Přehled sjezdů Komunistické strany Československa (2. část)
K blížícímu se výročí 100 let od založení KSČ budeme přinášet postupně historii stranických sjezdů s cílem oživení si cesty komunistické strany v boji za sociálně spravedlivou společnost.
VI. SJEZD KSČ – 7. -11. 3. 1931
V období po V. sjezdu KSČ nastupovala velká hospodářská krize, která bez rozdílu postihla všechna klíčová odvětví-průmysl, zemědělství, finance. Nejtíživěji dopadla krize na dělnictvo (rapidně stoupla nezaměstnanost). Statisíce lidí se ocitlo v zoufalé situaci. KSČ se postavila do čela hnutí nezaměstnaných a stávkových bojů. KSČ umně spojovala boj za každodenní požadavky pracujících s bojem o moc. Tomu odpovídalo i ústřední sjezdové heslo „Za proletářské východisko z krize“. Sjezd položil také mimořádný důraz na získávání spojenců a vytvářet s nimi jednotnou frontu proti kapitálu. Významným přínosem sjezdu byla konkretizace politické linie na práci v odborech,v národnostní,rolnické a mládežnické politice strany.
VII. SJEZD KSČ – 11. -14. 4. 1936
Nástupem fašismu v Německu v r. 1933 se vytvořila kvalitativně nová situace pro mezinárodní dělnické a komunistické hnutí. Na to reagoval VII. kongres Komunistické internacionály v létě r. 1935 novou strategicko-taktickou orientací mezinárodního komunistického hnutí. Ten přístup zněl: k socialistické revoluci přes antifašistický boj, vytvoření široké jednotné a lidové fronty-tím reagoval na nejdůležitější potřebu doby postavit se proti fašismu. VII. sjezd přijal tuto linii za svou a K. Gottwald ji ze sjezdové tribuny zvýraznil těmito slovy: „Pozice komunistické strany ve věci ohrožení Československa hitlerovským fašismem je pozicí obrany Československa proti Hitlerovi, obrany Československa proti fašismu“. KSČ zaujala naprosto správně pozici obrany republiky a stala se nejdůležitější, nejobětavější a nejhrdinnější silou tohoto národního zápasu. Následující období ukázalo, že poslední předválečný sjezd a zkušenosti z obrany republiky proti fašismu dobře připravily stranické kádry pro odboj proti okupantům.
Poznámky k fungování KSČ v období II. světové války.
Po okupaci Československa se od základů změnilo postavení našich národů. Československá republika byla vymazána z mapy Evropy. Od prvního dne okupace drancovali hitlerovci národní hospodářství, zničili poslední zbytky demokracie a nastolili vládu teroru a násilí. 27. 12. 1938 ministerstvo vnitra nařídilo rozpuštění KSČ. Strana při přechodu do ilegality musela vykonat obrovský kus práce. Odshora-přes krajská a okresní vedení až po základní 3-5ti členné buňky byla vybudována konspirativní síť. Zabezpečovalo se vzájemné spojení mezi organizacemi a členy, organizoval se přechod ohrožených členů a funkcionářů do zahraničí a pomoc zatčeným. Byl vytvořen zvláštní technický aparát, který zajišťoval ilegální tisk, byty, zásobování pracovníků strany, dokumenty apod. Musela být provedena úplná výměna kádrů. Známí komunisté byli nahrazeni novými soudruhy. Ilegalita kladla vysoké nároky na charakter, pevnost a odvahu, vyžadovala železnou kázeň a obětavost. Ač v zemi vládl krutý teror, podařilo se nesmírným úsilím zajistit přechod strany do ilegality do léta r. 1939. Ze zahraničí řídilo práci strany moskevské vedení. 9. 11. 1938 odjel do Moskvy K. Gottwald a za ním následně na přelomu listopadu a prosince další vedoucí představitelé strany, kteří utvořili zahraniční vedení strany. K doplnění je zapotřebí říci, že v Paříži, kam odešli někteří členové vedení strany (Šverma, Široký aj.), byl v červnu 1939 ustaven zahraniční sekretariát KSČ. Ten měl za úkol řídit stranickou práci v emigraci na Západě a zajišťovat spojení s domácí organizací KSČ. Na vedení ilegální práce v Československu v době války se podílela ilegální vedení KSČ. I. ilegální vedení působilo od přelomu března a dubna 1939 v čele s Eduardem Urxem. V čele ilegálního vedení docházelo k obměnám s cílem uchránit jeho představitele před zatčením. 