K blížícímu se výročí 100 let od založení KSČ budeme přinášet postupně historii stranických sjezdů s cílem oživení si cesty komunistické strany v boji za sociálně spravedlivou společnost.

 

 

USTAVUJÍCÍ SJEZD KSČ-14.-16. 5. 1921

Samotnému vzniku KSČ předcházela krize sociálně demokratické strany, která vyvrcholila v souvislosti s I. světovou válkou. Přes všechny předválečné sliby většina sociálně demokratických stran aktivně podporovala válečnickou politiku svých vlád  a proto nesla spoluodpovědnost za válečná utrpení miliónů lidí. V r. 1918 vzniká samostatný československý stát, jehož vznik byl velkým historickým pokrokem oproti polofeudální monarchii. Československá republika vznikla jako součást revolučních přeměn v Evropě po VŘSR. Pravicové vedení sociální demokracie se však zcela ztotožnilo s novým státem, který byl budován jako buržoazní-díky tomu promarnila jako nejsilnější politická strana možnost zásadně ovlivnit charakter nové republiky. Proti pravici vystoupila levicová opozice, která se ustavila jako marxistická levice. Výrazným impulsem pro uvědomění si nutnosti vytvoření skutečně levicové strany byla porážka generální stávky v prosinci 1920. Postup pravicové části sociální demokracie (spojila se státním aparátem proti stávkujícím) vedl k zásadnímu rozchodu levice se sociálně demokratickou politikou. Proto hned od počátku r. 1921 začal proces vytváření komunistické strany. Již 16. -17. 1. 1921 schválil sjezd levicových sjednocených slovenských sociálně demokratických organizací v Lubochni      21 podmínek Komunistické internacionály s výhradou změny názvu strany. Ve dnech 12. -15. 3. 1921 se prohlásil sjezd německé levice Německým oddělením KSČ. Tříbení názorů na přípravu sjezdu a jeho průběh způsobily jeho odložení z března na květen 1921. Ustavující sjezd se tak konal ve dnech 14. -16. května 1921 v Praze-Karlíně a hlavní referát na něm přednesl Bohumil Šmeral. Referát končil slovy, která jsou často citována: „Jsme víc než politická strana. Jsme předvoj nového života. Tvoříce nové poměry, chceme tvořit také nové lidi.“ Ustavující sjezd jednoznačně vyjádřil přistoupení ke Komunistické internacionále (generálním sekretářem strany se stal po návratu z vězení Antonín Zápotocký). Dočasně ještě existovalo samostatné Německé oddělení KSČ, které se sloučilo s KSČ na slučovacím sjezdu 30.10. -2. 11. 1921 v Národním domě na Smíchově. Vytvoření jednotné internacionální komunistické strany v mnohonárodnostním Československu byl značný úspěch. Tím byly položeny základy revoluční strany nového typu.

 

I. SJEZD KSČ-2.-5. 2. 1923

Období po r. 1921 bylo poznamenáno odlivem revoluční vlny. Linií mezinárodního komunistického hnutí se stala taktika jednotné dělnické fronty. Znamenalo to získat většinu dělnické třídy v boji za její každodenní požadavky jako dlouhodobější přípravu na socialistickou revoluci. Pochopit tuto taktiku nebylo pro mladou KSČ snadné a proto se jí jako hlavním tématem zabýval I. sjezd KSČ.

 

Demonstrační (mimořádný) SJEZD KSČ-1. 4. 1923

Vládnoucí buržoazie potřebovala v nové republice upevnit svou moc, a proto připravila zákon na ochranu republiky, který umožňoval zásah státního aparátu proti opozičním silám. Tento mimořádný sjezd na protest proti tomuto zákonu sice přijetí zákona nezvrátil, buržoazie se však nakonec neodvážila využít zákon k zákazu KSČ.

 

II. SJEZD KSČ-31. 10. -4. 11. 1924

V polovině 20-tých let (minulého století) nastalo období dočasné a relativní stabilizace kapitalismu. Komunistická internacionála na svém V. kongresu v  r. 1924 uložila mladým komunistickým stranám, aby ovládly teorii marxismu-leninismu a naučily se ji tvůrčím způsobem uplatňovat v praxi. Tento úkol nazvala bolševizací. Ta v sobě nesla řadu problémů a v KSČ byla umocněna tím, že šlo o velmi početnou stranu se silnými sociálně-demokratickými přežitky. Vyjasňování hlavních problémů tohoto procesu došlo na II. sjezdu KSČ.

 

III. SJEZD KSČ-26.-28. 9. 1925

Proces zrání a konsolidace mladé komunistické strany nemohl být vzhledem ke své složitosti v této době ještě završen. Situaci zkomplikovala pravicová skupina ve vedení strany v čele s předsedou krajského výboru v Praze Josefem Bubníkem, kteří zpochybňovali proces bolševizace strany, přeceňovali činnost strany v parlamentě apod. Vnitrostranickou krizi uzavřel III. sjezd KSČ, který mimo jiné položil důraz na budování závodních buněk. Na tomto sjezdu se poprvé stal členem politického byra Klement Gottwald.

 

IV. SJEZD KSČ-25.-28. 3. 1927

Strana se v polovině 20.tých let potýkala i nadále s krizovými jevy i přesto, že minulý sjezd KSČ vnitrostranickou krizi okolo Josefa Bubníka uzavřel. Šlo zejména o byrokratické metody práce strany, nízkou teoretickou úroveň, planý radikalismus apod. Těmito a dalšími otázkami se zabýval IV. sjezd KSČ, který odsoudil sebeuspokojení a nereálné hodnocení situace. Situace nazrávala k radikálnímu řešení práce strany.

 

V. SJEZD KSČ-18.-23. 2. 1929

Strana utrpěla v období před r. 1929 řadu nezdarů a porážek. Situace nazrávala k radikálnímu řešení. Rozhodujícím mezníkem při překonání vnitrostranické krize a nástupu k obratu ve strategicko-taktické linii a přeměnu strany v revoluční stranu nového typu se stal V. sjezd KSČ. Ten vytyčil jako strategický cíl přípravu socialistické revoluce a nastolení diktatury proletariátu. Změnu doznaly i taktické úkoly-intenzivně vytvářet svazek s rolníky a utlačovanými národy, velkou pozornost věnoval sjezd vedení hospodářských bojů za každodenní požadavky pracujících (na obzoru byla velká hospodářská krize.) Do čela strany bylo zvoleno nové Gottwaldovo vedení, v němž byla celá řada významných osobností-např. J.Haken, V.Kopecký, J. Krosnář, R. Slánský, O. Synek, J. Šverma, A. Zápotocký a další. Vysvětlování a prosazování závěrů sjezdu nebylo jednoduché, na odpor proti sjezdovým závěrům se postavila řada předáků Rudých odborů, s nepochopením se setkaly u 7 komunistických spisovatelů-I. Olbrachta, S. K. Neumana, M. Majerové, J. Hory, J. Seiferta, H. Malířové a V. Vančury. Gottwaldovu vedení se podařilo posjezdová úskalí překonat a přesvědčit masy v následujícím období, že bez obrody KSČ by nebylo možné vést zdárně hospodářské a sociální zápasy, boj proti fašismu a posléze i za socialismus. Proto představuje V. sjezd KSČ klíčový zlom v politice strany.

                                                                  Zpracoval: Milan Peša