Návrh KSČM na zrušení poplatků ve zdravotnictví, růst nezaměstnanosti

13.02.2013 09:04

 

V úterý 12. února 2013 se v prostorách Poslanecké sněmovny uskutečnila tisková konference KSČM k tématům návrhu na zrušení poplatků ve zdravotnictví z dílny poslanců KSČM, který je jedním z bodů právě probíhající schůze dolní komory Parlamentu ČR, a vzrůstající nezaměstnanosti. Před přítomné novináře předstoupili poslankyně a stínová ministryně zdravotnictví Soňa Marková a poslanec a místopředseda stínové vlády pro sociální strategii Miroslav Opálka.


Miroslav OPÁLKA

 

Jak potvrzuje předpokládaný vývoj, nezaměstnanost v České republice stoupá. A nejde jen o dopady strukturální krize a finančních pastí nastražených mezinárodním finančním kapitálem. Vinu na tom nese také absence účinného státního vlivu na hospodářskou politiku a její sepětí s politikou zaměstnanosti. Nijak nám přitom nepomohou úvahy či výmluvy, že jinde jsou na tom ještě hůře a že nezaměstnanost v České republice i chudoba občanů je poměrně nízká. Není přece naším cílem přiblížit se těm, kterým se daří hůře! Abychom mohli zodpovědně posoudit naši reálnou situaci, nestačí přece několik málo obecných srovnání se sousedními státy.

 
Chci dnes poukázat na to, že sklízíme i ovoce předchozích diletantských politických kroků, kvůli kterým jsme se v řadě odvětví zbytečně připravili o samoobslužnost regionů i republiky jako celku. A to především v zemědělské prvovýrobě a zpracovatelském průmyslu. Peníze, které mohly sloužit na podporu zaměstnanosti, dnes vydáváme na sociální dávky a udržování krajiny. A potraviny se dováží ze zahraničí.
 
Máme statisíce nezaměstnaných, přesto v průmyslových odvětvích citelně schází kvalifikovaná pracovní síla. Nejde přitom jen o absolventy učňovských oborů – průmysl postrádá také absolventy technicky zaměřených středních a vysokých škol. To vše je důsledkem programové rezignace státu na ovlivňování struktury školské soustavy. A situace je opravdu vážná. Představa, že stát vynaloží další peníze na rekvalifikační programy, je úsměvná, neboť tyto nemohou nikdy vyprodukovat plnohodnotnou kvalifikovanou pracovní sílu.
 
Jsme svědky různých pokusů a programů, které mají zvýšit zaměstnanost. Problém tkví v tom, že jde o drahou záležitost s mizivým efektem - zastavením dotací totiž končí také efektivnost takto vytvořeného pracovního místa. Zaměstnanost totiž zvyšuje především poptávka po tuzemském zboží a službách. Poptávka je přitom dána kupní silou obyvatelstva a investiční činností veřejného sektoru. Realizované vládní “škrtformy” však působí právě opačně a podvazují jakékoli hospodářské oživení.
 
Pro otevřenou ekonomiku České republiky je životně důležitý i vývoz a kladné saldo zahraničního obchodu. Avšak proběhlá devastace zahraniční obchodní politiky a likvidace konkurenceschopných domácích producentů v řadě perspektivních oblastí je dalším důsledkem působení předchozích vlád. A náprava je velmi těžká.
 
Našli bychom i další příklady, mezi ty nejkřiklavější přitom patří korupce a klientelismus, předražování veřejných zakázek a krácení daní či pojistného. Jen tyto zdroje by stačily k dosažení vyrovnaného státního rozpočtu a k zastavení dalšího zadlužování státu! A byly by peníze i na podporu zaměstnanosti.
 
Občané České republiky patří k nejpracovitějším národům v Evropské unii a jejich intenzita práce se stále zvyšuje. Zaměstnanci odpracují v průměru 1 936 hodin ročně, přičemž řada z nich má více než jedno zaměstnání. Živnostníci, a to včetně těch, kteří pracují v rámci nelegálního švarcsystému, za rok odpracují zhruba 2 300 hodin. V zaměstnaneckém poměru je v České republice asi 250 tisíc důchodců a více než 100 tisíc studentů. A jen tak mimochodem, legálně u nás pracuje přes 200 tisíc cizinců.
 
Evropská unie se strategií v oblasti zaměstnanosti zabývá v dokumentu s názvem Evropa 2020. Žel, každá národní vláda si vybírá jen to, co odpovídá její politické orientaci. U nás jde především o tzv. rozvolnění pracovního trhu, které spočívá v přenesení rizik ze zaměstnavatele na zaměstnance. A také voláme po větším využívání zkrácené pracovní doby. Jenže co říká ozvěna? Tam, kde jsou nízké mzdy, je zkrácená pracovní doba obrovským sociálním rizikem pro hospodaření mladých domácností i pro výši budoucích důchodů.
 
Bude tedy nutné postupně přiblížit cenu naší pracovní síly evropským standardům a zvýšit tak nejen její spotřebu, ale také otevřít prostor pro reálné snižování pracovních úvazků a tím pádem i vznik nových pracovních míst.
 
Jsem si vědom toho, že neexistuje rychlý a jednoduchý recept. Chci však upozornit i na to, že statistická data v oblasti nezaměstnanosti nejsou odrazem skutečného stavu. Porovnáváme tu totiž jablka s hruškami. Od roku 2004 se v České republice využívá odlišná metodika, která nezaměstnanost administrativně snižuje o jeden procentní bod. Počínaje letošním rokem navíc v účinnost vešla další změna, která přinesla snížení o dalších 1,5 procenta. A snížení nezaměstnanosti se řeší i na úkor důchodového účtu. Např. ke konci minulého roku pobíralo předčasný důchod 523 866 občanů, z toho 71 063, kteří ještě nedosáhli standardní důchodové věkové hranice. A další desítky tisíc lidí jsou každý měsíc vyřazovány z evidence nezaměstnaných, aniž by získaly legální pracovní místo.
 
Můžeme srovnávat různé tabulky a grafy. Závěr nám ale musí vždy vyjít stejný. Nejlepší aktivní politikou zaměstnanosti však je úspěšná hospodářská politika státu. A tu, žel, i díky této vládě, Česká republika nemá.
 
 
Zdroj: Mediální úsek ÚV KSČM