Sociální vyloučení se stává v České republice stále závažnějším problémem

15.04.2013 19:48

 

Rozhovor se stínovým ministrem KSČM pro rezort vnitra Zdeňkem Maršíčkem.


Z jakého důvodu se Výkonný výbor ÚV KSČM zabýval »Sociálním vyloučením a programem začleňování«? Tak zní název dokumentu, který byl projednáván. Oč jde?

 
Projednáním dokumentu tak Výkonný výbor ÚV KSČM jen reagoval na skutečnost, že dosavadní politika všech vlád ČR po roce 1989 výrazně opomíjela a neřešila problematiku sociálního vyloučení a programu začleňování. V nedávné době to vedlo k tomu, že v některých oblastech ČR vypukly sociální nepokoje a bouře zaměřené proti sociálně vyloučeným skupinám obyvatelstva, které zneužily ke svému zviditelnění především extrémně pravicové strany v čele s Dělnickou stranou sociální spravedlnosti. Materiál, na kterém se podíleli členové sekcí bezpečnostní politiky, školství, bytové a sociální politiky, ukazuje postoje a návrhy KSČM k postupnému řešení těchto problémů a definuje také problematiku sociálního vyloučení a programu začleňování. Měl by také pomoci zejména zastupitelům za KSČM v obcích a krajích při řešení úkolů v této oblasti.
 
 
Co je to vlastně »sociální vyloučení«?
 
Sociální vyloučení se stává v ČR stále závažnějším problémem. Kvalitní centrální sociální politika prakticky neexistuje, vše je nesystematicky řešeno pouze na vládní úrovni. Jako velmi závažný problém se jeví ta skutečnost, že se lidská chudoba stává v České republice velmi žádaným předmětem obchodování. A nejedná se pouze o lichvu, která je jedním z nejtypičtějších jevů v sociálně vyloučených lokalitách. Právě na obyvatele, žijící v sociálně vyloučených lokalitách, se poslední dobou soustředily i realitní kanceláře či »běžné« finanční subjekty. Jsou si totiž vědomy toho, že pokud klient půjčku nebude splácet, dostanou - »díky« zabavení sociálních dávek - své peníze zpět. Chudí lidé se tak pro ně stávají těmi nejperspektivnějšími zákazníky.
 
Do skupiny sociálně vyloučených jsou často nesprávně zařazovány pouze osoby romského původu. Někteří jsou sociálně vyloučení, jiní nikoliv. Problém nelze ztotožňovat s etnicitou. Sociálně vyloučenými mohou být rovněž senioři nebo lidé trpící nejrůznějšími druhy nemocí či postižení. Sociálně vyloučeným se může velmi rychle stát kdokoliv, stačí například nemoc nebo dlouhodobá ztráta zaměstnání.
 
 
Jaké jsou vnitřní příčiny sociálního vyloučení?
 
Mezi vnitřní příčiny můžeme např. zahrnout ztrátu pracovních návyků z důvodu dlouhodobé nezaměstnanosti (což je zvláště nebezpečné u absolventů škol, kteří nemohou sehnat práci), orientace na okamžité uspokojení potřeb vyplývající z dlouhodobé frustrace či apatie a nízká motivace k řešení vlastních problémů. V mnoha případech dochází k opatřování prostředků nutných k uspokojení základních potřeb ve sféře šedé ekonomiky a černého trhu práce, kdy nejenže dochází k finančním únikům státu, ale zároveň jsou takto zaměstnaní lidé vystaveni rozmarům jejich zaměstnavatelů, nemají žádná práva a jsou finančně vydíráni. V důsledku nezaměstnanosti je i výrazně snížena možnost zajistit si adekvátní bydlení a dodržovat zdravý životní styl, což opět zvyšuje riziko projevů sociálně patologických jevů.
 
 
A jaké ty vnější příčiny?
 
