KSČM je alternativou pro vývoj v České republice

Vystoupení Vojtěcha Filipa, předsedy ÚV KSČM na 14. zasedání pléna Ústředního výboru 26. března 2011

Úkolem dnešního zasedání je schválit zásadní dokumenty ekonomického charakteru, abychom splnili své povinnosti ze zákona o politických stranách a mohli dále fungovat.

A samozřejmě schválit dokumenty, které se týkají naší přípravy VIII. sjezdu.

Dalším úkolem je vyjádřit se k současné politické situaci. Máte před sebou stanovisko, které včera připravil výkonný výbor a ve svém vystoupení se některých problémů dotknu. Chci se ale věnovat tomu, že KSČM je alternativou pro vývoj v České republice, a proto ji chce současná moc omezit, včetně návrhu na zákaz. Chtěl bych se také dotknout toho, co omezuje výkon KSČM, k tomu, abychom lépe uměli oslovit společnost a nastínit určitá východiska.

Moc je v sevření

finanční oligarchie

Nejdříve k současnému stavu české společnosti:

Jsme svědky toho, jaká opatření připravuje česká vláda. Na základě rozhodnutí Ústavního soudu ČR musí znovu předložit do Poslanecké sněmovny ty zákony, které změnily od 1. ledna část sociálního systému, včetně důchodového, část daňovou, a záměry, které vedly ke změně v oblasti zdravotního pojištění. Připomínám, že Ústavní soud vyslovil při tom nesouhlas s vládním postupem, ale vzhledem ke svému politickému charakteru dal této vládě šanci, aby v řádném legislativním procesu do konce roku 2011 tyto zákony znovu schválila, případně ještě v horší podobě.

Jsme svědky toho, jak ministr zdravotnictví, tak i ministr práce a sociálních věcí, neustále přicházejí s tím, jakým způsobem stabilizovat veřejné finance. Jejich kroky vedou pouze k tomu, aby všechny náklady nepovedené transformace nesli na svých bedrech zaměstnanci, nízko a středněpříjmové skupiny obyvatel ČR. Je tedy evidentní, že moc, která je tady, je nejen pravicová, ale je i mocí, která je v pevném sevření finanční oligarchie. Je to moc, která plní zadání těch, kteří mají zisky, těch, kteří mají příjmy nejvyšší. Není nic podivného na tom, když se podíváme na systém fungování české společnosti, ale i globalizovaného kapitálu, že všechny banky působící na území ČR, které nejsou v rukou českého státu nebo českých podnikatelů, ale zahraničního kapitálu, mají zisky. Přitom ostatní lidé se museli uskromnit. To vzývané utažení opasků se ukázalo již poněkolikáté.

Lékaři vyhráli,

problémy trvají

Součástí souboje o změnu charakteru společnosti byl i spor lékařů se současnou vládou. Lékaři bojovali svůj boj za vyšší platy způsobem, který mohl být leckomu sympatický, protože bylo evidentní, že ve zdravotnictví se plýtvá a náklady na zdravotní péči nejsou součástí poskytované samotné péče, ale jsou to náklady, které převádějí určité skupiny lidí do svých kapes ve výběrových řízeních na předražené zdravotní přístroje, na drahé léky a na doplatky, které přicházejí přímo do kapes lékárníků, farmaceutického průmyslu apod. Problém nastal tehdy, když se lékaři odmítli zastat celého zdravotnického personálu a vyslovili, tedy vedení LOKu, že jde jen o ně samé. Místo společné akce tak vznikla akce individualizovaná a lékaři vůči vládě vyhráli.

Proč tomu tak bylo? Protože vláda nechtěla dále vést spor, který mohl ohrožovat její určitou stabilitu, a hodilo se, že lékaři nevyzvali ke společné akci, že narušili princip solidarity, že na ostatní společnost nebudou brát ohled. To změnilo na tuto původně velmi podporovanou stávku lékařů stanovisko mnoha lidí v české společnosti, kteří se od podpory odvrátili.

KSČM akceptovala potřebu změny ve zdravotnictví, potřebu, aby lékařský i nelékařský personál měl vyšší mzdy a aby se neutrácelo za předražené zakázky z veřejných peněz. Za příklad může sloužit případ tzv. Krajské zdravotní v Ústeckém kraji. Např. stejné zařízení pro IKEM stálo 21 milionů, ale pro Krajskou zdravotní 40 mil. korun, tedy stejný přístroj, se stejným vybavením, se stejnou charakteristikou.

