S kým do voleb, s kým po volbách?

rvalá hrozba předčasných voleb spolu s rozhodnutím sjezdu ČSSD zachovat si bohumínské usnesení o zákazu spolupráce s KSČM znovu staví otázku, jaký postup v praktické politice i propagandě zvolit.

Nevyzpytatelná vláda panské koalice se může podlomit v okamžiku, kdy TOP 09 dospěje k závěru, že začíná ztrácet svůj náskok před ODS. To se může stát dříve, než mnozí očekávají. Předně vyprchá vůně »téměř-úspěchu« z prezidentské volby, kdy se týmu Karla Schwarzenberga podařilo mistrovsky vychválit na první pohled neprodejné zboží. Zatím je tento výkon vskutku impozantní: podle agentury STEM vzrostl od prosince 2011 do letošního března počet příznivců TOP 09 ze 4,9 procenta na 14,3 procenta. Chce-li ODS zastavit svůj strmý pád – podle téhož zdroje se od prosince 2011 počet příznivců ODS propadl z 14,2 procenta na 8,6 procenta –, musí vytáhnout ze skříně všechny kostlivce svého koaličního partnera. A pokusit se například připomenutím jistých nehynoucích »zásluh« místopředsedy TOP 09 Miroslava Kalouska získat zpět alespoň některé zbloudilé pravicové voliče.

 

Ve vedení TOP 09 teď jistě zvažují, zda po podpisu smluv vlády a církví o uvalení mnohamiliardové daně na hříšné obyvatele Česka nestojí za to riskovat. Riskovat teplé místo pro některé čelné představitele v současné nepopulární vládě - výměnou za naději ve volbách. Ve volbách, které mohou znamenat odpočinek v opozici, spojený s čekáním na bankrot jednobarevné sociálnědemokratické vlády. Nebo účast v nové vládě, možná i se sociálními demokraty.

 

Sociální demokracie na svém sjezdu manifestovala, že spojení jejího pravicového křídla s krátkozrakými politickými pragmatiky může vést k překvapivým výsledkům. Pro řadu politiků v ČSSD je idea středolevého bloku přijatelná pouze tehdy, když v něm budou mít jen poslušné »nosiče vody«. Naopak dohody vedení ČSSD s pravicovými stranami po příštích volbách do Poslanecké sněmovny jsou nereálné jen tehdy, když dohody sociální demokracie s pravicí o vytvoření poslanecké většiny budou matematicky nemožné.

 

Tato staronová situace je pro KSČM nevýhodná pouze na první pohled. Nejde pouze o to, že se opět ukazuje historicky tolikrát prokázaná nespolehlivost sociální demokracie jako spoluhráče, když jde o velké věci. Mnohem důležitější je, že zdaleka není jisté, že by naše účast ve vládě znamenala krok k lepším časům v této zemi. Připravenost zvládnut současnou sociálně-ekonomickou krizi je u některých případných sociálnědemokratických potenciálních ministrů a jejich spolupracovníků velmi chabá. Navíc už mnohokrát zaznělo, že ČSSD se zatím nevyrovnala s některými korupčními kauzami a rozhodně bychom měli trvat na tom, že bez této očisty není sociální demokracie pro nás přijatelným partnerem. Připomínám, že podle výzkumů agentury CVVM z letošního února se 67 procent levicových voličů domnívá, že motivem pro vstup do politiky je touha po majetku a že tento názor zastává i 64 procent dotázaných z levého středu politického spektra. Korupce je rakovinou evropské politiky. My jsme ale jiní a musíme zůstat jiní.

 

A pak je tady problém médií. Na krajských levicových koalicích si pravicové sdělovací prostředky odzkoušely, že kapesní »barevné revoluce« zvládají. Pravděpodobnost, že budou respektovat výsledky voleb na celostátní úrovni, když se většina občanů vysloví pro levicovou vládu, se rovnají nule. Představa, že se pod mediálním tlakem sociální demokracie neohne, není reálná.

 

V souhrnu se zdá, že KSČM nemá jinou volbu, než principiálně prosazovat svůj vlastní program. Naši voliči, ale ani veřejnost obecně, od nás neočekávají kompromisy, které by jen upevňovaly vládu oligarchie. Neočekávají ani neveřejné, pokoutně uzavírané dohody. Proto musíme vzkázat do Lidového domu: my půjdeme do voleb i po volbách jako sebevědomá a nezkorumpovatelná strana. Nechcete se s námi dohodnout, my dohodu nepotřebujeme. Pomůžeme vám jen tehdy, když ten který váš jednotlivý krok bude ku prospěchu lidu této země. Žádné bianko šeky od nás neočekávejte.