Matematika ponovu

 

Dvacátý pátý únor zvedá pravici vždycky ze židle. Tentokrát ovšem všechny předchozí volby prohrála, a tak je nanejvýš agresivní. Na pomoc jí pravidelně přichází, stejně tomu bylo i letos, veřejnoprávní Česká televize, která se zcela jasně staví na její stranu dokonce přijímáním jejích argumentů. Nemá zřejmě cenu se věnovat těm různým variantám »komunistického puče«, »nátlaku na demokratickou veřejnost«, »likvidace demokracie« ap., jež v té či oné formě stále opakuje podle goebbelsovské předlohy.

Tentokrát jsme však z České televize mohli slyšet další, v minulých letech zatím nevyužívaný »argument«. Jakýsi vůdce antikomunistických akcí v Praze nám prostřednictvím obrazovky sdělil, že osmdesát procent voličů odmítlo KSČM, což prokázalo svými hlasy ve volbách, když volilo »demokratické« strany, a tudíž by se právě ty »demokratické strany« měly sjednotit a odmítnout vládu komunistů v krajích a vůbec jejich, tedy KSČM, přístup k vládnutí.

Argument je to skutečně zajímavý. Nechá se však obrátit. Osmdesát procent občanů, kteří přišli k volbám, nevolilo ultrapravici sjednocenou v TOP 09 a hnutí Starostů. Co tedy mají za této situace kalouskovci dělat ve vládě a iniciovat ty nejbídnější reformy? I na ODS to platí. Jak to, že v čele vlády je její vůdce Nečas, když sedmdesát pět procent obyvatel, dnes ještě méně, nechce mít nic společného s občanskými demokraty, což vyjádřili ve volbách, zvláště pak v těch prezidentských?

Nebo příklad z jiné oblasti. Na pustém ostrově se katolík, pravoslavný, stoupenec Konfucia, buddhista a nevěřící zachránili jako jediní. Bylo nutné si kvůli přežití zvolit jednoho vůdce. Chtěl jím být katolík, ale naději si dělal i onen ateista. V otevřených volbách si většinově vybrali nevěřícího. Mělo to znamenat, že všichni ostatní jsou vlastně nevěřící, protože odmítli zástupce »jediného pravého Boha«?

Když za člena »lidskoprávní komise« při OSN nebyla zvolena Česká republika, ač se snaží, aby svět její »prvenství« v této záležitosti významně zhodnotil, znamená to, že většina zemí světa se domnívá, že s »lidskými právy« jsme tu na dně? Osobně si to myslím, ale nepředpokládám, že svět dospěl až tak daleko.

Takže, jak to je s oněmi procenty? Neměli by přece jen oponenti KSČM začít trochu přemýšlet, protože s malou násobilkou, odčítáním a sečítáním, bychom nedošli ve světě nikam. Nebo syndrom »počitatelů ministerstva vnitra«, jenž nám tak kouzelně předvedl, jak lze matematicky jednoduše vyřadit kandidáty na prezidenta z předvolebního boje, se u nás usídlí ve všem. Pak Bůh nám požehnej!

Jaroslav KOJZAR