Nezájem o řešení

korupčních afér

Vláda se charakterizovala jako vláda rozpočtové odpovědnosti a dluh ČR dále roste. Vláda se charakterizovala jako vláda protikorupční a korupce dál vzkvétá. Nebudu připomínat to, co jsem říkal na minulém zasedání, ale je evidentní, že vláda ČR a všechny tři vládní strany nemají zájem na řešení korupčních afér svých členů. Padl ministr Drobil, ale ještě stále nepadl ministr Vondra, který byl usvědčen vlastními koaličními partnery z toho, že buď nečinně přihlížel, nebo se aktivně podílel na tom, že ze státního rozpočtu byla zaplacena částka ve výši nejméně 525 milionů korun, z níž 140 milionů korun skončilo na účtech v Rakousku a 70 milionů na účtech lesnické firmy, která neměla se zajištěním tlumočnických a audiovizuálních služeb pro vládu v době předsednictví Evropské unii nic společného. Přitom bylo zveřejněno, že majitelé firmy si nechali za půl roku svého působení pro vládu své mzdy ve výši 40 milionů korun.

Je evidentní, že to všechno tuto »panskou« koalici nezajímá, a že pro to, aby zůstala u moci, se budou vymlouvat na jakýkoliv důvod, který jim bude po ruce nebo který si vymyslí, udělají vše. Do ztracena se vytrácí kauza ministra Bárty a jeho ABL, která sledovala politiky na Praze 11. Nevíme, jakým způsobem se vyvine kauza pana Dohnala, který byl včera prvoinstančně osvobozen od toho, že zneužíval prostředky a výhody jako prezident NKÚ. Navíc v této situaci si musíme uvědomit, že místo toho, aby ti, kteří na nedávno zveřejněné případy korupce upozornili, aby byli svým způsobem příkladem pro společnost, tak jsou vyhozeni z místa. A zároveň ti, kteří mají dokumenty, jsou přepadeni ozbrojeným komandem. Vzkaz směrem do společnosti od této vlády je: My budeme něco říkat a pravý opak budeme dělat.

Ostrakizace KSČM

by byla koncem

parlamentní demokracie

Aby alternativu k tomuto vývoji umlčeli, připravila tato vláda tzv. zákon o třetím odboji. Připravila ho proto, aby omezila činnost KSČM. KSČM totiž funguje od roku 1990 přesně v rámci ústavního systému České a Slovenské federativní republiky, resp. v rámci České republiky od roku 1993. Neporušila nikdy Ústavu, žádné zákony jako celek. Komunistická strana Čech a Moravy je však významnou politickou silou, proto má být umlčena. Ano, vláda tím potvrdila, že považuje KSČM za alternativu vývoje v ČR. Je to pro nás svým způsobem pocta, že alternativou tohoto vývoje není sociální demokracie, která se chlubí, že je nejsilnější opoziční stranou. Já bych rád, abychom tuto poctu také zvládli. Sociální demokracie nemůže opravdu být alternativou tomuto vývoji, protože její moc skončila právě na tom, že lidé neměli zájem na pokračování některých korupčních afér bývalých vůdců sociální demokracie. Ať už to byla aféra pana expremiéra Grosse nebo další propuknuvší těsně před volbami.

Proč jsme alternativou? Protože máme zajímavý program. Máme dostatek schopných lidí a jsme schopni komunikovat s veřejností přes všechny překážky, které nám vláda staví do cesty. Včetně návrhu na zákaz či pozastavení činnosti naší strany. Připomínám, že musíme odmítnout takový postup vlády. Ostrakizace KSČM by byla jasným koncem parlamentní demokracie. Na poradě předsedů OV jsem řekl, že situace je vážná, a říkám to i členům pléna ÚV. Je vážnější, než kdy jindy. Je stejně vážná, jako tomu bylo na začátku II. republiky v roce 1938. Je ale jiná než v roce 1938. Jak jsme si včera řekli při zasedání výkonného výboru s našimi europoslanci, ano, v té době Československá republika neměla nikoho ve světě. Nikdo ji v podstatě nebránil. Dnes případné pokusy zlikvidovat KSČM samozřejmě narazí na mezinárodní konsekvence, na naše postavení v Evropském parlamentu, stejně jako v případě poslanců, senátorů, zastupitelů na krajích, starostů a zastupitelů v obcích. Proto, opakuji, je situace opravdu jiná. A z těch důvodů se snaží o všemožný tlak na nás a o využití našich vlastních chyb, a jejich cílem je odradit voliče od nás.

