Korupci se u nás daří čím dál víc

22.01.2013 10:50

 

Rozhovor s členkou Komise strategie legislativy a lidských práv ÚV KSČM Helenou Peterkovou.


Prosincové zasedání ÚV KSČM se zabývalo přístupy KSČM k boji proti korupci. Šlo o jeden z významných úkolů, které před stranou vytyčil VIII. sjezd. Takže otázka první: Co je to vlastně korupce? Jak ji chápou komunisté?

 
Opatření ke skutečně účinnému boji proti korupci, všem formám organizovaného zločinu a jeho pronikání do ekonomických, politických a státních struktur všech úrovní a proti zneužívání funkcí, vytýčil VIII. sjezd KSČM jako jeden z hlavních úkolů KSČM. Z vámi citovaného materiálu se ve svém rozhovoru pokusím poukázat na některé nejdůležitější pasáže.
 
Korupce je definována zjednodušeně jako zneužití veřejné moci nebo veřejných zdrojů pro soukromý prospěch. Vzniká při ní vztah mezi dvěma subjekty, ať jednotlivci nebo institucemi, z nichž jeden nabízí, a většinou i poskytuje, druhému určitou formu odměny (zisku, služby, protislužby) za realizaci či příslib neoprávněné výhody. Latinské slovo corruptio znamená zkaženost. K pojmu korupce patří protežování příbuzných, různé sítě konexí a protekcí (klientelismus), a také obchod s vnitřními informacemi.
 
 
Prý je korupce - jak jsem se dočetl v soudobém pravicovém tisku - pozůstatkem »doby komunismu«. Je to opravdu tak?
 
Není to pravda. Dříve snad existovala tzv. malá korupce v běžném životě s cílem urychlit byrokratické rozhodnutí, na které ale měli občané většinou právo, nebo byla snahou o prominutí nějakého drobnějšího provinění. Zpočátku šlo jen o korupci nahodilou, příležitostnou, postupně se ale začínaly korupční aktivity organizovat a její zisky rostly – to však bylo možné až v posledních 20 letech, kdy korupci umožňuje zvětšující se tolerance orgánů, které ji mají eliminovat a stíhat. Jak jinak si máme vysvětlit situaci, kdy se o korupci dozvíme třeba z novin nebo z televize, aniž by se konkrétním zveřejněným a obecně známým případem začala zabývat policie nebo alespoň příslušní nadřízení?
 
 
Korupce má i mezinárodní rozměry, jak nám ukázal třeba nákup pandurů či jiných vojenských a nejen vojenských dodávek. Co s tím v Evropské unii?
 
Korupce v EU patří k těm nejnižším na světě, přesto patří k trvalým obavám (poprvé byla představována v Agendě 2000 - doložitelný boj s korupcí byl podmínkou vstupu do EU). Nejnižší míra korupce je dlouhodobě v Dánsku a Švédsku. Korupce se významně dotýká výkonu evropského rozhodování a správy evropských kompetencí, tedy i cílů politické, hospodářské a měnové unie. Nejviditelněji se korupce vyskytuje při čerpání peněz z evropských fondů. Mnohé naznačuje aktuální zpráva Evropského účetního dvora, která zařadila kontrolu čerpání evropských peněz v ČR na nejhorší v EU. Chybí soulad evropských pravidel s národními zákony, chybí kvalifikace a dostatečná nezávislost českých úředníků.
 
 
Jak se konkrétně projevuje korupce v naší společnosti?
 
Názory veřejnosti na míru korupce a na práci politiků, soudů i policie, se postupně stále zhoršují. Voliči dávají na stejnou hromadu politiky ze všech politických stran, které se podílejí na moci.Dosavadní proklamace vlády o protikorupční politice jsou v rozporu se skutečností. Tyto nálady byly hybnou silou i výsledků podzimních voleb 2012 a doufejme, že ještě významněji ovlivní i volby příští.
 
 
Jaká je ale aktuální situace?
 
Korupční praktiky mají často výrazně kriminální povahu a jsou v řadě případů úzce propojeny s dalšími formami trestné činnosti. Korupce spojená s organizovaným zločinem a cizími zájmy může ohrožovat i bezpečnost státu, a to jak z hlediska vnitřní, tak i vnější bezpečnosti. Korupce postihuje politiku, hospodářství i celou společnost. Korupce vytváří bariéry pro rovný vstup na trh, deformuje rozhodování soudů a fungování dalších regulátorů. Z korupce se vzmáhá šedá ekonomika – ta u nás dosahuje cca 18 % HDP. Výsledkem je bohužel již existující ztráta důvěry občana v poctivost a nestrannost fungování státních institucí, pokřivení tržních vazeb, ekonomický úpadek, destabilizace státu a další nepříznivé vlivy.
 