12. -13. 2. 1941 byli však členové I. ilegálního vedení zatčeni-kromě J. Ziky. Ten spolu s J. Fučíkem a dalšími v květnu a červnu 1941 dotvořili II. ilegální vedení KSČ. J. Fučík byl však 24. 4. 1942 zatčen, krátce nato byli zatčeni další členové vedení strany. III. ilegální vedení strany následně formoval od léta 1942 J. Molák na Berounsku a spojil jej s ilegálními skupinami v Čechách. Bohužel pomocí zákeřné činnosti zrádce a konfidenta byl J. Molák a jeho vedení prozrazeno (J. Molák v přestřelce zahynul). Vedení převzal Moskvou vyslaný R. Vetiška, ten byl však bohužel v červenci 1944 zatčen, což znamenalo úplné rozbití III. ilegálního vedení KSČ. V prosinci 1944 bylo ustaveno IV. ilegální vedení KSČ, které vyvíjelo svoji činnost do závěrečných dnů války. Okamžitě po osvobození Československa Komunistická strana Československa obnovila svou legální politickou a organizační činnost.
VIII. SJEZD KSČ – 28. - 31. 3. 1946
První poválečný sjezd strany se sešel v reprezentativním složení za účasti 1038 delegátů s hlasem rozhodujícím a 128 delegátů s hlasem poradním. Sjezdu byly přítomny četné delegace bratrských komunistických stran. Sjezd se zabýval hodnocením dosavadní politiky strany a dosavadního vývoje lidově-demokratické republiky. Sjezd zdůraznil linii dalšího přerůstání revoluce národně demokratické v revoluci socialistickou. Jako základní úkoly této cesty ukázal dokončení obnovy národního hospodářství a zakotvení všech výsledků lidově demokratického vývoje v nové ústavě (přijata 9. 5. 1948.) Realizací obnovy národního hospodářství se stal budovatelský program vlády ztělesněný ve dvouletce, který v říjnu 1946 schválilo Ústavodárné národní shromáždění.
IX. SJEZD KSČ – 25. - 29. 5. 1949
Sjezd měl ohromný význam, neboť to byl první sjezd v dějinách strany i čs. lidu, kdy se strana stala plně odpovědnou za další osudy našeho národa a státu. Sjezd vytyčil generální linii budování socialismu ve známých 10 bodech obsažených v referátu Kl. Gottwalda a rozvedených v projevech R. Slánského, A. Zápotockého, V. Širokého, V. Kopeckého a M. Švermové. Linie vycházela ze zkušeností historicky první společnosti budující socialismus a to v Sovětském svazu. Snažila se respektovat i specifické podmínky
Československa, což se z objektivních i subjektivních důvodů ne vždy dařilo. Pro připomenutí uvádíme heslovitě 10 bodů generální linie: 1) Plánovitý rozvoj národního hospodářství v souladu s potřebami společnosti 2) Uspokojování potřeb společnosti potravinami a spotřebním zbožím 3) Rozšiřovat a upevňovat veřejný, socialistický sektor našeho národního hospodářství 4) Získat pro socialistickou vesnici malého a středního rolníka, budování JZD a státních statků 5) Upevnit a zlepšit fungování státního aparátu, národních výborů tak, aby zvládly úkoly socialistické výstavby za aktivní účasti občanů 6)Vytvořit pro budování socialismu vlastní inteligenci 7) Obnovená Národní fronta musí zůstat při budování socialismu politickým svazkem dělníků, rolníků a inteligence 8) Pracující lid musí znát záměry reakce a jeho státní orgány nesmí dovolit, aby dílo socialistické výstavby nebylo narušováno 9) Orientace zahraniční politiky na udržení míru a zabezpečení státní nezávislosti a na spojenectví se Sovětským svazem 10) Významnou péči věnovat jednotě a akceschopnosti KSČ a upevňovat její spojení s pracujícím lidem a většinou národa. Závěry sjezdu a jeho realizace v podmínkách Československa se staly významným přínosem pro ostatní země budující socialismus, neboť jsme vstoupili na cestu socialismu jako první průmyslově vyspělý stát.