Média v cizích službách

Zákon o tzv. třetím odboji je v podstatě výsledkem toho, jakým způsobem se pokusili zmanipulovat veřejné mínění sdělovací prostředky působící v ČR. Nemusím nikomu připomínat, že tyto sdělovací prostředky nejsou většinou v českých rukách. Kromě Haló novin. Jen pro informaci - TV Nova patří americkému kapitálu, Prima je česká jen zčásti, veřejnoprávní ČT je poplatná těm, kteří tu hlásají »pravdu a lásku«, ale ve skutečnosti založili nenávist mezi lidmi a stavbu vysokých plotů, aby lidi na sebe nemohli dohlédnout. Rádio Impuls je v rukou německých, F1 v rukou francouzských a tak bych mohl pokračovat. Mladá fronta, která je v rukou německého kapitálu, svého času akcentovala případ Milady Horákové jako příklad odsouzení člověka, který v podstatě nevyvíjel žádnou odbojovou činnost a byl neprávem odsouzen. Ano, tento proces opravdu nebyl spravedlivý. Ale všimněte si, že cca v polovině 90. let se už začalo psát právě v tomto listu o tom, že vedla odbojovou skupinu a předávala informace západní rozvědce, což byl věcný posun. Když se po čase ukázalo, že to tak nebylo, vyzvedli si jako hlavní aktéry protikomunistického odboje tzv. skupinu bratří Mašínů. Proč? Protože když pravicovým politikům docházejí argumenty, tak se většinou uchylují k síle, tedy  k obhajobě vraždění, ničení a denunciace. A za to mají být dnes někteří protagonisté použití síly dokonce i odměňováni.

Musím ovšem připomenout, že s tím souvisí i denunciace stranických funkcionářů jako takových. To probíhá ruku v ruce. Antikomunismus v ČR je svým způsobem v určitém nejvyšším stádiu. To ale není důvod, proč bychom měli omezit svou vlastní činnost. Naopak, měli bychom v této situaci při sledování našeho vlastního strategického cíle, kterým je získání větší autority ve společnosti, činit takové taktické kroky, které vysvětlí, jak funguje KSČM po dobu 20 let. Včera se časopis Týden pokusil znovu nastolit otázku, která tu už jednou byla. Že vlastně stačí jedno razítko a KSČM neexistuje, protože jsme územní organizací KSČ, která byla zrušena v roce 1993. Podotýkám, že na právnické fakultě by jistě vysvětlili tomu kolegovi advokátovi, že tak tomu není, že by si měl nastudovat některé zákony, které tu byly přijaty po roce 1993, po rozbití federálního státu. KSČM nepůsobila na Slovensku a nemusela žádat o žádnou novou registraci. KSČM má platné registrace např. z roku 2003, nejaktuálnější pak ze 4. března 2011. Když totiž potřebujeme na jednání s partnery originální doklad, tak na ministerstvu vnitra nám ho na žádost vydají a to se v onom datu také stalo. Asi by ho nevydávali, kdyby to nebylo legální. Lidé, kteří uvedenou lež říkají, by si měli uvědomit, že ani současná vládní moc si neumí představit, jak by se zacházelo se zákony, na kterých se při schvalování podílela KSČM od roku 1993. V tomto ohledu bychom měli být klidní. Musím však říci, že jsou ale jiné věci, které nás musí znepokojovat. Příslušný úsek ministerstva vnitra otevřeně oznámil, že nás budou monitorovat. Nemohu jinak, než prohlásit, že toto strašení nám nevadí, že budeme postupovat pořád stejně. Budeme vyvíjet politickou činnost, protože jsme nikdy nic špatného nespáchali a nemá smysl, abychom měnili svůj program, charakter a podřídili se jim.

Z minulosti nelze

hájit vše

Myslím si však, že naše taktika musí být účinnější. Jsem totiž přesvědčen, že některé argumenty svědčí ve prospěch komunistické strany, některé v neprospěch. Mám na mysli např. postoje k minulosti. Dějiny komunistického hnutí, podobně jako dějiny naší země jsou pochopitelně pestré a logicky i vnitřně rozporné. V roce devadesátého výročí založení KSČ je a bude příležitost se k němu vyjádřit. Víme, že od počátku v komunistické straně existovaly různé proudy, a nebyly to jen proudy názorové. Zásadní otázky ve vztahu ke společnosti, k hodnotám sociální spravedlnosti, ale i k lidské svobodě a vůbec k pojmu občanství, k demokracii, to byla často hlavní dělítka různých názorových skupin uvnitř strany. Tak naši předchůdci, ale i my sami jsme poznali vzestupy a pády, vlastní velikost, ale i vlastní porážky.

