EVROPA VE 20. STOLETI.

04.03.2013 22:41

 

Komise pro ideovou propagační práci (KIPP) MěV KSČM v Ostravě uspořádala v sobotu 23.2.2013 první z řady plánovaných vzdělávacích seminářů pro mladé členy strany a sympatizanty. Zúčastnili se i někteří starší členové, zajímající se o přednášenou problematiku. Tématem byly dějiny Evropy 1. poloviny 20. století, které uváděl ing. Jiří Holubec. Poměrně podrobný výklad ale neumožnil dostat se ve vymezeném čase dále než před mnichovské události roku 1938, takže víme, co lze očekávat příště.

   Výklad byl veden z hlediska upozornění na důležité zejména evropské události té doby. Zmíněna byla i konference v Janově a s ní související jednání mezi sovětským Ruskem a Německem v Rapallu. O následném vývoji již v Sovětském svazu řeč rovněž nebyla, až o postupném mezinárodním uznání SSSR v souvislosti s následujícími podpisy francouzsko-sovětské a návazné československo-sovětské spojenecké smlouvy, což již byl důsledek nástupu Adolfa Hitlera k moci v Německu. ČSR jako bašta bělogvardějské emigrace byla jednou z posledních evropských zemí, které uznaly SSSR a navázaly s ním diplomatické styky. Přitom již skutečnost, že taková imperialistická velmoc jako Francie, jeden z významných účastníků protisovětské intervence, se obracela v tak závažné otázce jako je bezpečnost právě na Sovětský svaz, o mnohém vypovídá. Sovětský svaz se již na počátku 30. let 20. století profiloval jako nepominutelná světová velmoc.

   Poukázáno bylo na rozpornosti ve vnitřním vývoji ve Francii, kde došlo až k pokusu o fašistický puč. Podobně tomu bylo i v jiných zemích včetně Československa. Polsko ve své snaze pasovat se na velmoc uzavřelo roku 1934 pakt o neútočení s Německem a narušilo jako první širší protinacistickou frontu v Evropě. Rozporně se k událostem postavily balkánské země, kde zejména v Jugoslávii nový král Petar měl rovněž nezastřené sympatie k fašismu. K těmto jevům lze jen dodat, že následný historický vývoj právě takovéto postoje vytrestal a mouřenínové byli vbrzku odhozeni jako dále nepotřební. 

 

Zmíněna byla neúčast Spojených států ve Společnosti národů, ne však skutečnost, že prezident Woodrow Wilson opustil poválečná jednání ve Versailles bez podpisu příslušné mírové smlouvy pro závažné rozpory s postoji Velké Británie a zejména Francie, jakož i pozdější přijetí Sovětského svazu do této organizace a následný odchod odtud Japonska a Německa s jejich Paktem proti Kominterně.

   Po ukončení výkladu následovala diskuse. I zde byla doplněna řada důležitých událostí ovlivňujících danou dobu a události předznamenávající 2. světovou válku. Zejména autor těchto řádků upozornil na dvojaký postoj Spojených států, jejichž kapitál sehrál nemalou roli při vzestupu Hitlera a pak na zjevně radostnou reakci Franklina Delano Roosevelta, když se od amerického velvyslance ve Francii Williama Christiana Bullita 1. 9.1939 dověděl o napadení Polska Německem:  „Výborně Bille. Konečně se to stalo. Pomáhej nám Bůh.“, který jednoznačně ukazuje na skutečné strůjce světového konfliktu i přes jejich následnou pokryteckou hru na neutralitu, kterou předvedli také již při událostech ve Španělsku. K tzv. americké politice izolacionismu doplnil jejich rozhodující zájem o ovládnutí Tichomoří, které započalo již kontrolou Filipín po jejich válce se Španělskem.

   Celý seminář byl dobře zajištěn ze strany předsedkyně KIPP s. Justiny Kamené. K účastníkům semináře se v úvodu obrátil několika slovy i předseda MěV KSČM v Ostravě Oldřich Jakubek a popřál jim zajímavé a poučné prožitky.

                                                          Igor Mačejovský, člen MěV KSČM a člen KIPP MěV KSČM