Co je štěstí?

25.09.2012 23:29

 

Poznámka předsedkyně klubu KSČM v Zastupitelstvu Středočeského kraje Jiřiny Fialové.


Při této otázce se asi velké části lidí vybaví postava pana Marvana a jeho filmová odpověď - „muška jenom zlatá“. Dali jste si ale otázku, co je neštěstí? Myslím, že většině z nás se na tuto otázku ani nechce pomyslet, natožpak odpovídat. Pro mě jedno z nejtěžších neštěstí je dívat se do smutných očí dítěte. Děti se neumí přetvařovat, a i když někdy říkají něco jiného, poznáte v jejich očích, že se trápí, že jsou nešťastné. Velkým neštěstím pro ně je, když jsou nemocné, když nemohou běhat s kamarády, a pak je pro ně jedno z největších přání například – sám dojít do školy.

 
Takové přání má patnáctiletý Vojtěch, který krátce po svých prvních narozeninách onemocněl dětskou mozkovou obrnou. Od té doby ho každodenně provázelo náročné cvičení, absolvování všelijakých terapií a pohybovat se dokázal s pomocí francouzských holí a s doprovodem. Nyní se Vojtovi naskytla naděje, že by se jeho přání mohlo naplnit. Ta naděje pro děti od jednoho roku do 17 let se nazývá „kosmoterapie“ podle toho, že při některé části terapie jsou děti oblečeny do stabilizačního oblečku pro kosmonauty, jejich ruce a nohy fyzioterapeutka připoutává lany na kladky umístěné na cvičební kleci. Pak se tři hodiny tvrdě cvičí, dítě se například učí, jak udělat krok a zastavit se. Stabilizační oblek jim zpevňuje tělo a připoutání dává jistotu stabilizace.. Kosmoterapie je pro děti nemocné, jako je Vojta, nadějí na samostatnost, nadějí na lepší život.
 
Kosmoterapie však má své ALE. Zdravotní pojišťovny tuto terapii neproplácejí a čtyřtýdenní kúra například v lázních Klimkovice představuje 93 000 Kč, v lepším případě, když se podaří program navázat na komplexní léčbu, zaplatí pojišťovna ubytování, stravu a podpůrné procedury, potom hradí rodiče dítěte 47 200 Kč. Aby byla léčba účinná, je potřeba ji několikrát opakovat. Vojta není sám, podobný problém řeší například i rodiče jedenáctiletého Davídka, který má po mozkové obrně postižené všechny končetiny, a tak je upoutaný na invalidní vozík. Pro Davídka dává kosmoterapie naději, že by mohl vstát z vozíku a pohybovat se pomocí chodítka nebo berlí. Rodiče však na léčbu potřebné finance nemají, a tak obcházejí sponzory a shánějí potřebnou částku, aby svému synovi pomohli. Mohla bych jmenovat i další příběhy dětí. Jsou to právě ty děti, kde jejich smutný pohled vyjadřuje zároveň i naději, že bude lépe a i ony si budou třeba jednou moci kopnout do balonu, aniž by jim někdo pomáhal. Za to přece stojí se „prát“ a změnit přístup ke zdravotnictví oproti současným představám vlády. Umíte si vůbec představit, kolik dětí by mohlo využít kosmoterapie jen za desetinu prostředků, co chce vláda například darovat církvím? Naše děti, naše budoucnost, by měly mít v očích radost, ne smutek!
 
 
Autor: Jiřina FIALOVÁ, předsedkyně klubu KSČM v Zastupitelstvu Středočeského krajeZdroj: Mediální úsek ÚV KSČM