MEZINÁRODNÍ MĚNOVÝ FOND

 

MMF - tři písmena, která mění svět.

Co je to vlastně MMF?

Většina lidí ví přesně, co to je MMF. Je to Mezinárodní měnový fond. Ovšem to je vše, co o této organi­zaci ví. Pokud jste na tom podobně, nebo si jen chcete ověřit, zda máte objektivní a pravdivé informace, pak vám vřele doporučuji přečíst tuto (pro mnohé lidi) velice překvapivou informaci.

Všechny zde uvedené informace jsou čerpány z oficiálních dokumentů MMF, dokumentárních filmů o MMF a z článků světově proslulých ekonomů jako Joseph E. Stiglitz, Jeffry D. Sachs, Noam Chomsky, Barry Eichengreen a dalších.

     MMF - historie

 Jako "dceřiné" společnosti byly roku 1944 založeny Mezinárodní měnový fond (MMF) a Světová banka (SB), a to za účelem obnovy poválečné Evropy. To se ovšem ukázalo jako neefektivní a tyto instituce se přeorientovaly na nový program, tentokrát s cílem řídit systém pevných devizových kursů, kdy se hodnota všech světových měn vztahovala k americkému dolaru a ten byl "kryt" zlatem.

 V roce 1971, kdy USA zrušily volnou směnitelnost dolaru (od té doby máme systém volně pohyblivých měnových kurzů členských zemí MMF, v němž je hodnota jednotlivých měn určována trhem nebo zásahy jednotlivých vlád), přestala mít existence MMF smysl.

 Ovšem místo toho, aby se tato organizace zrušila, se opět přetransformovala v konzultační, poradenský a dozorový orgán členských států, poskytující krátkodobé půjčky.

     MMF dnes

MMF je ale převážně veřejnosti znám jako organizace půjčující obrovské finanční prostředky svým členským ze­mím, kterých je aktuálně 185 (prakticky bez několika států je to celá OSN).

To, co doopravdy MMF dělá, získáme spojením těchto půjček a již zmíněným poradenským a dozorovým orgánem.

         MMF - cíl

Činnost MMF jsme tedy pojmenovali a teď si ji vysvětlíme na konkrétních příkladech. Abychom ale mohli pocho­pit proč to MMF dělá, musíme znát jeho pravý cíl. Ne ten, který má MMF uvedený v jím napsané dokumentaci, ale cíl, který je vidět na každém kroku, kde MMF zasahoval. Cíl, který je naprosto jasný z výsledku práce MMF.

Zde bych rád připomněl, že v tomto příspěvku nejde o nějakou spekulaci jedné osoby, ale o stručný výtah názorů z přednášek a článků několika předních světově uznávaných ekonomů, kteří tuto situaci sledují z profesionálního hle­diska.

         A co je tedy cílem MMF?

Narušit ekonomiku daného státu a přivést jeho obyvatelstvo do stavu bídy tak, aby byla tato země donucena vyprodávat korporacím v USA své nerostné bohatství za směšné částky.

Nevěříte?

Nejlepší bude, podíváme-li se na konkrétní příklady dvou zemí, které hovoří za vše. První z nich je Argentina.

         Argentina - historie

V období vojenské diktatury v letech 1976 - 83, vládnoucí generálové (kteří způsobili smrt až 30 tisíc odpůrců režimu) povolali ekonomy vystudované v USA, kteří začali ve spolupráci s MMF aplikovat neoliberální úsporné programy. Jedním z hlavních organizátorů byl prezident centrální banky Domingo Cavallo.

Po pádu režimu se snažil prezident Raúl Alfonsin změnit  neoliberální politiku.  Nepodařilo se mu však zastavit hyperinflaci, která od roku 1975 neklesla pod 90 % ročně, ani odliv kapitálu.

V roce 1989 vznikly občanské nepokoje a následné předčasné volby vynesly do čela země Carlose Menema, který navzdory populistickým předvolebním slibům zvolil ostře neoliberální kurz. Po počátečních neúspěších povolal v roce 1991 zpět Cavalla, tentokrát na post ministra financí. Cavallo na radu MMF zbavil místní měnu nezávislosti a připoutal peso pevně k americkému dolaru v kurzu 1:1. V souvislosti s tím proběhly další radikální reformy: liberalizace finančního trhu a zahraničního obchodu a především rozsáhlá privatizace. Byly privatizovány banky, telefonní společnosti, televizní stanice, plyn, voda, elektřina, silnice, železnice, přístavy, letiště, vojenský průmysl, pošta i metro - v naprosté většině do rukou zahraničních vlastníků.

Argentina se stala vzorovým státem MMF a neoliberalismu a její politika byla propagována široko daleko.

         Kde je tedy problém?

Tato politika je dost krátkozraká. Dokud do země proudil zahraniční kapitál skupující státní majetek, byl dostatek dolarů na udržení pevně vázaného pesa v oběhu. Ale když už nebylo dál co privatizovat, dolary přestaly přicházet.

Argentinská ekonomika se ocitla na šikmé ploše a od té doby postupně sklouzávala až k bankrotu. Kapitál začal ze země, která předtím zrušila všechny bariéry jeho toku, nezadržitelně unikat a zahraniční rezervy se tenčily. Jednoduše řečeno byl majetek v celé zemi "vytunelován". Stát neměl žádné finanční prostředky a tak si opět musel půjčit u MMF a od soukromých věřitelů (celkem 40 miliard dolarů). MMF ale půjčku podmínil úspornými opatřeními a Argentině v podstatě vzkázal: "My vám půjčíme, ale musíte si dát svoji ekonomiku dohromady, a to podle našich rad a zkušeností."        Tyto "rady", kterými byla půjčka podmíněna, jsou tzv. úsporné balíčky - to je výrazné omezení státních výdajů na zdravotnictví, školství, zemědělství, sociální oblasti atd.