Sem patří např. charakter trhu práce, sociální politika státu a samospráv, zvláště rozprodej obecních bytů či diskriminace některých jedinců na základě své etnické příslušnosti, národnosti, sociálního statutu apod. Proti všem těmto vnějším příčinám zvyšování počtu sociálně vyloučených osob je zapotřebí přijmout potřebná politická rozhodnutí tak, aby bylo jejich působení buď zcela eliminováno, nebo alespoň razantně omezeno na co nejmenší možnou míru.
 
 
Je známo, že v prostředí sociálně vyloučených bují kriminalita. Má nějaké specifické rysy?
 
Sociálně vyloučené lokality jsou obecně spojeny s vyšší mírou kriminality, než je celorepublikový průměr. Kriminalita v sociálně vyloučené lokalitě mívá často svou specifickou podobu. Nejčastěji si ji můžeme představit jako pyramidu, na jejímž vrcholu stojí ti, kteří zneužívají složité životní situace lidí žijících v sociálním vyloučení. Jde o lichváře, drogové dealery, podvodníky, kuplíře. Většina obyvatel sociálně vyloučených lokalit pak bývá oběťmi trestné činnosti těchto osob. Specifikem je, že tato kriminalita je často latentní a zůstává skryta i před zraky policie. Řada sociopatologických jevů, které mohou být příčinou kriminality, jako alkoholismus nebo týrání žen a dětí, se objevuje přímo v rodinách. Obyvatelé sociálně vyloučených lokalit jsou zároveň jedním z cílů nenávistných projevů příznivců krajní pravice, jsou ohroženi i případnými fyzickými útoky a jinými druhy násilí z nenávisti.
 
 
Výkonný výbor schválil i postupy KSČM v této oblasti. Jaké?
 
Odstranění současné katastrofální situace, která může přerůst i v sociální nepokoje, je nutně urgentním společným úkolem pro stát, kraje a obce. Základem je však prevence. KSČM musí v této oblasti požadovat nejen zajištění veřejného pořádku a bezpečnosti, ale trpělivě vysvětlovat příčiny narůstajících konfliktů v systémových, sociálních, ekonomických a následkem toho i dalších oblastech. Konkrétně jde rovněž o podporu asistentů prevence kriminality. Asistenti by se neměli zabývat pouze prevencí v oblasti přestupků a trestných činů, ale také by měli být jakýmsi »přemostěním« mezi lidmi žijícími v sociálně vyloučených lokalitách a policií. Především by se mělo jednat o navázání důvěry a boření předsudků na obou stranách. Dále jde o podporu poskytovatelů sociálních služeb. Myslím zde zařízení pro děti a mládež, organizování a naplňování volného času dětí, kontaktní centra a služby pro drogově závislé.
 
Důležité také je zajištění informovanosti formou podpory pořádání přednášek na téma prevence na základních a středních školách. Jako nezbytné se také ukazuje navýšení finančních prostředků k možnosti posílení policejních hlídek v těchto lokalitách a přiblížení práce policie sociálně vyloučeným osobám, aby byla prohloubena důvěra a následně i možnost odhalování trestné činnosti.
 
 
Jednou z příčin je ovšem i zaměstnanost, tedy nezaměstnanost. Jak by se mělo postupovat?
 
V celkovém komplexu problémů politiky zaměstnanosti, a především opatření proti narůstající nezaměstnanosti, se vzhledem k  nezasahování státu a nepromyšlené úspornosti realizované pravicovými vládami zvýraznila úloha krajů tím více, že zde má KSČM ve vedení výrazné zastoupení. Kraje jsou s rostoucí nezaměstnaností konfrontovány bezprostředně a nemohou se při tom spoléhat na pomoc státu.
 
Výkonný výbor proto doporučil zaměřit se zejména na takové oblasti, kterými jsou podpora vzniku nových pracovních míst, podpora zaměstnavatelů, vznik nových a naplňování existujících průmyslových zón, vytváření míst na veřejně prospěšné práce, společensky účelná pracovní místa a podpora vzniku sociálních firem. Důležité je také přizpůsobení možností rekvalifikací s ohledem na poptávku lokálního trhu práce a podpora poskytovatelů sociálních služeb, dluhového, finančního poradenství a finanční gramotnosti.
 
