Hra o armádu

Vážené soudružky, vážení soudruzi,

v další informaci o činnosti poslanecké sněmovny ČR se chci zaměřit na událost, která se pod dojmem projednávání významných záležitostí, týkajících se např. smlouvy CETA mezi EU a Kanadou, popřípadě tolik medializovaného zákona o národních parcích, zcela vytratila z hledáčku mainstreamu.

Teprve podle informací německého mainstreamového tisku se široká veřejnost dozvěděla, že jedna vojenská česká a jedna rumunská brigáda budou nově spadat pod německé velení. K podpisu dohody, která byla údajně připravována už delší dobu mezi štáby Bundeswehru a AČR, prý opravdu nakonec došlo. Teprve poté se začala o celou záležitost zajímat česká MSM média. A tak byl ministr Stropnický v podstatě donucen předhodit novinářům znění smlouvy a tím měla být celá věc vyřešena. Česká 4. Brigáda zůstane pod českým velením. Toto stanovisko převzal mainstream a na serveru iDnes.cz došlo dokonce k tomu, že redaktor Jan Wirnitzer označil Martina Kollera, který o celé věci psal na Parlamentních listech, za udavače komunistické kontrarozvědky.

Když se ale na smlouvu podíváme, zjistíme, že vlastně vůbec nejde o smlouvu, ale o pouhý dopis o záměru, který začleňuje brigádu pod německý Bundeswehr na základě „porozumění“! Bundeswehr tak získává velení nad brigádou, ale bez jakýchkoliv limitů a právních omezení. Takže je celá situace z právního hlediska ještě mnohem horší, než kdyby se jednalo o regulérní smlouvu. V dopise se hovoří o začlenění 4. brigády ze Žatce do struktur německé 10. obrněné divize, a i když není nikde v dopise psáno, kdo komu bude nebo nebude velet, každému vojákovi je jasné, že když je brigáda začleněna do většího útvaru, tedy do divize, tak je řetěz velení zkrátka pevně a jasně daný.

Pan ministr Stropnický se tedy zřejmě opět vtělil dle Stanislavského metody do role „ministra“, jen asi zapomněl kterého státu! Po tomto víkendu a celostátním sněmu ANO to však chápu. Zkouší nyní na svou novou životní roli, roli prezidenta České republiky. Proto své minulé angažmá v roli ministra obrany již nepovažuje za tolik důležité, jinak si tuto skutečnost nedokážu vysvětlit.

A tak asi nejen já vidím velmi nebezpečný precedent ve snaze některých skupin a jednotlivců o omezení pravomoci parlamentu ve vztahu k angažmá naší armády v zahraničních misích.

Ing. Leo Luzar, poslanec PS PČR za KSČM