90. výročí V. sjezdu Komunistické strany Československa a jeho poselství dnešku
Zamyšlení:
Ve dnech 18. až 23. února 2019 si připomínáme 90. výročí V. sjezdu KSČ. Bylo by chybou na toto významné výročí neupozornit a nepřipomenou si jej, zvláště pak v souvislosti s dnešním směřováním KSČM.
Na V. sjezdu KSČ konaném v holešovické Domovině byli do vedení strany zvoleni tzv. „karlínští kluci“ v čele s Klementem Gottwaldem. (Název „karlínští kluci“ začala jako první „pohrdavě“ používat generačně starší skupina komunistických vůdců kolem zakladatele KSČ Bohumíra Šmerala. Později se toto označení stalo běžně používaným pro stručný popis vedení KSČ po roce 1929.) Z KSČ poté odešlo mnoho zakládajících členů (někteří členové v čele s Aloisem Munou založili Komunistickou stranu Československa (leninovci)) a strana se radikalizovala, přesto získala v následných říjnových parlamentních volbách 753 220 hlasů a skončila celkově čtvrtá s 30 mandáty.
Jeho jednání uzavřelo předchozí etapu hluboké vnitrostranické krize, do níž stranu uvrhlo pravicové vedení v čele s Bohumilem Jílkem a Václavem Bolenem, a volbou nového vedení strany v čele s Klementem Gottwaldem otevřelo cestu k etapě nové, jež se odehrávala ve znamení důsledné bolševizace celé strany. V. sjezd Komunistické strany Československa stal se tak průsečíkem řetězce událostí minulých a následných, svorníkem klenby boje vykořisťovaných za progresivní perspektivu společenského vývoje.
Bez bolševizace by KSČ nestála na čele masových bojů proti krizi (Mostecká stávka), národně osvobozeneckého boje proti fašismu a jeho přerůstání v boj za lidovou demokracii, nebylo by vítězství ve volbách v r. 1946, února 1948 a prvých úspěšných kroků na cestě k socialismu i přes jeho porážku. KSČ jako strana nového, leninského typu vznikla z levice sociální demokracie a přinesla si tak sebou zátěž ideologie a psychologie sociáldemokratismu a reformismu, kterou musela překonat v procesu bolševizace.
Z tohoto vývoje si dnešní vedení strany nevzalo téměř nic a jde zcela proti tomuto myšlenkovému pochodu, neuznává jej za jediný správný. Dnešní centrální vedení strany i mnohá vedení na krajských výborech, okresech i v základních organizacích, kteří jsou voleni do funkcí, ať už stranických a díky tomu i zastupitelských, si myslí, že návrat k snaze o pouhou socializaci kapitalismu, je může udržet v teplých, dobře honorovaných místech. Ano dlouho to byla pravda a pro mnohé to pravda stále je, neboť kontakty které přitom navázali či navazují, jim při jejich politikaření skutečně i při chabé inteligenci teplé místa zajistí. Ale strana jako celek skončí a tím hrozí i konec spravedlivého boje za práva většiny. Snaha o aktuální úlitby voličům účastí ve vládě, kde se sice občas podaří uspět se zajímavými návrhy, ale na kapitalistickou společnost jako celek to má pramalý vliv. Komunista musí věřit, že kapitalismus je porazitelný, pokud nevěří, není pravým komunistou.
Závěrem bych chtěl říci, že dle mého názoru, šla, bohužel KSČM při svém vzniku zcela opačným směrem. V návaznosti na revizionismus padesátých, šedesátých a osmdesátých let, šla přes sebedestrukci KSČ na přelomu r. 1989-1990 v procesu odkomunizování zpět ke svým prapůvodním kořenům, k sociální demokracii, k reformismu. Zda je možné stranu ještě zachránit, jako skutečnou politickou sílu pro mnohá další desetiletí, si s přihlédnutím k výsledkům podobných stran v ostatních východoevropských zemích, nejsem jist.
Jan Kotala
Ideologická komise MěV KSČM Ostrava