Ondráček: Jednou se dozvíme, jak to bylo v roce 89...

25.09.2013 09:21

Protikorupční policisté z policie znechuceně odcházejí a je nutné přijmout nové, kteří budou mít chuť řešit korupční případy. Je nutné schválit zákon, který odloží promlčení některých činů spojených s privatizací. A příští generace historiků nám řekne pravdu o tom, jak skutečně proběhly v Československu události roku 1989. To vše řekl ParlamentnímListům.cz bývalý elitní vyšetřovatel a dnešní kandidát KSČM do PS Zdeněk Ondráček.

 



Zdeněk Ondráček působil na odboru korupce Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality Policie ČR, kde pracoval mimo jiné na kauze Opencard nebo na případu někdejšího šéfa NKÚ Františka Dohnala. Po odchodu od policie komentuje boj s korupcí, nebo přinejmenším policejní snahu o něj. V letošních předčasných sněmovních volbách je číslem 2 kandidátky Komunistické strany Čech a Moravy v Královéhradeckém kraji. Náklonnost ke komunistické ideologii zdědil po svém otci.
 
Podívejme se nejdříve na boj s korupcí a Útvar odhalování korupce a finanční kriminality (ÚOKFK). V jakém stavu podle vás útvar aktuálně je?
ÚOKFK se dělí na několik odborů s tím, že v jeho názvu je sice korupce, ale tou se zabývá jen jeden odbor, tedy odbor korupce. Útvar jako takový je ve své činnosti v dobrém stavu, co se týká třeba závažné hospodářské trestné činnosti, popřípadě daňových deliktů. Jde-li o korupční trestné činy, stav odboru korupce nebyl a ani není dobrý. A to především z hlediska personálního, ale nejen toho.
Měli by odcházet oba jeho vedoucí a je na novém vedení celého republikového útvaru, jak bude stav stabilizovat. Na odboru korupce je největší fluktuace zaměstnanců. Vyšetřovatelé i operativci z odboru hospodářské trestné činnosti nebo odboru daní jsou stabilní a práci vykonávají po řadu let. Na odboru korupce se v průběhu roku vymění až jedna čtvrtina zaměstnanců.

 

 

 

 
Co je důvodem tak častých odchodů?
Odcházející lidí říkají, že zaměstnanci nedokážou zvládat časovou a věcnou náročnost při zpracování případů. Z vlastní zkušenosti říkám, že to byly důvody osobní a věcné, kdy policisté byli po nějakém čase natolik znechuceni tamním stavem, že buď z policie odešli úplně, nebo přešli na jiné útvary.
To se musí podepisovat na výsledcích vyšetřování a je vidět, že se to skutečně podepisovalo. Přestože korupčními trestnými činy by se měla i podle závazného pokynu policejního prezidenta zabývat právě protikorupční policie, tak poslední měsíce to vyšetřoval ÚOOZ, který má mít úplně jinou náplň práce.

 

 

 

 
Zeptám-li se obecně, co v současné době nejvíc brání efektivnímu vyšetřování a odhalování korupčních kauz?
Hlavně stabilizace odboru korupce na ÚOKFK. Mělo by tam přijít nové vedení, které bude jednoznačně deklarovat chuť bojovat s korupcí a samozřejmě, aby na odbor přišli noví policisté, kteří takovou chuť budou mít a budou to umět. Bohužel ti, kteří něco uměli, buď odešli, nebo jsou v takovém stavu znechucení, že dělají pouze mechanicky svoji práci, kterou dělat mají a nepřidávají tomu nic dalšího.
 
Kauza Nagyová. Jak se zpětně díváte na argumenty některých politiků a komentátorů, že se policie a státní zástupci utrhli ze řetězu?
Vidím to jako politická prohlášení, která byla scestná. Žádný z politiků není nadčlověk a zákony musí platit pro pány i kmány. Jestliže policie a státní zastupitelství dospělo k názoru, že dochází k páchání trestného činu, tak provedli zákrok. Z mého pohledu to bylo provedeno v souladu se zákonem. Z informací, které mám ze sdělovacích prostředků, tam nevidím jediné pochybení.

 

 

 

 
Hodně se diskutovalo o adekvátnosti zásahu při zatčení Jany Nagyové…
Jana Nagyová je stejný občan, jako jste vy nebo já. Na každého by měl platit stejný metr. Pokud byste se vy dopouštěl trestné činnosti, bude vás zatýkat stejná policie a bude stejným způsobem zakročovat. Není a neměl by mezi tím být rozdíl.
Mohou existovat připomínky k tomu, proč byli policisté zakuklení. Tam je ale třeba vědět, kdo vlastně zakročoval. Nebyla to jen policie z ÚOOZ, ale také z Národní protidrogové centrály a u těchto policistů je potřeba, aby svoji identitu chránili.
 
V souvislosti se zákonem o prokázání původu příjmů a majetku, který by někteří rádi prosadili, se mluví i o tom, že by díky možnosti zabavování nakradeného majetku i zpětně bylo možné napravit škody po velkém rozkrádání, které začalo po listopadu 1989. Je to vůbec možné?
Především by politici museli přijmout novelu trestního zákoníku, aby se prodloužila promlčecí lhůta trestných činů spojených s velkou privatizací. U těchto trestných činů je promlčecí doba dvacet let, takže se buď už lhůta naplnila, nebo se naplní v příštím roce. Musela by se tedy urychleně prodloužit promlčecí doba, aby byly takové činy buď nepromlčitelné, nebo by se to prodloužilo třeba o deset let, mohlo by pak dojít k trestnímu stíhání.
Je ovšem třeba si uvědomit, že časová stopa, tedy i paměť jednotlivých lidí, bude po dvaceti letech natolik narušena, že dokazování bude velice složité.
 
Když jsme se dostali až k tzv. sametové revoluci. Té se někdy říká privatizační puč. Souhlasíte s takovým označením?
Věřím tomu, že až historici za jednu generaci nám osvětlí, jak to bylo v roce 1989 a jak došlo k převzetí moci. Zda to byla smluvená akce či tak, jak je nám to zatím vykládáno.
 
Jednotlivé vládní garnitury se jistě snažily mít vliv na policii a státní zastupitelství. Někdy se mluví o brzdění vyšetřování a podobně. Dá se říci, za které vlády to bylo nejhorší?
Nejhorší to pro činnost policie bylo jeden, dva roky po nástupu Ivana Langera na Ministerstvo vnitra.
 
Můžete být konkrétnější?
Došlo sice k výraznému navýšení platů řídících pracovníků a dalších, ale tím došlo z mého pohledu k jisté korupci, kdy tito pracovníci poté podléhali určitým vlivům. Z pohledu mého i některých kolegů, s nimiž jsme se o tom bavili, v tu dobu se začala policie politizovat.
 
Co bývalá Nečasova vláda? Ta se často oháněla tím, že policii rozvázala ruce…
Bývalá vláda to sice říká, ale nebyla to bývalá vláda, ale pouze jedna ze stran této koalice, která se ještě navíc rozpadla a stala se nakonec opozicí. Samozřejmě strany, které neměly zájem na tom, aby policie fungovala v té době, jí klidně mohly uvolnit ruce, protože přesto, že policie něco vyšetří, musí přijít ještě někdo, kdo to zažaluje a odsoudí.
Řekněme, že někteří pravicoví politici pochopili, že není důležité mít pod kontrolou policii, ale mít pod kontrolou státní zastupitelství a soudy.
 
Zdroj: parlamentnilisty.cz