Chceme-li měnit život lidí, musíme být mezi nimi říká předseda OV KSČM Oldřich Jakubek

 

V Ostravě se podařilo vytvořit levicovou platformu Spojenectví Práce a Solidarity (SPaS). Jak se to stalo? Kdo byl iniciátorem?

Ustavení SPaS Ostrava bylo jedním z podnětů vzešlých v diskusi na městské konferenci KSČM letos v únoru. Je však nutno dodat, že to bylo pouhým završením iniciativ k ustavení, které se rodily postupně.

SPaS vnímám jako jednu z možností sjednocování úsilí o zlepšení celkového stavu života v naší zemi. Oněch 80 až 85 procent občanů, nespokojených se současným stavem politiky a vládnutí, představuje pestrou škálu politického i sociálního smýšlení a názorů. A jakousi platformou pro prezentaci těchto názorů, a hlavně návrhů řešení  problémů, může být i SPaS.

Na ustavující schůzce jsme společně charakterizovali základní problémové okruhy, jejichž řešení budeme společně podporovat a požadovat. Jsou to odchod současné zkorumpované vlády rozpočtové nezodpovědnosti, vyhlášení předčasných sněmovních voleb, zastavení prohlubování současného krizového vývoje, obnovení zákonnosti a zodpovědnosti a obnovení lidské důstojnosti. A určitě se najdou kritici, kteří nás budou podezírat ze zneužívání našeho působení pro údajně politické požadavky...

To je přece nesmysl, vždyť politika je činnost, kterou vykonávají všichni, kteří fungují ve veřejném prostoru a formulují politické požadavky. To jsou nejen politické strany, ale také odbory, občanská sdružení, iniciativy, i jednotlivci...

Samozřejmě. Je to hloupé nálepkování těmi, kteří nevidí, nebo vidět nechtějí to, co se děje - jak občané zjišťují, že se vládní strany po usazení do křesel transformovaly v úplně jiné strany. A tyto nejenže se již nepotřebují ohlížet na své předvolební sliby, ale ani na své voliče a občany vůbec.

Které organizace jsou »spojenci« v ostravském SPaS?

Zakládajícími subjekty jsou převážně levicová občanská sdružení v Ostravě: Sdružení nájemníků ČR, Svaz důchodců ČR, Klub českého pohraničí, OI Ne základnám, Český svaz bojovníků za svobodu, LKŽ Jožky Jabůrkové a Boženy Holečkové–Dolejší, Česko–ruská společnost, Odborové sdružení Čech Moravy a Slezska a KSČM. Velmi obětavým členem a jedním z iniciátorů založení SPaS Ostrava je Svatomír Vašut, nezastupující žádné sdružení ani politickou stranu.

Činnost a vztahy mezi jednotlivými subjekty jsou založeny výhradně na principech vzájemné spolupráce, důvěry, podpory a tolerance. Ani v náznacích nejde o jakoukoli formu »berličky« některého ze »spojenců« při prosazování svých zájmů.

 Jaké aktivity jste na této společné platformě již uskutečnili, či na jakých jste se dohodli?

Aktivity jsou ve dvou základních rovinách. Vzájemné konzultace a informování se o připravovaných akcích a účast na konkrétních akcích. Zde bych chtěl uvést naši aktivní účast na veřejné akci - Hydeparku 19. dubna na Jiráskově náměstí v centru Ostravy. Vystoupil tam kromě mne ještě kolega Vašut, který seznámil přítomné s ustavením a smyslem SPaS. Já jsem vystoupil s kritikou současné vládní politiky a výzvou ke sjednocení všech nespokojených, bez ohledu na politické, sociální i jiné rozdíly. Rovněž jsem tehdy pozval ke společné oslavě 1. máje.

Mají lidé ve vašem okolí povědomí o SPaS?

Podle mých zkušeností je platforma SPaS mezi občany málo známá. Není se ani čemu divit. Většinová média jsou zpravidla v cizích rukou a více či méně i přes proklamovanou nezávislost straní koalici a majetným. V jejich zájmu není sjednocovat neprivilegované ke společnému postupu k žádoucím společenským změnám. Naopak, rozdělování, oslabování vzájemné solidarity ve všech jejích formách je vítanou půdou pro arogantní asociální politiku vlády.

Právě ve sjednocování a překonávání rozdílů mezi neprivilegovanými spočívá hlavní smysl působení SPaS. Je to práce bez fanfár, o to však významnější a záslužnější.

V čem by se podle vás či podle názorů Ostraváků měla práce SPaS zlepšit?

Jako jeden z velkých problémů vidím určitý rozpor v postojích představitelů »spojenců« SPaS (tedy jednotlivých organizací a iniciativ sdružujících se na této platformě) na centrální úrovni a »dole« v terénu. Z pohledu centra není problém. Čím však jdeme níže, tím více vnímám odvolávání se na tzv. nezávislost a zejména apolitičnost. Vždyť ale všichni jsou voliči, proč by neměli mít právo vyzvat představitele stran a subjektů na všech stupních, aby otevřeně vyjadřovali stanoviska a kroky svých šéfů? Schovávání se za tzv. apolitičnost je jen nahrávání přetvářce a pokrytectví, čehož jsme svědky.

Obecně si však myslím, že aktivisté ve SPaS by se neměli nechat odradit skutečností, že za nimi hned není vidět převratný výsledek sdělovaný veřejnosti palcovým titulkem v médiích. Získávání vzájemné důvěry a pocitu sounáležitosti je proces, který není na hodiny nebo týdny. Je dlouhodobý a mnohdy i nedoceňován těmi, v jejichž zájmu se uskutečňuje. To by však moudrého aktivistu SPaS nemělo vyvést z míry!

Řadu problémů si vytváříme i sami tím, že podléháme dojmu, že se stěhujeme z čela revolučního proudu na chvost. Chceme–li měnit život spoluobčanů, musíme být mezi nimi, musíme se lépe poznávat a vzájemně si důvěřovat. Řečeno slovy básníka, »sám nejsi nic«.

                                                                       Monika HOŘENÍ, Haló noviny 28. 5. 2012