Přínosem pro občany by bylo zřízení bezplatného právního servisu pro občany s problémy. Za velmi důležité opatření je nutné považovat změnu podmínek zadávání veřejných zakázek. Tedy stanovení podmínky, že vítězná firma musí při práci na zakázce zaměstnat alespoň určité procento osob z řad dlouhodobě nezaměstnaných.
 
 
A co bydlení?
 
V oblasti bydlení bude nutné se zaměřit zejména na přijetí zákona o sociálním bydlení a stanovit normativy sociálně potřebných bytů. Bude také potřeba zpracovat politiku bydlení jako součást rozvoje každé obce. Tedy zajištění bydlení pro obyvatele obce, včetně řádné péče o stávající bytový fond a výstavbu nových bytů. Dále pak na udržení optimálního počtu bytů ve vlastnictví obce městského typu. Tím předcházet vyčlenění některých skupin občanů nebo vzniku ghett. Tvrdě se postavit proti spekulantům s byty a proti zneužívání sociálních dávek všeho druhu.
 
V rámci obcí s rozšířenou působností pro každých tisíc obyvatel obce zřídit nejméně čtyři místa v domovech důchodců, čtyři místa v domech s pečovatelskou službou a dvě místa s gerontologickou zdravotní péčí. Pozornost věnovat vhodnému vymezení lokality pro výstavbu bytů v územním plánu každé obce. Výstavbu družstevních domů a bytů provádět na neziskovém principu s pomocí Státního fondu rozvoje bydlení a stavebního spoření. Za důležité považujeme výstavbu obecních nájemních bytů s nákladovým nájemným pro určité skupiny obyvatel, např. pro seniory a sociálně slabší rodiny. Pro špatně přizpůsobivé občany, bezdomovce apod., má význam chráněné bydlení včetně resocializačních programů.
 
Zajistit výhodné finanční i právní podmínky pro stavbu nových domů či rekonstrukce a dostavby stávajících venkovských staveb, včetně infrastruktury. Ročně je třeba dokončovat minimálně 40 000 bytů. Jde zde jen o obnovu bytového fondu a udržení stávajícího počtu bytů. Jen pro zajímavost. Lze prokázat, že pokud se v ČR postavilo ročně méně než 37 tisíc bytů, počet obyvatel klesal. Pro financování oprav, modernizaci a rekonstrukci obecních bytů využívat výnosy z prodeje nepotřebných obecních bytů a z nájemného. Pro generální opravy panelových domů a regeneraci sídlišť využívat finanční prostředky ze Státního fondu rozvoje bydlení i z programů EU.
 
 
Osobně si však myslím, že alfou a omegou je vzdělávání. Jak tady chce KSČM postupovat?
 
Ano, je to také jeden z důvodů, proč je pro KSČM školství jednou z hlavních priorit její politiky a proč považuje vzdělání za bohatství každé společnosti. Zde nám jde zejména o podporu předškolního vzdělávání, podporu sociálních služeb a také sociálně aktivizačních služeb pro rodiny s dětmi, které se věnují rodině jako celku a pomáhají řešit jejich problémy komplexně. Zde je důležitá provázanost na oblast zaměstnanosti, neboť rodičům se musí zajistit možnost zaměstnání.
 
Za velmi důležitou považujeme podporu pedagogického, sociálně právního, psychologického, speciálně pedagogického či právnického servisu na školách nebo poskytovaného vně školy. Dále pak změnu rozřazovacích (inteligenčních) testů, kvůli nimž končí řada dětí ze sociálně vyloučených lokalit neoprávněně ve speciálním školství. Důležitá je podpora spolupráce nestátních neziskových organizací, orgánů sociálně právní ochrany dětí, pracovníků škol, školských zařízení, pedagogicko-psychologických poraden, případně i Policie ČR a dalších tak, aby byla zajištěna koordinovaná činnost všech, kdož vyvíjejí podpůrnou činnost v sociálně vyloučených lokalitách.
 
 
Autor: Jaroslav KOJZARZdroj: Haló noviny