Skála: Čemu a proč musí dát šanci sobotní sjezd

Už nejsme ani parlamentní stranou. Dalo se tomu předejít, a ne že ne. Pokusil jsem se o to i na dvou minulých sjezdech. »Vítěz bere vše« vyhrál o pár hlasů. Srazil nás až tam, kde jsme. Teď nás »kosmetika« nespasí tím spíš. Vadná není jen naše »prezentace«. Vlak ujel politice, diktované dosavadním vedením. Změní ji kdokoli z těch, kdo se na ní podíleli? Nic na ten způsob se nerýsuje ani náznakem. Nebo snad ano?

Teď nám už žádný »toleranční patent« nehrozí. Utrum tak mají i praštěné nápady, jak voličům »prodat« kroky buržoazní vlády. K obnově komunistické politiky je to první krůček. Teď musí zvládnout i složitější nároky. Neživit iluze, které má rozbíjet. A nevábit na zbožná přání, na něž nedojde. Zvlášť jsou-li k nerozeznání od šidítek, která na lidi straží političtí soupeři.

Že dobře už bylo, je veřejným tajemstvím. Tím větší zmatek vězní otázku příčin. Slzný plyn do ní vhánějí »elity«, mající krizi na svědomí. Část lidí drží v přeludu, že za všechno může covid. Takže až nákaza opadne, věci se vrátí do časů před ní. Koho ta habaďůra neuhrane, mámí ho jinými mrákotami. Šijí je na míru i těm, komu nechybí kuráž. Aby za vším, co jim pije krev, hledali nanejvýš diletanty a psychopaty, přemnožené u koryt. Pouze marasmus, který zkrotí pár »nových košťat« a méně děravými paragrafů.

Povezeme-li se na té vlně i my, budeme už jen prohrávat. A čím dál víc. V rekordní krizi je »nadvýroba kapitálu« (K. Marx). Všech švindlů a darebáctví, jimiž z ní zkouší vybruslit. V čem spočívají - a proč cepení v mamutí bumerangy - stojí i v mé prezentaci pro delegáty sobotního sjezdu. To hlavní chci zdůraznit i zde. Z otázky, o jakou krizi jde především - kde se vzala a co s ní - plyne i vše ostatní. Který z orgánů či funkcionářů, vedoucích nás doposud, zaujal jasné stanovisko? K otázce otázek mlčí jako hrob dodnes. Chybí tak i to ze všeho nejdůležitější – program demokratického východiska z krize. Scénář, který osloví každého, kdo ji neměl čím zavinit – a její viníci se chtějí »hojit« i na něm. Měli to za lubem i pokaždé v minulosti. Teď už však nejsou s to ani vládnout postaru. »Velký reset« je zvrhlou intrikou. »To reset« znamená přesadit, a ne znovu nahodit. Cílem je soustředit ekonomický výnos i politickou moc do pracek ještě užší kasty oligarchů. A většinu ostatních »přesadit« do ještě nuznějších poměrů i torza svobod a práv.

My se staneme znovu alternativou, jen pokud to nazveme pravým jménem – a rozvineme politiku, která té hrozbě zkříží cestu. Zemi, která je cizím krmelcem a vazalem, by rozvrátila ještě mnohem víc. Odskákala by to i většina těch, kdo »dělají na sebe«. Tím širší zázemí se nabízí strategii, jež dílu zkázy začne stavět hráz. Cizí kapitál nás zkusí oškubat ještě víc. Ten domácí je na to, aby nám vrátil suverenitu na světových trzích, příliš slabý a roztříštěný. A mnohdy to ani nemá v plánu. Svébytný rozvoj země nastartují jen strategické průlomy v režii státu. A protože ve veřejném vlastnictví, i z jejich výnosu musí profitovat všichni bez výjimky. Jen tak lze zajistit důstojnou obživu lidem, kteří o ni přišli či brzy přijdou. Bude se státní moc stavět na zadní? Tím spíš ta dnešní, řízená strůjci a dědici loupeže tisíciletí i rekordně »omezené suverenity«? Každý střet, který s ní svedeme za akutní národní zájem, však bude kompromitovat právě ji. Tím víc politických bodů i příznivců přihraje nám. A boj za to, co hoří už »tady a teď«, bude klást i výhonky spravedlivější budoucnosti.

Odklad už nesnese ani jiný úkol. Jsme na prahu velkých otřesů. Sociálně-ekonomických i politických. Strana našeho typu musí obstát právě v nich. V dnešním stavu by zoufale pohořela. I v tom musí přinést zásadní zlom náš sobotní sjezd. Pokud tak rozhodne, vložím do toho všechny síly.