A to je právě největším (prakticky jediným) a tvrdě kritizovaným "lékem" MMF.

         MMF a úsporné balíčky

MMF má jeden univerzální lék na všechny ekonomické neduhy. Říká: "Chcete vyléčit svou ekonomiku a mít víc peněz? Tak musíte šetřit! Pořádně a všude!

Háček je v tom, že tato politika již byla vyzkoušena v době světové hospodářské krize v 30. letech 20. století a ukázala se jako vysoce nefunkční. Protože když stát začne šetřit a omezí své dotace do jednotlivých oblastí, lidé mají větší výdaje a méně peněz, firmy propouštějí své zaměstnance, lidé přestávají nakupovat a stát vybírá méně a méně na daních. A roztáčí se velké kolo. Stát, aby se zachránil, zvyšuje daně a zvětšuje úsporná opatření, firmám se vyplatí odejít podnikat do zahraničí a lidé mají opět méně peněz. Stát pomalu krachuje. Přesto, že jediné východisko z takovéto ekonomické krize (jak jsme se již poučili z té velké hospodářské) je , aby stát půjčené peníze investoval do nových projektů a podporoval tak firmy a zaměstnanost obyvatelstva, MMF však skálopevně doporučuje pravý opak. Není pak divu (jak si můžeme ověřit ve statistikách MMF), že ekonomika většiny zemí, kterým finančně pomáhal MMF s podmínkami úsporných balíčků, vždy dříve či později zkrachuje.

         Argentina - krize úroků

Argentinu nezabila samotná výše dluhu, jenž nakonec narostl na úroveň poloviny HDP. Taková úroveň zadlužení je ve světě zcela běžná. Například v Japonsku, Německu či Itálii je ještě vyšší. Stát však nepřežil extrémní 20 % úroky, které si nakonec věřitelé účtovali.

V roce 2001 by tak Argentina musela dát na splácení úroků celých 9 % HDP. Dříve splácení státního dluhu příležitostně podpořily státem vlastněné banky. Ty ovšem byly zprivatizovány (na radu MMF) do rukou zahraničních vlastníků. Kapitál odtékal z hroutící se ekonomiky plným proudem a žádné rozpočtové škrty nemohly krvácení ekonomiky zastavit.

V prosinci 2001 připravil Cavallo zatím nejdrastičtější omezení rozpočtových výdajů ve výši 19 % a zároveň uvalil limity na vybírání peněz ze soukromých bankovních účtů. No když lidem seberete jejich peníze, tak se jich to samozřejmě dotkne. Chudí Argentínci začali rabovat supermarkety, do ulic vyšly davy lidí a prezident de la Rúa vyhlásil výjimečný stav. Policie v noci z 19. na 20. prosince postřílela na hlavním náměstí šest lidí. Ministr financí Cavallo i prezident de la Rúa rezignovali. V následujících dnech se v rychlém sledu vystřídalo několik prezidentů.

         Co se tedy stalo?

Byla vyhlášena platební neschopnost, největší státní bankrot v dějinách. Masové protesty pokračovaly a policie zabila celkem přes 30 lidí. Na bankovní účty obyvatelstva zůstaly stále uvaleny nízké limity pro výběr. Nezaměstnanost dosáhla ke 20 procentům a 14 ze 37 milionů obyvatel žilo pod hranicí chudoby. Na počátku 70. let jich přitom byl jen jeden milion. I počet negramotných se od té doby zvýšil z 2 % na 12 %.

         Jde to i jinak

Prezidentem země se na období 2003 - 2007 stal Néstor Kirchner, který obvinil MMF, že jeho rady a požadavky na řešení finančních problémů země vedly k rozvratu argentinské ekonomiky.

Kirchner zavedl mnoho změn. Odvrátil se od zavedených praktik a přestal plnit závazky, které vyplývaly z mezinárodních úvěrů. Poté prosadil restrukturalizaci dluhů, které Argentina měla vůči soukromým věřitelům i přesto, že hodně       z nich s takovým postupem nesouhlasilo.

A jak je vidět, výsledky se dostavily. V roce 2005 vláda v Buenos Aires splatila celý dluh MMF a mimo jiné vyslovila zákaz kontroly svých financí experty MMF.

         Argentina dnes

Současnou prezidentkou je manželka bývalého prezidenta - Cristina Fernandéz de Kirchner. Jak se pod jejím vedením Argentině povede, ukáže až čas. Poslední zprávy ale oznamují, že Argentina změnila směřování své finanční politiky. Ministr financí Argentiny Aurado Boudou totiž prohlásil,že jeho země je ochotna umožnit misi MMF, aby posoudila stav a úroveň finančního a bankovního systému země.

Argentinci tak mohou jen doufat, že se nerozběhne nová spirála zadlužení a úsporných reforem MMF.

         Argentina - shrnutí

Přestože byla Argentina v 90. letech na úrovni zemí střední Evropy, tak během několika málo let (díky politice MMF) zažila největší bankrot v dějinách. Postoj MMF je takový, že si za krizi může Argentina sama, a to především nesprávným hospodařením politiků. Jenže jak už víme, do největší bídy se Argentina dostala až po uplatnění úsporných balíčků MMF.

(Pokračování příště: MMF a Afrika)

                                                        (Podle internetové prezentace pro Zpravodaj zpracoval B. Poljak)