Začnu třeba cíleně jalovými pokusy, aby se o veřejné zakázky mohly ucházet jen firmy se známou vlastnickou strukturou. Ta neochota současný stav změnit je až směšná, a velmi, velmi drahá. Podobně marné jsou snahy o zavedení majetkových přiznání, přestože by se nikdo o řádně získaný majetek neměl obávat. Naopak, současná vládní garnitura chce okrást a zadlužit stát v proceduře tzv. církevních restitucí. I v tomto případě však vadí pořádek v evidenci nemovitostí na katastrálních úřadech a v pozemkových knihách.
Účelově a předem se napadá každá snaha, aby se stav zlepšil. Vždyť co brání třeba zavedení registračních pokladen nebo proč nejsou přiznávány individuálně odměny členů dozorčích a správních rad, přestože je to norma EU? Jindy se záměr od samého počátku zaminuje. Vzpomínám například na zrušení povinnosti zkontrolovat identifikační kódy na autech. Když proceduru podstoupili ti poctiví a na řadu měla přijít kradená vozidla, byla tato povinnost zrušena. Zcela záměrně, už od samého počátku, to bylo jasné. Každá povinnost může být uložena jedině zákonem, proto jakási vyhláška, která to nařizovala, byla připravena jen proto, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Po našich silnicích prý dál jezdí snad třetina kradených aut.
Podobný osud má i IZIP. Aniž bych se tohoto, od samého počátku neživotného projektu chtěl zastávat, připomínám, že končí právě v době, kdy by měl být systém naplněn daty, která by bylo možné kontrolovat. I toto jsem očekával. V době, kdy si musí lidé za zdravotní péči připlácet, i když podle Ústavy má být na základě veřejného zdravotního pojištění bezplatná, by bylo přece přirozené, aby každý byl informován o tom, které úkony jeho lékař vykazuje. Kdyby pacient nic neplatil, pak by mne takový požadavek ani nenapadl, ať si to ohlídá sama zdravotní pojišťovna. A když už není jiné pomoci, pak se pokaždé, pod falešnou záminkou ochrany osobních údajů, pořádku systematicky zabrání. Co na tom, že jinde jsou veřejné registry běžné, a například v Norsku jsou veřejné i mzdy?
Přímo za zločin pak považuji zrušení učebních osnov ve školách, s následným dobrým kšeftem se státními maturitami (jejichž existenci vítám, přestože někomu porovnání kvality výuky na školách vadí), zrušení okresů a jejich samosprávy (snad proto, že to fungovalo), zavedení různě velkých krajů (a regionálních rad bez samosprávy - pro žádosti o dotace z EU!), ale také například skutečnost, že není jednoduše a zdarma na internetu dostupné aktuální znění zákonů.
Zavedení pořádku bude něco stát, ale jeho udržování se vyplatí. Tedy ne, že by podvody byly odstraněny, ale bylo by na ně dříve vidět. Přál bych si, aby u nás místo právníků rozhodovaly exaktní vědy, třeba matematika, prosté sčítání, chcete-li. Co by pak byly platné vyvoleným občasné víkendové návštěvy Plzně? Ale ruku na srdce, i zde to odskákali studenti místo viníků. Připomínám proto, že je v zájmu nás všech, abychom tuto společnost sami uzdravili. Příležitostí jsou každé volby. Předepisuji špetku morálky a píšu to na recept bez poplatku.
Autor: František BENEŠ, stínový ministr KSČM pro resort místního rozvoje
