Svátek práce

Svátek práce nebo 1. máj je mezinárodní dělnický svátek, který se od roku 1890 slaví 1. května. Svátek zavedla v roce 1889 II. internacionála na paměť vypuknutí stávky amerických dělníků v Chicagu dne 1. května 1886, která vyústila v Haymarketský masakr a následné soudní řízení. V českých zemích se poprvé slavil v roce 1890 na Střeleckém ostrově v Praze. Dne 1. května 1886 proběhla pod vedením odborů a anarchistů celodenní stávka vyhlášená anarchistickým deníkem The Alarm, usilující o osmihodinovou pracovní dobu bez ztráty peněz. Celkově stávkovalo asi 300 000 dělníků. 3. května proběhlo v Chicagu shromáždění, při kterém došlo ke střetu demonstrantů s pořádkovými silami, při kterém přišlo o život několik stávkujících v důsledku policejní palby. 4. května zemřelo několik lidí při demonstraci na Haymarket Square kvůli výbuchu bomby, za což byli obviněni a následně (avšak bez důkazů) odsouzeni k smrti anarchisté August Spies, Albert Parsons, AdolphFisher, George Engel a Louis Lingg. První čtyři jmenovaní byli popraveni 11. listopadu 1887, Louis Lingg spáchal sebevraždu již den předtím. ]Poprvé se Svátek práce celostátně (USA) slavil 1. května 1888, kdy probíhaly celý den stávky a demonstrace na památku dva roky starých událostí. O rok později (tedy 1889) přijala II. internacionála na návrh francouzských socialistů 1. květen (nebo též 1. máj) za oficiální svátek práce. Mezi zatčenými v Chicagu i účastníky sjezdu, který rozhodl o konání Prvního máje byli i Češi. Prvního května 1890 se skutečně ve všech velkých evropských městech konaly mohutné demonstrace a stávky za osmihodinovou pracovní dobu. Česká měšťácká společnost tehdy pohlížela na akci dělníků s nepochopením. Oslavy Prvního máje nebyly sice nikde v Rakousku zakázány, ale policie a úřady se snažily nejrůznějšími opatřeními akci zabránit. Buržoazie se prý tehdy zásobila na několik týdnů potravinami a zabarikádovala ve svých domech v očekávání revoluce. V Praze vykročilo do ulic 30 tisíc dělníků, ve Vídni dokonce 100 tisíc. V dnešní době je odkaz 1.máje snad nejaktuálnější v naších novodobých dějinách. Toto konstatování není pouhou prázdnou frází, jak tomu v minulosti bývávalo. V době, kdy mnozí naši spoluobčané pracují „od nevidím do nevidím“ za směšnou mzdu a o osmihodinové pracovní době si mohou nechat jen zdát, v době, kdy přibývá utajených členů odborů, protože se lidé obávají o práci pokud by zaměstnavatel zjistil kdo odbory založil, v době kdy zaměstnavatel nerespektuje ani zmrzačený Zákoník práce, je skutečně třeba se nad odkazem 1.máje minimálně zamyslet. Je smutné konstatování, že jsme si to, co naší předkové i za cenu krve vybojovali, nechali bez odporu ukrást dnešními otrokáři. Z vlastní zkušenosti odborového funkcionáře mohu dosvědčit, že si lidé neuvědomují co se děje a nejsou ochotni za svá práva bojovat. Je ironií, že na demonstraci za legalizaci marihuany se sejde více lidí, než na akci pořádanou odbory či levicovými organizacemi, za práva pracujících na slušné pracovní podmínky a důstojnou mzdu. Mnoho nespokojených zase očekává, že změnu za ně vybojuje někdo jiný. Další rezignovali a přežívají a doufají, že horší to už nebude, ale horší to být může vždy, zvláště nyní, kdy se k vlastnímu životu mnozí staví tak, že nic nedělají s výmluvou, že“ stejně to nemá cenu.“ Dnešní mocipáni dosáhli toho, že jednota obyčejných lidí se stala chimérou a lidé, kteří mají snahu něco změnit jsou často vysmíváni a pranýřováni poplatnými médií. Je třeba si uvědomit, že pryč jsou doby, kdy za někoho někdo něco udělal a zařídil, musíme se o svá práva brát každý jeden z nás, nikdo to za nás neudělá. Je třeba svou nespokojenost a touhu po nápravě dát najevo a právě v tom nám odkaz 1.máje ukazuje cestu. Vždyť v jednotě je síla a jedině ta nám „lidským zdrojům“ jak dnes nazývají nás pracující většinu, vždy pomohla prosadit oprávněné požadavky a tím i zlepšení životních podmínek. Je třeba si uvědomit, že nás je víc než těch kdo se nás snaží dostat do pozic nemyslících otroků

                 

                                                                                                                                 Yveta Sekeráková

                                                                                                                                          IK MěV