Nekl: Naše země potřebuje poctivý přístup
Staronový poslanec za KSČM Josef Nekl má jasnou představu, co by chtěl udělat pro Přerov, kde se narodil. Ve sněmovně působil už v minulém volebním období a s trpkostí sledoval, jak se zametají pod koberec projekty na vyřešení dopravní situace ve městě či boj s nezaměstnaností. Teď se to prý může změnit.
Které problémy nejvíce trápí Přerovsko a co by se mělo začít urychleně řešit?
Z poznatků, které se mi potvrdily i při rozhovorech s občany ve městech a na vesnicích přerovského okresu ve volební kampani, trápí lidi všeobecně to, co dovedlo Českou republiku k předčasným volbám. Roste obava z vysoké nezaměstnanosti, trápí je výše mezd a důchodů neodpovídající životním nákladům, nelíbí se jim kupčení se zdravím a například také nespravedlivé majetkové vyrovnání státu s církvemi v době, kdy chybějí peníze na školství, kulturu i už zmiňované zdravotnictví. A k těmto problémům přistupují specifika Přerovska. Snad při každém setkání s lidmi se řeč stočila k vyřešení dopravní situace v Přerově. To je snad největší konkrétní téma, o němž se mezi lidmi hovoří a které je prvořadé. Především střední a mladší generaci trápí prostředí, ve kterém žijeme. Nejde jen o řešení likvidace odpadů, ale především o ochranu ovzduší. Opět se blíží období, kdy Přerovsko, ale i Olomoucko či Prostějovsko budou zasaženy smogovým zamořením. A protože koloběhy v přírodě se v této etapě mění, není lidem ani lhostejné, kdy budou dořešena tolik potřebná protipovodňová opatření na řece Bečvě, počínaje suchou zádržnou nádrží u Teplic nad Bečvou. Mám také poznatky, že se lidé podivují tomu, že okres s kdysi vyspělou zemědělskou výrobou – jak rostlinnou, tak živočišnou – je zaplavován potravinami z dovozu nevalné kvality a bývalá soběstačnost byla nahrazena rozpadajícími se stájemi a monokulturně obdělanou půdou. Jsem si také vědom, že začleňování sociálně slabých a méně přizpůsobivých spoluobčanů do kulturního prostředí majority je zejména v Přerově, ale i v Kojetíně problém, který zasluhuje razantní řešení. Například nastartováním ekonomického růstu a zapojením těchto lidí do pracovního procesu, v počátku na odpovídající úrovni vzdělání a dovedností, a ruku v ruce s tím i důraz na vzdělávání.
Budete usilovat o dostavění dálnice D1 z Říkovic do Přerova?
Odpověď na tuto otázku jsem už nakousl. Dostavba dálničního obchvatu Přerova v úseku Říkovice – Přerov a Přerov – Lipník je prvořadým problémem. Stejně jako v minulém období chci vyzvat všechny zainteresované politiky města, kraje a mé kolegy ve sněmovně a Senátu o jednotný a přímý tah na branku. O to jsem se snažil i doposud. Nespočet intervencí na hospodářském výboru sněmovny, jednání se stále se měnícími ministry dopravy, představiteli Státního fondu dopravní infrastruktury i Ředitelství silnic a dálnic bohužel nepřinesly ovoce. Přitom je jasné, že dálniční obchvat přinese zpočátku pracovní místa při jeho budování, ale především lepší dostupnost pro investory a podnikatelské subjekty po jeho dokončení. Ten pravidelný dopravní špunt a mnohdy kolaps při sebemenším zásahu do městské silniční sítě musí odradit všechny, kteří by rádi využili výrobní prostory a vysoce kvalifikovanou pracovní sílu, již může Přerov nabídnout. Když sem nedostanou suroviny a materiál a odtud hotové výrobky, je samozřejmě zájem nulový. V opačném případě to povede k růstu zaměstnanosti, zvýšené kupní síle občanů a koloběh se uzavírá zvýšenou spotřebou služeb všeho druh. Druhý, neméně důležitý efekt je zlepšení životního prostředí v Přerově. Jak snížení hlukového zatížení, tak snížení množství polétavého prachu a zplodin, způsobených provozem motorových vozidel. Dostavba necelých 22 kilometrů propojení dálnice mezi Říkovicemi a Lipníkem je tedy mou prioritou. Buduli opět zařazen do hospodářského výboru, budu jako jeho člen bojovat o urychlenou realizaci této stavby.
Máte konkrétní recept, jak zatočit s nezaměstnaností?
Tento problém je tak složitý, že jednoduchý recept nemůže existovat. Předchozí vlády hovořily o tom, že v této zemi je asi půl milionu nezaměstnaných a patříme mezi lepší průměr Evropy. Je ale zřejmé, že je tento stav pouze proklamovaný. Opravdová situace je mnohem horší a bez práce je až 750 tisíc lidí, mnozí však již bez evidence na pracovních úřadech, ale například na sociálních dávkách v hmotné nouzi. Razíme zásadu: "Práci, ne sociální dávky". K tomu mohou napomoci řešení místního charakteru, například výše zmíněná dostupnost místa, dále podpora prorůstových a inovativních investic a zejména podpora exportu. I podpora malého živnostenského, municipálního i družstevního podnikání například daňovými úlevami za vytvoření pracovního místa, je jednou z cest snížení nezaměstnanosti. V neposlední řadě je to zavedení institutu práva na první zaměstnání absolventů učilišť a škol všech stupňů. Pro ekonomiku státu musí být výhodnější přispět zaměstnavateli na hrazení daňových nákladů na začínajícího pracovníka než těmto lidem vyplácet sociální dávky. A z velké části by odpadl problém charakterizovaný praxí: "Nezaměstnám, nemáš praxi." Praxi nemáš, protože jsi ji bez praxe nemohl získat. A snad se mnou budete souhlasit, že získání pracovních návyků po ukončení přípravy na zaměstnání je významná investice do kvality každého člověka.
S čím jdete do sněmovny? Máte nějaké krédo?
Myslím, že nepotřebuje žádný komentář: "Poctivost se musí vyplácet!" Naše země potřebuje poctivý přístup ve všech oblastech jako sůl.
Co vás nejvíce překvapilo na výsledcích voleb?
Samotný výsledek. I když nebyl tak překvapující, protože ti, co se voleb zúčastnili, ale nakonec i ti, co zůstali doma, dali najevo své znechucení a nedůvěru v politiku jako takovou. Osobně se jim nedivím. Na druhou stranu mě překvapil výsledek ČSSD, který určitě oslabil českou levici a původní předpoklady na razantní změnu v řízení státu. Co bylo příčinou, ukážou podrobné analýzy v následujících týdnech. Překvapivý byl z mého hlediska i volební výsledek nových hnutí, které zabodovaly i přes absenci ucelených programů jen na základě mnohdy populistických hesel, které lidé chtěli slyšet. Teď záleží na všech parlamentních subjektech, aby našly shodu v tom, jak zemi vyvést z ekonomické a morální krize. A věřím, že jak hnutí ANO, tak Úsvit brzy pochopí, že být odpovědný vůči občanům naší země nestojí jen na líbivých heslech. Že se nebude opakovat neblahá zkušenost s Věcmi veřejnými. Je třeba najít styčné body programů a skončit s praktikami posledních let, že se s někým nemluví.