Schyluje se k posunu doleva

 

Přesně to vyjádřil nedávno v Haló novinách Oskar Krejčí, když v rozhovoru charakterizoval dva zdroje krize vládnoucí pravice: za prvé, vyčerpanost programu pravice a s tím spojená nekončící série korupcí, nezaměstnanosti, zadluženosti, exekucí… a za druhé, absence reálného programu pro východisko z krize.

 

 

Myslíte, že se blíží konec pravicové vlády?

 

Vlády ano, ale konec pravice nikoli. Její sílu a schopnosti bych nepodceňoval. Nejde jen o několik desítek tisíc zbohatlíků, jde o podstatně větší počet jejích příznivců. Téměř dva a čtvrt milionu hlasů, to je víc než čtvrtina celé dospělé populace, se vyjádřily pro pravicového kandidáta na prezidenta. V těch volbách nešlo jen o Karla Schwarzenberga, ten byl zástupným faktorem. Za ním stály zástupy přívrženců Václava Havla a jeho listopadového odkazu. Falešně chápané pojmy svoboda a demokracie učarovaly a zmátly, a dosud drží velkou část populace.

 

 

Možnosti pravice tedy nejsou a v dohledné době nebudou vyčerpány. Jaké jsou však pozice jiných částí populace a jaký je jejich vliv?

 

Rozhodující skupinou pro budoucí vývoj české společnosti je oněch deset milionů nemajetných či částečně majetných. Virtuální klíč k otevření další cesty mají v ruce střední vrstvy. Z pozice úvah o politickém rozhodování jsou to ti, kteří hledají tzv. třetí cestu. Tu hledají už přes dvacet let – a nenašli. Zkrachovala ODA, US-DEU, Cesta změny, sládkovci, dělnické strany, Evropští demokraté, Strana důchodců a teď »veverky«. Potíže mají soustavně zelení, strana Jany Bobošíkové, dokonce i lidovci. O těch dalších ani nemluvím. Jsou to naivní neukojené ambice. Nezabírají jejich různé koalice, ani tzv. nezávislí, ti leda v komunálních volbách. Avšak pozor – jde o politické subjekty, které mohou mít a mají v některých momentech rozhodující význam. A to jsme u onoho pomyslného klíče.

 

 

Hovoříte o třetí cestě. Ten směr je mezi lidmi často slyšet, hovoří o něm i levicově smýšlející občané. Je to pro nás tak závažné uvažování?

 

Hledání třetí cesty je vlastně orientace na další společenské trápení a soužení. K tomu směřuje většina alternativních roztříštěných subjektů, které sice vehementně usilují o konec pravicové vlády a předčasné volby, ale nedokážou přesně vyjádřit, jak potom dál. Anebo si myslí, že jejich hnutí, bez propracovaného programu s nejasnými cíli, nanejvýš se samosprávným řízením a soustavou lidových referend o všem, co jen si lze představit, dokáže vybřednout ze současného marastu a nastolí tu opravdovou demokracii. V tom tedy vize lepší společnosti nespočívá.

 

 

Zmínili jsme se o levici a pravici, jenže někteří lidé toto členění často neuznávají...

 

Ano, přibližně necelá desetina občanů. Nicméně členění populace na levici a pravici, které je známo od Velké francouzské revoluce, velice srozumitelně vystihuje základní rozdíly ve společenské pozici různých lidí, odráží situaci mezi majetnými a nemajetnými. Je běžně užíváno v politice i médiích, lidé vědí, co pojmy znamenají.

 

 

Lze říci, že politická levice jsou KSČM, ČSSD a některé další menší strany?

 

V širším slova smyslu ano, tedy jako širší levice. A potom hovoříme o důsledné, konsekventní, rozhodné, radikální levici, za kterou považujeme KSČM. O ČSSD se pak hovoří jako o »měkké« levici. Není tedy levice jako levice.

 

 

A tu jsme u postavení ČSSD. Myslíte, že ČSSD ustojí svoji pozici politické strany s největším počtem hlasů?

