a společenskou nerovnost. To vše umocněné probíhající I. světovou válkou.
Po válce se přestěhovala do Prahy. Zde se věnovala práci s mládeží v rámci dělnické tělovýchovné jednoty. Pro tuto mládež začíná psát. Zprvu krátké články a říkanky. V roce 1931 byla za KSČ zvolena do Ústředního zastupitelstva města Prahy. Počet nezaměstnaných v republice dosáhl až jednoho miliónu. Hovoříme o roce 1931. Počet obyvatel v Čechách a Moravě byl dle sčítání lidu v roce 1930 10,6 mil. obyvatel. Připomeňme, že aktuální nezaměstnanost v ČR přesáhla půl milionu lidí. A to se v oficiálních statistikách neuvádějí desítky tisíc občanů, kteří již na úřadech práce nejsou evidováni nebo kteří byli díky asociální reformě z evidence vyřazeni.
Jožka Jabůrková podporovala zřizování jeslí a mateřských škol, hřišť a stravoven pro děti. Stejně tak účinnou zdravotní péči především pro děti dělníků a nezaměstnaných. Již v době prvorepublikové krize podávali komunisté návrhy, aby sociální výdaje byly placeny z prostředků majetných vrstev. Jožka Jabůrková na toto téma mnohokrát vystoupila. Zastávala se osamělých matek, jejichž situace byla v těch letech skutečně špatná. Žádala také vybudování 3 000 levných moderních bytů pro sociálně slabé rodiny a domovy pro služebné s dětmi. Upozorňovala na obecně špatnou bytovou situaci.
Od roku 1929 se stala redaktorkou časopisu Rozsévačka. V ní sdělovala srozumitelným jazykem názory na stávky, dělnickou solidaritu, vzdělávání žen, psala o situaci dělníků v zahraničí. Velká část jejich článků je věnována i tématu žen ve státní službě a veřejném životě. Prováděla i osvětu v oblasti zdravotnictví.
V té době bylo velmi obtížné udržet redakci časopisu s touto tématikou. O složitosti svědčí i to, že díky své angažovanosti se i Jožka Jabůrková několikrát ocitla před soudem. I to vypovídá mnohé o tehdejším pojetí demokracie.
Nejhorší etapa života ji ale teprve čekala.
Zatčení Jožky Jabůrkové gestapem a její deportace do Ravensbrücku proběhlo téměř okamžitě po obsazení našeho území nacistickými okupanty v roce 1939.
Podmínky v koncentračním táboře byly pro nás téměř nepředstavitelné. Ženy po stovkách namačkány v ubikacích, nedostatek jídla a pití, zima i vedro. Potupné nástupy a raporty na venkovních plochách, trvající mnoho hodin. Přítomnost u poprav. I v těchto podmínkách si však Jožka Jabůrková zachovala lidskou morálku. Získala si vážnost mezi ostatními vězenkyněmi svou čestností a smyslem pro solidaritu. Snažila se ulehčit situaci zejména ženám z příchozích transportů. Vysvětlovala, jak se vyvarovat trestům, které na nově příchozí čekaly na každém kroku. S láskou na ni vzpomínaly i lidické ženy.
Mohli bychom si připomínat to, co Jožka Jabůrková za svého života vykonala, ještě hodně dlouho. Jistě by ji potěšilo, že se na její životní příběh nezapomnělo a že stále žijí lidé, kteří se hlásí k myšlenkám, za které položila svůj život.
Čest její památce!
Ing. Ivan Strachoň