Práce v občanském sektoru je velmi důležitá

Rozhovor s vedoucím oddělení ÚV KSČM Ludvíkem Šuldou.

 

 

Práci v občanském sektoru a působení na něj považuje KSČM za jeden ze svých nejdůležitějších úkolů. KSČM v souladu se závěry svého VIII. sjezdu podporuje snahy politických organizací a občanských hnutí, které usilují o zastavení antisociálních záměrů vlády. Usiluje o zvýšení snah o jednotný postup občanských sdružení a iniciativ. Proto také KSČM iniciovala v minulosti vznik platformy Spojenectví Práce a Solidarity (SPaS) jako platformy široké spolupráce. Na její činnosti se tak dnes podílí více politických a společenských subjektů.

 

Co se týká působení KSČM v oblasti občanského sektoru, je třeba říci, že jde o úkol mimořádně náročný, neboť místo jednoduchého oslovení široké veřejnosti vzniká dnes situace hledání kontaktů na různé skupiny neprivilegovaných, které mají různou dynamiku a akceschopnost. Autorita mezi nimi se nedá získat silou a povýšeneckým jednáním, základní metodou prohloubení vzájemné solidarity musí být rovnoprávný a aktivní dialog s nimi.

 

Pravice si je vědoma tohoto pro ni nebezpečného potenciálu a tak používá všech svých možností, aby rodící se spolupráci různých složek společnosti narušovala. Nástrojem k tomu je i další vlna antikomunismu, která by narušila vnější aktivity KSČM k dosud nezachyceným voličům. Chce tak zabránit vzniku přirozeného spojenectví na levici, aby se dále udržela u moci. KSČM se všemi zákonnými cestami a svou aktivitou takovým útokům umí bránit a získávat spojence, kteří jsou ochotni a schopni bránit demokracii a svobodu shromažďování a projevu v souladu s Listinou základních práv a svobod.

 

 

Na zasedání výkonného výboru jste ovšem konstatovali, že řada ze stanovených přístupů zůstává nesplněna. Proč?

 

Ano, to je skutečně pravda, 13. schůze VV ÚV KSČM dne 7. června 2013 projednala a 6. zasedání ÚV KSČM 22. června, tedy o uplynulé sobotě, schválilo materiál Přístupy KSČM k občanským hnutím a práce KSČM v nich s cílem působit na občanskou veřejnost, který se problematikou občanského sektoru a přístupů KSČM k němu obsáhle zabývá a konkretizuje postoje a práci KSČM v něm.

 

Prvním problémem je vůbec politika jednotlivých organizací a hnutí pohybujících se v oblasti občanského sektoru, různým způsobem protestujících proti současné vládě, její asociální politice, ale také požadující zavedení co nejširších prvků přímé demokracie. Ty ve své politice vůči občanské veřejnosti přijaly a prosazují politiku založenou na tezi, že veškeré zavedené politické strany jsou špatné a jediným řešením je bezmyšlenkovité a nekritické zavedení prvků přímé demokracie. Tyto názory pak nacházejí mezi občanskou veřejností, znechucenou především současnou politikou a korupčními aférami současné pravicové vlády, bohužel široký ohlas a znesnadňují tak práci KSČM v rámci občanského sektoru.

 

S tím souvisí ta skutečnost, že je třeba veřejnosti objasňovat, že pouhé morální a antistranické apely nejsou účinným řešením a že místo obcházení mechanismů demokratické reprezentace je potřebné posílit spolupráci stranického a občanského sektoru. Pro KSČM to znamená nereprezentovat jen zájmy své tradiční sociální základny, ale oslovovat a aktivně moderovat další, složitěji strukturované zájmové skupiny.

 

Dalším zásadním problémem, a nemůžeme si nic nalhávat, je situace uvnitř KSČM - její zvyšující se věkové složení, které zužuje prostor pro omezený počet aktivistů, kteří často působí na více frontách, v různých občanských sdruženích a organizacích, i to je limitujícím faktorem pro působení KSČM v občanském sektoru.

 

 

Jako reakce na způsob vládnutí pravicové vlády vznikají různé protestní projekty, které jsou často i živelné. Je to správná cesta?