Současná KSČM je novou stranou, která se z pozitiv i negativ poučila. Není a ani nemůže dnes být dědicem pouze jakýchsi obecných tradic. Je stranou poučenou z boje za sociální spravedlnost za předmnichovské republiky, ctí velikost odboje členů tehdejší komunistické strany, nadšení z budování. Existoval ale také stalinismus, doba, kdy se strana stala prostředkem upevňování nesvobody a útlaku a nedodržování občanských práv. Byla však také léta 60., kdy právě komunistická strana stála v čele procesu modernizace společnosti, i když výsledek pozitivní nebyl, byla také normalizace a pokusy, byť třeba pomalé a nedostatečné, o prosazení obhajoby humanistického základu lidské důstojnosti. Je i dnešní souboj idejí.

Jednou z dosud spolehlivě fungujících metod naší ostrakizace a drsného plošného antikomunismu je ovšem právě paušální očerňování všeho, co komunisté v této zemi udělali. I v KSČM na tuto hru, žel, občas někteří přistoupí, a právě pomocí těch, kteří vidí svou roli v pouhé nekritické obhajobě minulosti, nikoliv v kritickém pohledu na minulost a zvláště pak na cestu vpřed, k novému socialismu 21. století, se tak stává nejen jejím aktérem, ale i obětí. Proto musíme jasně říci, že už nemůžeme a nebudeme hájit všechno z minulosti. Nebyla by to ani pravda. Uvědomme si, že za současné situace mediální autokracie většina veřejnosti je náchylná věřit pravicovým výkladům historie a z našich výstupů si přebírá, zvláště když jednostranný výklad nebere v úvahu i problémy, většinou jen to zlé. A některé procesy z let padesátých obhajovat nemá smysl. Někteří z nás tomu dokonce, žel, sami napomáhají a hrají tak s našimi odpůrci velmi zatvrzelou hru, v níž spíše odrazují, než získávají spojence. Přitom naše ideologie je přece spojena s pokrokem, s novým horizontem společnosti. Je nepředstavitelné ji zatěžovat obhajobou či chválením historicky jistě podmíněných, přesto však jasně odsouzeníhodných praktik a historických událostí. Doufám, že jsme stále dialektiky.

Voliči od nás čekají

reálnou politiku

Uprostřed složité politické situace, kdy selhání dosavadního vládního systému a jeho dvou protagonistů – ODS a ČSSD – nabývá stále reálnější podobu, od nás naši členové a voliči očekávají reálnou politiku. V této době nejde o nic jiného než reálnou politiku ve prospěch země a ne o další a další zapadávání do starých obhajob neobhajitelného a tragikomickou diskusi o vinách starších víc než 60 let. Postavit naši politiku na návratu do pouhé obhajoby čehokoli z minulosti je protismyslné. Proto se takovému návratu musíme bránit a hledět vpřed. Už dlouho máme heslo – nikoliv nazpět, ale vpřed k socialismu. Konzervativní přístup ke straně nás může jen poškodit. Mluvím o tom proto, abychom si uvědomili, že KSČM má před sebou jiné cíle, než je pouhá obhajoba minulosti. Upozorňuji ty, kteří nejsou historici, aby se nepouštěli, aniž by měli argumenty, na historickou půdu, upozorňuji ty, kteří chtějí bez dostatečných dokladů mluvit o minulosti, aby tak nečinili. I historie je věda a nemůže být postavena jen na citech.

Jde mně o to, abychom se pokusili najít ve společnosti dostatek lidí, kteří stojí o práci komunistické strany, abychom mohli jít vpřed a neodpuzovali je svým staromilstvím či třeba nostalgií. Je to naším úkolem. Není přece možné, abychom spěli k tomu, že vlastní prací pomůžeme tomu, že budeme bojovat za práva občanů z ilegality, jak jsem se dozvěděl z jednoho radikálního levě se tvářícího webu. To není cílem a odporuje to všemu našemu kolektivnímu rozhodování, ať již sjezdu nebo ústředního výboru naší strany. Jestli si někdo neuvědomuje, co by se stalo, kdyby se přece jen pravici podařilo získat vinou neuváženosti některých z nás či neschopnosti pochopit situaci argumenty pro podání návrhu Nejvyššímu správnímu soudu, tak by se nad svou politickou prací měl zamyslet. Pravici by se totiž podobné postoje hodily. Jde jí skutečně o to, aby naši stranu jako alternativu vývoje v ČR mohla odstavit od souboje, který je dán Ústavou – od svobodné soutěže politických stran. Protože soutěž z ilegality není svobodná.

