Podstatný nárůst pracovních příležitostí je možný především ve velkých podnicích

27.03.2013 20:35

 

Diskuse o zvýšení zaměstnanosti v poslední době dokazují, že – bohužel - žádná politická strana nemá konkrétní představu, reálný program snížení nezaměstnanosti na únosných 100 až 200 tisíc osob. Tedy na přechodnou nezaměstnanost (absolventi škol a podobně). Názorně to ukázal sjezd sociální demokracie a vzrušená diskuse o živnostnících a jejich významu v celkové zaměstnanosti.


Počty nezaměstnaných vykazuje ministerstvo práce a sociálních věcí podle počtu uchazečů o zaměstnání evidovaných na úřadech práce. Koncem února tohoto roku to bylo 594 tisíc osob. Podle šetření ČSÚ je však bez práce dalších asi 180 tisíc lidí, kteří nejsou v evidenci úřadů práce. Je to například tím, že úřady práce vyřazují každý měsíc až 20 tisíc uchazečů o zaměstnání z evidence bez jejich nástupu do zaměstnání. Ve skutečnosti je tedy nezaměstnaných kolem 800 tisíc. Problematická je i přesnost údajů o počtu zaměstnaných, protože část zaměstnaných není evidována (šedá ekonomika), někteří jsou poskytováni jako služba pracovní agenturou atd. Je to důsledek všeobecně nedostatečné kontroly a nepořádku.
 
Celkově je u nás v současné době asi pět milionů pracovníků. Je to zhruba o 500 tisíc méně než v roce 1990. Z uvedených pěti milionů tvoří asi čtyři miliony zaměstnanci a jeden milion podnikatelé. Tedy osoby bez zaměstnanců (živnostníci, osoby samostatně výdělečně činné) a podnikatelé se zaměstnanci. Za dvacet let se změnila i struktura pracovníků podle národohospodářských odvětví, kde pracují. V průmyslu a stavebnictví je pracovníků méně asi o 1,5 milionu, v zemědělství o 400 tisíc osob. Více než o milion narostl počet pracovníků v komerčních službách všeho druhu.
 
Základem poklesu celkového počtu pracovníků je tedy pokles pracovníků ve výrobě. Zejména v průmyslu, zemědělství a v poslední době i ve stavebnictví. Nejvíce se snížil počet pracovníků ve velkých podnicích (snížení výroby nebo i úplná likvidace).
 
Analyzovat příčiny této situace je obtížné, protože souhrnné podklady k této problematice nejsou k disposici. Řada podniků i výrob byla zlikvidována nebo výrazně omezena z politických důvodů (zrušení RVHP, přeorientace na země EU, zejména Německo). Pomohlo tomu rozkradení podniků a jejich výprodej zahraničním partnerům za babku. Ti je využívají s naší levnou pracovní silou nebo je plně nebo částečně likvidují v rámci konkurenčního boje.
 
V minulých dvaceti letech totiž převládla snaha po okamžité privatizaci před péčí o udržení prosperující výroby. To se již dnes oficiálně přiznává a začíná se hovořit o obnovení obchodních vztahů s východními a rozvojovými zeměmi a o obnovení výroby tam, kde byla zlikvidována levným a často nekvalitním dovozem. V průmyslu se to týká především spotřebního průmyslu (obuv, textil, prádlo, oděvy) a potraviny, včetně výrobků zemědělství, které bylo postiženo nejvíce.
 
Bez sebemenšího podceňování živnostníků (je třeba je podporovat) a na ně navazujícího malého a drobného podnikání je základem růstu ekonomiky a zaměstnanosti velkovýroba. Je to tak na celém světě. Znamená to, že souběžně s obnovováním obchodních vztahů s tradičními zeměmi musíme obnovovat i výrobní obory v souladu se zahraniční poptávkou. Je to především investiční strojírenství, tramvaje, lokomotivy, vagony atd. Znamená to získat (obnovit) větší český podíl v podnicích prodaných zahraničním podnikatelům (podíl státu nebo českých podnikatelů).
 
Dále je třeba podpořit domácí výrobu a omezit dovoz nekvalitních nebo záměrně subvencovaných dovozů. Mnoho zla způsobuje politika Evropské unie. Tam je třeba se dohodnout na zrušení diskriminačních podmínek například pro zemědělství. Nebude to všechno ani lehké, ani rychlé. Je to však jediná cesta k zásadní obnově ekonomického růstu na základě růstu výroby, odbytu i zaměstnanosti. To se samozřejmě plně projeví i v růstu spotřeby domácností, představující více než polovinu hrubého domácího produktu.
 
Nadále je přitom třeba věnovat plnou pozornost drobné výrobě a službám živnostníků. Je to potřebné a nezbytné doplnění ekonomiky řadou výrob i služeb a živí statisíce občanů. Je tedy nutná komplexnost, ovšem s vědomím, že rozhodující je velkovýroba.
 
 
Autor: Václav VĚRTELÁŘZdroj: Haló noviny