 

S nárůstem nesouhlasu s politikou současné vládní koalice dochází k určité spontánní aktivizaci občanské společnosti. V ČR dnes působí několik desítek, možná i stovek protivládních iniciativ a sdružení. Přitom jednotlivě žádné z nich nemá sílu k prosazení svých záměrů a dosažení obratu k lepšímu. Určité riziko je v tom, že, jak již bylo řečeno, žádná nevidí alternativu v žádné ze současných politických stran, zejména v těch parlamentních, zároveň si však každá hraje na svém písečku a nespolupracují spolu navzájem.

 

Za této situace je tu jistý potenciál pro nový protestní projekt, nejspíš s populistickou manipulační rétorikou, jako tomu bylo např. u Věcí veřejných, dnes je možné uvažovat např. o projektu ANO 2011 miliardáře Andreje Babiše či Úsvit přímé demokracie populistického senátora Tomia Okamury, což může sloužit jako podhoubí k nárůstu dosud spíše latentních fašizujících tendencí. Někteří představitelé těchto iniciativ mají současně velice blízko k antikomunismu. Zavedené politické strany budou mít logicky také snahu zvládnout protestní agendu a vystupovat před voliči v roli soudců k současnému systému a jeho stavu.

 

Pro KSČM je důležité nepohybovat se pouze na vlně negativních nálad, ale spojovat odpor lidí s pozitivními řešeními, s jasnou představou konkrétních změn.

 

 

Zastavme se u dvou z nich, které KSČM odmítla – u tzv. Holešovské výzvy a Okamurova protestního hnutí. Proč?

 

KSČM se jasně a důrazně distancuje od klíčových myšlenek prosazovaných například Holešovskou výzvou, či nově založeným hnutím vedeným senátorem Tomiem Okamurou Úsvit přímé demokracie, ale i řadou dalších. Jde především o názor na zavedení prezidentského a většinového volebního systému pro volby do Poslanecké sněmovny. Tento krok se neslučuje s historickou rolí Československa jako parlamentní demokracie, zároveň, jak ukázalo dění okolo voleb prezidenta, jde o snadno zneužitelný institut, kdy by naprostá volnost prezidenta v jeho rozhodování mohla vést k totální destrukci České republiky. Většinový volební systém by pak výrazně oslabil malé strany, ale i samu KSČM, která nemá s tímto systémem pozitivní zkušenosti, jak opakovaně ukazují volby do Senátu.

 

Dalším, pro KSČM těžko akceptovatelným požadavkem, je návrh ze zákona vyrovnaného rozpočtu. Domníváme se, že rozpočet by měl být především prorůstový, a to se týká i období nynější hospodářské krize. Ze zákona vyrovnaný rozpočet by totiž mohl naopak v některých obdobích přivádět ČR do hlubokých ekonomických a sociálních problémů, kdy by nebyla schopna pružně reagovat na probíhající události a změny.

 

KSČM je opatrná i v případě požadavku na odvolatelnost politiků občany, tento institut je totiž snadno zneužitelný, to ukazují i současné události v jednotlivých krajích ČR, kde probíhají demonstrace a další protestní akce za odvolání politiků zvolených za KSČM z jejich funkcí, a to pouze na základě jejich politické příslušnosti. KSČM souhlasí s požadavkem odvolatelnosti politiků, ale domnívá se, že by toho mělo být dosaženo prostřednictvím správního řízení, které může být iniciováno právě občany, ale i dalšími.

 

 

Která sdružení komunisté podporují a proč právě je?

 

KSČM podporuje či je ochotna podporovat a spolupracovat s takovými občanskými hnutími a sdruženími, s nimiž je schopna se shodnout na základních styčných bodech své spolupráce a činnosti či konkrétních akcích, v nichž nacházíme společné cíle. Jde o to navázat spolupráci v rámci shodných programových bodů.

 

V současné době lze považovat za úspěch uzavřené smlouvy o spolupráci se Sdružením nájemníků (SON), Svazem důchodců ČR a Radou seniorů ČR. Smlouvy se všemi jmenovanými subjekty upravují především vzájemné vztahy mezi nimi a KSČM, pokud jde o výměnu informací, dále účast na akcích, vzájemnou propagaci a pomoc. Především se SON a Radou seniorů ČR je úroveň spolupráce na vysoké úrovni. Jedná se jednak o vzájemné konzultace v rámci legislativního připomínkového procesu, ale i o spolupráci na centrální, krajské i obecní úrovni týkající se jak bytové problematiky, tak i nelehké situace důchodců. Organizace spolupracující s KSČM na jednotlivých projektech podporujeme na regionální, ale i centrální úrovni. Jedná se především o mediální a lidskou podporu jejich akcí. Mezi tyto organizace a iniciativy patří např. iniciativy Vzdělání není zboží, Alternativa Zdola, ProAlt, apod. Některé organizace se pak na stranu obracejí i přímo, a to především kvůli materiální a finanční podpoře.

