Rozdílné pohledy na EU

e Evropská unie příčinou všeho zlého pro Českou republiku, nebo je to ta jediná správná a zářivá cesta ke štěstí? Mám pocit, že ve veřejné politické diskuzi dnes existují pouze dva nesmiřitelné tábory. Jeden tábor naprosto odmítá připouštět nějaké chyby Evropské unie a přijímá s nadšením cokoliv, co se zrodí v Bruselu či Štrasburku.

 

Druhý tábor zase odmítá Evropskou unii jako něco škodlivého, co nám přináší jen samé starosti. Politika jeho představitelů se pak projevuje v pasivní rezistenci, která je ale zcela vyděluje z aktivní účasti na procesech, které zkrátka tak jako tak v orgánech EU probíhají. Svým přístupem se vzdávají možnosti měnit věci, které kritizují. Je to jednoduchá poloha a nenutí k přílišné invenci.

 

Platí bohužel, že ani jeden přístup naší republice jako členskému státu nijak nepomáhá, spíše naopak. Pro všechny věčné kritiky je potřeba připomínat mnohé výhody, které s sebou Evropská unie přináší, ale navykli jsme si na ně jako na samozřejmost.

 

Evropa byla po většinu své historie plna vzájemných konfliktů, nepřátelství a válek. Dnes je nějaký ozbrojený konflikt téměř nemyslitelný. Jako samozřejmost se bere i možnost studentů hlásit se na jakoukoliv školu v rámci EU, získávat stipendia a účastnit se výměnných programů. Platí, že se dnes vzájemně uznává dosažené vzdělání i profesní kvalifikace a zaměstnání můžeme hledat i v jiných členských státech.

 

Existuje mnoho pozitivního, co nám Evropa přináší, ale samozřejmě v kontrastu s tím jsme často svědky přívalu nesmyslných nápadů, které často pocházejí z hlav různých evropských byrokratů odtržených od reality běžného světa - žárovkami počínaje a koblihami konče. Tomu se musíme aktivně bránit, účastnit se procesů v orgánech EU a takzvaně chránit Evropskou unii před ní samou, abychom mohli uchovat maximum kladných věcí, které nám přináší.