Osvobození Československa
Osvobození Československa od německých okupantů bylo v roce 1945 jednou z posledních událostí druhé světové války. Součástí osvobození Československa byla Pražská ofenzíva vedená Sovětským svazem z východní fronty, dále osvobození západních Čech americkou armádou a květnového povstání českého lidu. Karpatsko-dukelská operace měla v roce 1944 napomoci slovenskému národnímu povstání a spojit povstalce se sovětskými armádami. Byla to největší bitva, které se kdy Češi a Slováci zúčastnili. V Dukelském průsmyku zahynulo nebo bylo zraněno až 85 000 sovětských a 6000 československých vojáků. 6. října 1944 překročily první jednotky Čechoslováků s vojáky 38. rudé armády státní hranici republiky. Koncem října se však podařilo německým vojskům potlačit povstaleckou armádu na středním Slovensku a Karpatsko-dukelská operace se proto zastavila. Území Slovenska bylo postupně osvobozeno Rudou armádou, armádou Rumunska a 1. československým armádním sborem. Prvními velkými osvobozenými městy byly 20. ledna 1945 Košice a Prešov. 4. dubna 1945 Rudá armáda osvobodila Bratislavu a do 1. května 1945 byly ze slovenského území vytlačeny poslední německé jednotky. Po osvobození Slovenska postupovali Sověti od 10. března 1945 na české území z Ostravska a od Bratislavy (zde společně s rumunskou armádou). Nejtěžší boje probíhaly v Karpatech, ve slovenských horách a u Ostravy. Osvobození západních a jihozápadních Čech americkou armádou započalo 18. dubna 1945, kdy průzkum roty americké armády vstoupil na území předmnichovské Československé republiky. O dva dny později vnikly americké jednotky do Aše a 25. dubna dobyly Cheb. Sověti, kteří se po tvrdých bojích teprve probili na Ostravsko a po osvobození Brna teprve stáli na jihu Českomoravské vysočiny, souhlasili 30. dubna s dalším postupem americké armády na osu Karlovy Vary – Plzeň – České Budějovice.Američané však setrvávali na svých pozicích a do Čech zahájili postup až 5. května 1945. Američané tak do 10. května obsadili zbytek území, až k demarkační čáře. Německá vojska kladla protivníkovi na Moravě daleko tvrdší odpor, než tomu bylo v západních Čechách. Na osvobození Československa se podílelo okolo 2 100 000 vojáků spojeneckých armád z východní fronty, z nichž velká většina pocházela ze Sovětského svazu. Ti po těžkých bojích na konci dubna postoupili na Moravu. Květnové povstání začalo 1. května v Přerově a šířilo se do dalších měst, účastnilo se ho v Česku aktivně asi 130 000 osob. 5. května vypuklo Pražské povstání a povstalci žádali o pomoc. Pražská operace se měla uskutečnit útokem ze tří stran směrem na Prahu, ze severozápadu, severovýchodu a jihovýchodu. V noci ze 7. na 8. května překročily úderné skupiny Rudé armády prostory hraničních přechodů v Krušných horách. Jednotky sovětské a polské armády postoupily směrem k severním československým hranicím, další sovětské jednotky útočily z oblasti Moravy a ze severního Rakouska. I přesto, že byl znám podpis kapitulačního aktu v Remeši, Němci se nechtěli vzdát a boje stále pokračovaly. Do půlnoci z 8. na 9. května, postoupily sovětské jednotky až do Loun, ostatní oddíly tohoto frontu postoupily do těsné blízkosti západních a severních hranic předmnichovského Československa. Na Moravě postoupily až k Prostějovu. Před půlnocí 8. května byl podepsán definitivní akt kapitulace. Ráno 9. května pronikla sovětská vojska ze směru od Slaného a Veltrus do Prahy. 10. května dorazily do Prahy i tanky 1. československé tankové brigády, které předchozí den vyrazily se sovětskými vojsky směrem od Litovle. Do 11. května sovětské jednotky i spojenečtí vojáci československé, rumunské a polské armády čistili oblast od zbylých skrývajících se německých vojáků. Sovětská i americká vojska poté pomáhala odminovávat oblast a zůstala v Československu do listopadu 1945, kdy se obě vojska stáhla z československého území. Osmiměsíční boje za osvobození Československa (někteří publicisté je dnes zaměňují slovem „dobytí“ či „okupace“, nicméně Československo bylo řádným a uznávaným členem protifašistické koalice a Sovětský svaz předním státem Velké trojky, takže takové tvrzení postrádá sebemenší špetku logiky a historické opodstatněnosti) si vyžádaly citelné oběti. Oficiální historicko-statistická studie vydaná v Moskvě roku 1993, vyčíslila celkové ztráty sovětských ozbrojených sil při osvobozování Československa na551 432 osob. Z toho trvalé ztráty (mrtví, nezvěstní, zajatí aj.) činily 139 918 osob, z nichž 122 392 padly, zemřely na zranění a nemoci, a zdravotnické 411 514 včetně 346 044 raněných, postižených kontuzí a omrzlých. Abychom si učinili představu o velikosti těchto obětí, připomeňme, že bojové ztráty americké armády, včetně armádního letectva (USAAF), na evropském válčišti za druhé světové války dosáhly celkem 586 628 osob, z toho 135 576 mrtvých. Bojů na území západních a jihozápadních Čech se v závěrečném období druhé světové války v Evropě zúčastnilo přes 150 000 amerických vojáků ve čtyřech pěších a dvou obrněných divizích. Oficiální závěrečná zpráva vyčíslila bojové ztráty americké armády v Československu za druhé světové války na 1230 osob (351 bojových úmrtí, 408 raněných, 377 zajatých a 94 nezvěstní).
Občané Československa také zaplatili krvavou daň v této válce.
Počty padlých v letech 1939 až 1945
Počet Čechoslováků v boji
Východní fronta – 32 000
Západní fronta – 12 000
Střední východ – 1 000
Domácí odboj – 100 000 (partyzáni a členové odboje)
Civilní oběti z řad Čechoslováků
Celkem padlo, bylo popraveno nebo zavražděno 350 000 lidí
Východní fronta – 5 620
Západní fronta a Afrika – 1 200
Partyzáni – 9 000
Slovenské národní povstání – 18 000
Oběti poprav – 8 500
Koncentrační tábory a holokaust – 307 680
Co k těmto hrůzným číslům dodat, snad jen to, že pokud nechceme již nikdy nic podobného zažít, je třeba se hlasitě ohrazovat proti rozeštvávání a mocenským bojům ze strany “našich spojenců“ v NATO. Agresivní politika vůči Ruské federaci, kdy se dozvídáme o ruské agresi a nepřátelském zasahování do čehokoli kdekoli, je přípravou na další agresi. Tentokráte bychom však byli na straně agresora a byli bychom využití jako užiteční idioti ve hře za zájmy jiných. Je třeba neustále připomínat, především mladé generaci, kdo nás a s jak velkými oběťmi osvobodil. Při oslavách výročí osvobození se neúměrně vyzdvihuje podíl USA a na druhé straně je podíl Sovětského svazu popliváván tvrzením, že nás neosvobodil, ale obsadil. Naproti tomu nikdy tak není označen pobyt amerických posádek, které od konce druhé světové války zůstávají za peníze německých občanů na území Německa. Jedinou obranou proti tomuto agresivnímu vymývání mozků je zdravý rozum a předávání osobních zkušeností, jen toto je ověřená obrana, která nás může zachránit před možným Armagenonem.
Yveta Sekeráková
IK MěV