Znovu semknutá vláda Petra Nečase zahájila přípravu na daňové manévry, které u ekonomických odborníků doma i v zahraničí budí značné rozpaky.
»Nejlepší ministr financí« Miroslav Kalousek totiž potvrzuje, že je schopen pružně své kalkulace měnit, ale horší je to s promyšleností dopadů jeho postupu na reálnou ekonomiku. Jeho plány na snižování rozpočtového salda se drží stále stejných čísel. Pokud ale jde o způsoby jejich dosažení, vládne spíše chaos. Zřejmé je to zejména v daňové oblasti. Plánovaná daňová reforma nebyla ještě ani z poloviny zavedena a už se navrhují její významné úpravy. Ty navíc vnášejí do daňového systému značnou nestabilitu, protože podstatná část navrhovaných změn má platit jenom tři roky.
Sebejistého ministra financí rozpaky expertů příliš neznepokojují. Strach z pádu současné vlády zřejmě zejména proreformní experty nakonec utiší. Zjevně se ale snaží vysílat signály do naštvané veřejnosti, která v tlaku na svoji životní úroveň přestává podléhat morální panice, ultimativně spojované s nerovnováhou veřejných financí a s odstrašujícím obrazem státního bankrotu. Lidé stále výrazněji odmítají nést náklady Kalouskových experimentů. A tak má jejich odpor tišit symbolická ukázka daňové solidarity, tedy pojmu donedávna vládními vyznavači nízkých rovných daní spíše zesměšňovaného.
Mezi vládními daňovými návrhy se proto nyní objevuje takzvaný solidární příspěvek. Oč vlastně jde? Na přechodné období 2013-2015 by měli lidé s příjmem vyšším než čtyřnásobek průměrné mzdy (to je cca 100 tisíc korun měsíčně) odvádět na dani z příjmu dalších sedm procent z částky převyšující tuto sumu. Je v tom současně typická kalouskovská obezlička - nejde systémově o další progresivní sazbu, ale jen o dočasný příspěvek. Toto symbolické opatření má vyvrátit tezi, že vládní politiku oddlužení zaplatí pouze ti chudší. Tímto způsobem lidé, kteří mají příjmy vyšší než 1,2 milionu korun ročně, přispějí po uvedené období do veřejné kasy zhruba dvěma miliardami ročně (tedy celkem šesti miliardami korun). Dalším solidárním opatřením má být zrušení stropů na zdravotní pojištění, které se dosud platilo maximálně z příjmů 1,8 milionu korun ročně. Tím by se mělo získat do systému zdravotního pojištění zhruba 6-8 miliard korun.
Aby si každý udělal představu, jakou váhu má tato navrhovaná vládní »solidarita« v celkové objemu opatření na konsolidaci veřejných financí, tak připomenu, že vláda tato opatření rozvrhla na tři roky a mají dosáhnout objemu zhruba 300 miliard korun (to je 50 miliard v roce 2013, 100 miliard v roce 2014 a 150 miliard v roce 2015). Solidární příspěvek milionářů do státního rozpočtu a do zdravotního pojištění by z toho činil asi deset procent. Zbylých devadesát procent potřebné částky je posbíráno plošnými opatřeními dopadajícími mnohem tíživěji na lidi s průměrným a podprůměrným příjmem. O progresivním zdanění příjmů a majetků, o zdanění dividend a finančních transakcí i nadále ani zmínka.
Za připomenutí stojí, že tato spíše symbolická vládní hra na solidaritu už vyvolává další vnitrokoaliční napětí. Z řad ODS se ozval jako první pražský poslanec Boris Šťastný, který tento krok hodnotí jako zhoubné trestání úspěšných lidí. Odmítá jej podpořit jako zásadní ústupek od volebního programu ODS, který Kalousek vnutil koalici pod záminkou vládní krize. Jasný důkaz toho, že ve vládních řadách přetrvává myšlení, které v chudých lidech vidí jen nepřizpůsobivé parazity. Kdežto ti, co vyvádějí do daňových rájů miliardy a inkasují úroky z dluhové spirály, jsou zřejmě nedotknutelnými pilíři systému. Uvidíme, zda nakonec svoji hru na solidaritu Kalousek v koalici prosadí. Ale už nyní je jasné, že skutečná solidarita může přijít jen s novými volbami.
Autor: Jiří DOLEJŠ, poslanec PČR za KSČM a ministr stínové vlády KSČM pro resort financíZdroj: Haló noviny