 

Dále existují organizace mající svou samou podstatou blízko k politice KSČM. V případě těchto sdružení jde o organizace, které především participují na akcích KSČM, a KSČM podporuje různým způsobem jejich akce a aktivity; jsou přirozenými spojenci strany. Tato sdružení jsou levicově a vlastenecky zaměřena a jejich členové a sympatizanti mají názorově blízko k levici a KSČM jako takové. Jedná se především o Kluby českého pohraničí (KČP), Slovanský výbor ČR, Výbor národní kultury (VNK), Levicové kluby žen (LKŽ), Společnost česko-kubánského přátelství, Společnost česko-korejského přátelství (Pektusan), studentskou iniciativu SOS Student apod.

 

 

KSČM spolupracuje s dalšími subjekty také v rámci SPaS.

 

Ano. Platforma SPaS vznikla v r. 2011 a je klíčovým (i když ne jediným) nástrojem naší politiky a mostem KSČM k občanské společnosti. Osmý sjezd KSČM v Liberci v r. 2012 potvrdil, že jde o jednu z významných cest k názorovému sjednocování levicových subjektů, jež může být v budoucnosti velkou oporou KSČM. KSČM nabízí k řešení své programové cíle, ale zároveň vstřícně vítá, a je ochotna diskutovat, názory a podněty jiných subjektů. Nabízí partnerům ve SPaS možnosti propagovat svá stanoviska.

 

Jde o správnou cestu směřující k větší spolupráci levicových subjektů, i když se zatím nepodařilo proniknout do většiny krajů, kde by měly vznikat obdobné iniciativy. Přesun aktivit z pražského centra do krajů tak je velmi pomalý, i když v některých místech k němu už dochází a zkušenosti jsou dobré.

 

V současné době jsou »spojenci« SPaS různé organizace a politické strany více či méně spolupracující s KSČM či na sebe navazující levicově a pokrokově smýšlející občany. Jde o AKORN neboli Asociaci za komunitní organizování a sociální reformy nyní, Alternativu Zdola, Duha UNITED, Evropskou levicovou platformu ČSSD, Klub společenských věd, Levicové kluby žen, OI Ne základnám, Novou antikapitalistickou levici (nyní s novým názvem Levá perspektiva), Radu seniorů ČR, Sdružení nájemníků ČR, Sdružení zastánců dětských práv - česká sekce DCI, Odborové sdružení Čech Moravy a Slezska, Stranu demokratického socialismu a Společnost pro evropský dialog.

 

 

Jak je to s levicovými hnutími mladých?

 

Co se týká levicových hnutí mladých, jde o občanská sdružení, která se pohybují na pomezí politiky a občanské angažovanosti. Jsou zcela samostatná, mají vlastní právní subjektivitu a také odpovědnost, a KSČM s nimi může spolupracovat na základě svého programu (např. otázka fungování školství či otázky mladých rodin). Mezi různými levicovými občanskými sdruženími mladých lidí přitom existují v ČR dvě, mající v názvu slovo komunistický. I na ně se samozřejmě vztahuje stejné pravidlo – tedy to, že je s nimi možná spolupráce jenom na bázi programu KSČM a vlastní odpovědnosti.

 

KSČM historicky bližší a dlouhodobě spolupracující je Komunistický svaz mládeže (KSM), který vznikl již v r. 1990 a má za sebou mnoho výrazných a celostátně úspěšných kampaní. V průběhu své existence se členové KSM zapojili na straně KSČM do boje proti členství ČR v NATO a následně i proti agresi NATO v Jugoslávii. Později také v kampani proti snahám o umístění vojenské základny USA v ČR (petici, kterou KSM proti americké vojenské základně organizoval, podepsalo přes 200 tis. občanů). KSM se výrazněji zaměřuje na otázky zahraniční politiky. Také inicioval vznik studentské iniciativy SOS Student a aktivně vystupoval proti zavedení školného na státních a veřejných školách.