Korupce se u nás dostala do nejhoršího stadia - mezi korupčníky se šíří konkurence, v klientských sítích dochází k dělbě práce a vytvářejí se korupční monopoly, přichází systémová korupce, která je všudypřítomná. Je to v podstatě organizované podnikání, které garantuje a podporuje korupční stát. Boj proti korupci je proto dlouhodobým procesem vyžadujícím spolupráci všech složek veřejné správy, a to v oblasti prevence, zprůhlednění procesů i postihu.
 
Slabá pozice státu způsobuje zkreslené a neúplné informování o dění ve státem ovládaných společnostech ve prospěch soukromých subjektů, obcházení zákona o veřejných zakázkách, nadhodnocování akvizic, nevýhodný prodej majetku nebo nákup nepotřebných služeb a nevýhodně nastavené smlouvy. Korupce v oblasti práce orgánů činných v trestním řízení a v oblasti justice má za cíl zakrýt předchozí nelegální aktivity. Mimo jiné jde i o úniky informací z databází soudů či státních zastupitelství, nebo přímo o manipulaci se řízením před soudem. Propojení podnikatelských lobby a zvolených politiků či jmenovaných úředníků roste, a to navzdory zákonu o střetu zájmů.
 
Na regionální úrovni korupční jevy zasahují jak velká (statutární) města, tak malé obce. V řadě z nich jsou silné vlivové skupiny schopny zasahovat do rozhodování zastupitelstev a eliminovat vliv funkcionářů samosprávy, kteří jim nevycházejí vstříc. Stále častěji se objevují nevýhodné prodeje, pronájmy a machinace s majetkem, zneužívání dotací ve prospěch soukromého subjektu apod.
 
V hodnocení míry korupce, kterou zveřejňuje mezinárodní organizace Transparency International (TI), si ČR v posledních letech ovšem pohoršila. Mezi 178 hodnocenými zeměmi klesla za poslední roky postupně ze 41. na 53. místo.
 
 
Vláda se prezentuje jako protikorupční. Máme to vůbec brát vážně?
 
Názory veřejnosti na míru korupce v naší zemi a na boj proti ní, na práci našich politiků, soudů i policie, se postupně stále zhoršují. Velmi skeptický je i pohled do budoucna – lidé prostě přestávají věřit, že se s korupcí něco účinného provede. Volební programy politických stran i vládní reklama na její protikorupční úspěchy jsou natolik v rozporu se skutečností, že ani jiné myšlenky občanů nedovolují.
 
A poslední ránu vládním proklamacím o jejím boji proti korupci dal náš prezident i vláda již tolikrát kritizovanou tragickou amnestií, korunovanou plánovaným odškodňováním obětí trestné činnosti z peněz poctivých lidí. Obávám se, že napravit dopady současného stavu nejen do finanční situace naší země, ale především do duší občanů, kteří definitivně ztratili důvěru k vedení státu a možná i hrdost na své občanství, bude trvat desetiletí.
 
 
Jak ke korupci přistupují hlavní politické strany, alespoň podle jejich volebních programů? Jak by ji chtěly odstranit? V čem se jejich plány liší?
 
Vláda Petra Nečase sama sebe označila za vládu protikorupční. Ve svém Programovém prohlášení vlády ČR (2010) se primárně orientuje na následující body: úprava oblasti lobbingu, transparentnost legislativního procesu, zákon o odpovědnosti právnických osob, zavedení institutu korunního svědka, transparentnost při veřejných zakázkách aj.
 
Vláda schválila Strategii v boji proti korupci na období let 2010-2012 a dle svého vlastního hodnocení ji plní. S ohledem na tuto svoji programovou prioritu dokonce ustanovila funkci místopředsedy vlády pro boj s korupcí, ve které se vystřídali Radek John (poté, co zklamal na postu ministra vnitra) a Karolína Peake. Skutečnost je ovšem jiná a korupci se daří čím dál víc. Pro rozhádanou koalici je protikorupční strategie jen kulisou, která má zakrýt mocenské a personální spory, a která korupci jen maskuje.
 
 
Autor: Jaroslav KOJZARZdroj: Haló noviny