X. SJEZD KSČ – 11. - 15. 4. 1954
Byl to první sjezd po úmrtí Kl. Gottwalda. Sjezd hodnotil plnění generální linie budování socialismu. Ukázal na významné úspěchy v rozvoji národního hospodářství a vysoké tempo jeho růstu a v přeměně třídní struktury společnosti. Zároveň se zostřovaly některé disproporce-zejména zaostávání zemědělské výroby a spotřebního průmyslu za potřebami společnosti a relativně pomalé rozšiřování surovinové a palivoenergetické základny ve srovnání s dynamickým rozvojem průmyslu. Také vysoký podíl investic na užitém národním důchodu omezoval zdroje potřebné k růstu životní úrovně.Proto sjezd přijal program ekonomických opatření k odstranění disproporcí v národním hospodářství s cílem zajistit jeho proporcionální vývoj. Sjezd rozhodl podstatně zvýšit zemědělskou výrobu a zdůraznil, že rostlinná výroba je základem naší zemědělské výroby. Sjezd schválil i změny ve Stanovách KSČ-zakotvil v nich zásadu kolektivního vedení a právo závodních organizací na kontrolu vedení podniků. Prvním tajemníkem ÚV KSČ byl zvolen Antonín Novotný.
XI. SJEZD KSČ – 18. - 21. 6. 1958
V období před XI. sjezdem i přes příznivé tempo růstu národního hospodářství se projevily v ekonomice ČR disproporce. Už v polovině padesátých let se ozývaly kritické hlasy k soustavě řízení a fungování ekonomiky s doporučujícími stanovisky odpoutat se od převažujícího extenzivního růstu a přejít na kvalitativně nové parametry. Sjezd proto věnoval především pozornost vyjasnění linie dobudování materiálně-technické základny socialismu. V odezvě na kritické hlasy zdůraznil význam kvalitativních ukazatelů pro rozvoj průmyslu, stavebnictví a dalších odvětví národního hospodářství. Usnesení ukládalo také zabezpečit vyšší tempo ekonomického rozvoje na Slovensku. Sjezd zdůraznil nutnost rozvíjet naše národní hospodářství jako součást světové socialistické soustavy. Na sjezdu byla posouzena i úroveň stranické práce (např. kritizován byl fakt, že některé organizace žijí jen z autority strany), uložil vypracovat perspektivní plány pro jednotlivé úseky ideově výchovné práce. V mezinárodní oblasti se sjezd přihlásil k závěrům moskevské porady dělnických a komunistických stran z r. 1957, která zformulovala obecné zákonitosti socialistické výstavby. Prvním tajemníkem ÚV KSČ byl opětovně zvolen Antonín Novotný. Objektivně je zapotřebí říci, že při hodnocení vývoje a stanovení dalších úkolů pro následující období a zejména pak na celostátní konferenci KSČ v r. 1960 byl přeceněn dosavadní stupeň vývoje a další možnosti stávajícího ekonomického systému i celé společnosti. Celostátní konference KSČ např. vyhlásila na tu dobu naprosto iluzorní heslo „Ještě naše generace bude žít v komunismu“ a další nereálné cíle. Tyto skutečnosti spolu s dalšími neřešenými jevy vedly pak na počátku 60-tých let k narůstání krizových jevů ve společnosti.
Pozn.: pokračování přehledu historie sjezdů ve Zpravodaji č. 5
Zpracoval Milan Peša