Připomínám to také kvůli tomu, že často řešíme problémy o omlazení členské základny. A bojujeme o přízeň mladých lidí. Musíme bojovat o přízeň takových mladých lidí, kteří budou schopni vidět dopředu a budou pracovat pro svou budoucnost, na níž se často s námi shodnout nemusí. Shodnou se však často s námi na cíli, jímž je budování sociálně spravedlivé společnosti, která si z minulosti vezme jenom to, co je pozitivní. Co přežívá, co je lepší, než bylo to uplynulé. Návrat k socialismu minulého typu není možný, je možná pouze cesta vpřed. Osobně nikdy nebudu hlasovat pro to, abychom revidovali jednání X. sjezdu KSČ, stejně jako nikdy nebudu popírat to, že a proč v minulosti musela vzniknout Pillerova a jiné komise, které rehabilitovaly Gustáva Husáka, Josefa Franka, Laca Novomeského, Viléma Nového a další. Jestli to někdo chce udělat, ať jde do jiné politické strany. Říkám to zcela na rovinu.

Společnost potřebuje

návrhy řešení

Před námi je zásadní úkol. Přesně popsat stav společnosti. Označit viníky za tento stav, za stav, kdy se privatizovalo, restituovalo a rozkradl se majetek českého státu. Náš úkol je předložit návrhy na východiska z krize a získat pro to co nejvíce dalších odpůrců tohoto režimu. Navrhnout, co je potřeba, aby stát udělal, co je potřeba, aby to udělaly obce, kraje, abychom se znovu dostali, tedy naše vlast, k ekonomické prosperitě. Je důležité, abychom uměli předložit návrh, jakým způsobem budou žít lidé jako důstojné bytosti. Ne, že se bude doprošovat práce půlmilionová armáda nezaměstnaných. Ne, že lidé budou žít ze sociálních dávek a ty jim budou dál snižovány. Naším úkolem je pozvednout zpátky české zemědělství. Změnit zdravotní systém, kde se má, podle koaličního plánu, platit ještě více, než se platí dnes. Dát lidem důstojný život ve stáří, nikoliv především se upnout na jednostrannou obhajobu minulosti. Takové jsou úkoly Komunistické strany Čech a Moravy.

Na závěr mi dovolte se zeptat: co omezuje náš vyšší výkon a možnosti?

* Objektivní podmínky, které stále nemůžeme změnit, ale které již nejsou zcela pod kontrolou politických protivníků. Neoliberalismus selhal, pravice je myšlenkově vyčerpaná a spolu se socialistickými a sociálně demokratickými stranami ve světě žene společnost do války.

* Subjektivní chyby – nesledujeme dostatečně strategický cíl a dopouštíme se zásadních taktických chyb. Nechali jsme si vnutit vnitřní spory. Zabýváme se minulostí místo řešením současných a budoucích problémů.

* Východiska – návrat k systematické práci směrované k potřebám lidí, nenechat si vnutit pravicový scénář, pokračovat v práci. Získávat spojence v občanském prostoru a dosahovat akční jednoty u zásadních kroků pro změny vývoje společnosti ve Spojenectví Práce a Solidarita. Spojit parlamentní – zastupitelskou práci s neparlamentními aktivitami, peticemi, demonstracemi a jinými veřejnými vystoupeními.

Pro zachování naší činnosti máme před sebou nejméně tyto úkoly:

Oslovit českou veřejnost včetně ústavních činitelů, aby odmítli návrhy na omezení naší činnosti.

Využít našeho zastoupení v Evropském parlamentu a v Parlamentním shromáždění Rady Evropy k odmítnutí ostrakizace KSČM.

Požádat naše zahraniční partnery o pomoc a podporu na mezinárodním poli.

Dál aktivní prací prokazovat, že KSČM je pevnou a trvalou součástí české společnosti.

(mezititulky doplněno redakcí)

28. 3. 2011redakční zpráva