JAK MĚ VZDĚLALA ČESKÁ TELEVIZE

 

Bylo nedělní dopoledne (17. 6.) a já jsem se rozhodl trochu si zalenošit u televize. Moje volba programu padla na pořad Objektiv na ČT1. Přiznávám, že  tento program nesleduji pravidelně, ale po tomto díle to možná změním.

Zaujala mě druhá reportáž v pořadí.  Byla o venezuelských indiánech z kmene Yanomami. Už v úvodu příspěvku jsem se z komentáře dověděl, že si tam reportéři jedou odpočinout od méně příjemných aspektů naší civilizace, např. od politiky. Měli asi na mysli tu naši současnou, kterou předvádí současná vládní koalice. A ve které jí zdatně sekundují její ministři. 

Dalším překvapivým zjištěním autorů reportáže byla přítomnost vojenské posádky v přístavní osadě. Jinak daleko vzdálené od civilizace. To je překvapilo asi z toho důvodu, že už u nás na  vojenskou posádku téměř nenarazí.

Reportérům dále vrtalo hlavou, jak se podařilo soustředit takové množství indiánů na jedno místo. Jsou to příslušníci kmene, kteří ještě žijí v podmínkách, které připomínají dobu objevení Ameriky.   Záhy na to přišli. To venezuelská vláda je tam přilákala „pod rouškou“ předání základních potravin, mouky, těstovin, polévek. Takže nebýt České televize, nikdy bych se nedověděl (mimo jiné), že současná venezuelská vláda je schopná zajistit potraviny i pro obyvatele, kteří zatím žádným způsobem nepřispěli a asi ani nepřispějí k růstu jejich HDP. Ale je schopná se o své obyvatele postarat na úrovni, na jaké jí to její ekonomika umožňuje. Jaká hrůza, lidé dostanou něco zadarmo. Přitom se stačí projít v době propagačních akcí různých firem a společností, jak se snaží za cetky s nízkou hodnotou nalákat i nás k nákupu jejich zboží nebo služeb.

Když pak kamera zabírala asi tři desítky tančících dívek, bylo to komentováno, že to připomíná Spartakiádu. Byl bych České televizi vděčný (a možná nejen já), kdyby ve svém programu ukázala záznamy ze Spartakiád. Třeba už ty z roku 1960, kde by bylo vidět, že lidé tady 20 let po válce měli náladu a chuť se společně setkávat. Když ne pro všechny diváky, mohla by ČT pustit záznamy aspoň některým svým zaměstnancům, aby věděli, o čem hovoří. 

Bylo by toho ještě možná více, ale i tak mi nezbývá, než České televizi poděkovat, že opět splnila svůj úkol a působila na poli vzdělávání. Je pravda, že jsem sice musel dávat větší pozor, abych tyto informace získal, ale o to jsou cennější. A nebýt tohoto pořadu, asi bych nepsal tyto řádky. Tak jen více takových pořadů, ať je o čem psát.

                                                                                                                         Ing. Ivan Strachoň