 

Všechno tomu nasvědčuje, i přes určité rozpory ve vedení, i přes velké názorové rozpětí v samotné ČSSD, a také vztah členů a sympatizantů ČSSD k více či méně rozhodným politickým krokům. Tam bych řekl je největší slabina sociálních demokratů.

 

 

Prosadit cíle je něco jiného, než je vyjádřit.

 

Ano, lidé mají často velké cíle a také sociální požadavky, ale když jde o věc, tedy o realizaci, tak uhnou. A to je historicky typické pro sociální demokraty. To také odpovídá mentalitě zejména středních vrstev.

 

 

Poslední, březnový sjezd ČSSD se nevyjádřil příliš pozitivně ke kontaktům či spolupráci s KSČM. Vidíte to také tak?

 

Jistě, sice jen devět delegátů hlasovalo pro zrušení tzv. bohumínského usnesení, ale sto delegátů se zdrželo hlasování. To o něčem svědčí. Nicméně je zřejmé, že část vedení sociálních demokratů má z KSČM obavy různého druhu, a hlavně má o situaci v KSČM zastaralé, zkreslené představy.

 

ČSSD dnes dovede i razantně vystoupit proti kapitálu, ale dotáhnout věc do konce? Uvidíme, jak to bude v budoucnu. Pro vzájemnou spolupráci je podstatná programová shoda. Opatrný vztah sociální demokracie ke komunistům není nic nového, trvá málem století. Je dán blízkostí programů a vzdáleností jejich realizace. Přesto jsme svědky vstřícných vztahů ze strany ČSSD s komunisty. Například na seminářích pořádaných loni pobočkami Klubu společenských věd a Masarykovy demokratické akademie v Brně.

 

 

A co KSČM? Jak vidíte její preference a příští vývoj?

 

I KSČM, jako každé politické uskupení, má různou názorovou strukturu. Podle mnoha sociologických šetření má však nejpevnější, stabilní jádro členů. Kolísající příznivci již dávno zakotvili u politických sousedů. Prokazatelně nejsilnější je myšlenkový proud členů, ale i sympatizantů, jichž je minimálně desetkrát, ale až patnáctkrát více než členů KSČM, směr, který se jednoznačně shoduje na základních parametrech cílů a programu strany. A tzv. konzervativní proud ve smyslu zastávání rigidních myšlenek a stanovisek bez přihlédnutí k současnosti je dost diferencován. Postupně ztrácí stoupence, ukazuje se, že nemá šance v diskusích ani v politické praxi uspět. Netvoří ani desetinu z členů, natož sympatizantů KSČM.

 

 

Jak vidíte nejbližší vývoj v příštích měsících nastolený uvedenými událostmi? Říká se, že svět jde doleva.

 

Ano, to platí i pro česká měřítka. Samozřejmě s různými zvraty, oklikami a návraty. Vývoj politického přesvědčení lidí se odvíjí od dlouhodobé zaměřenosti populace.

 

Při rozdělování hlasů ve volbách, a tím myslím na mandáty, fungují jednoduché počty. Od celkového počtu voličů, jichž je ve sněmovních volbách v posledních deseti letech něco přes osm milionů, je nutno odečíst třetinu občanů, kteří k volbám nepůjdou. Další část voličů bude volit malé strany, které se nedostanou do sněmovny. Rozhodovat tedy bude jako vždy přibližně polovina dospělé populace. A pak počet sympatizantů kterékoli strany může růst pouze na úkor počtu sympatizantů jiných stran nebo na úkor dosud nerozhodnutých občanů.

 

 

Chcete říci, že při dalších volbách dojde ke zlomu a k přesunu počtu hlasů pro širší levici?

 

Je to nanejvýš pravděpodobné, téměř jisté. Chování stran, jejich sympatizantů, naznačuje, že vláda pravice končí, nejen kvůli vysoké nespokojenosti, ale i proto, že lidé si stále více uvědomují pravý význam pojmů demokracie a svoboda. Třeba i proto, jak je možné ve vyspělé demokratické společnosti, aby pánové Kellner, Babiš, Bakala a Komárek měli dohromady majetek ve výši čtvrtiny výdajové stránky rozpočtu České republiky. Socialistická vize má smysl, bude těžké ji naplnit, ale stojí za to ji zvolit jako program.