Thatcherová žádala Gorbyho, ať zastaví změny v Evropě

15.04.2013 19:47

 

Rozhovor s někdejším ministrem zahraničí za ČSSD Janem Kavanem.


Jak vnímáte politiku Margaret Thatcherové?

 
Jsem si vědom zažitého zvyku, že o mrtvých se hovoří jen dobře. Na druhou stranu nevidím důvod, proč zkreslovat nebo upravovat její minulost. Byl jsem k ní vždy hodně kritický, tak nyní nebudu říkat něco jiného, než co jsem říkal celý život. Jak v Británii, kde jsem žil dvacet let, tak na začátku 90. let, kdy jsem se jako první reemigrant vrátil domů.
 
Stal jsem se poslancem Federálního shromáždění, a tehdy právě tam baronka Thatcherová vystoupila. Dodnes pro mě její politika symbolizuje prakticky všechno, proti čemu jsem celý život bojoval. Nenapadá mě žádná forma její politiky, nebo její politický krok, se kterým bych se mohl nějakým způsobem ztotožnit.
 
Je pravdou, že Thatcherová změnila celou atmosféru v Británii více, než jakýkoliv jiný britský politik. Politická situace v době, kdy vládla v Británii Thatcherová, se kvalitativně odlišovala od poválečné Británie, kdy byla prosazena opatření, reformy se silným sociálním nábojem. Ať už šlo o zdravotnický systém, který přestože je dnes velmi omezován, tak zůstal stále ve svém základním principu systémem, jenž zajišťuje kvalitní a bezplatné zdravotnictví pro všechny občany, bez rozdílu. Tyto sociálně laděné reformy se Thatcherová pokusila, někdy dost úspěšně, likvidovat.
 
Asi nejúspěšnější byla ve svém boji proti odborům, zničila nejsilnější odborový svaz horníků, který měl v Británii staletou tradici, a de facto zlikvidovala celý důlní průmysl. Přivodila obrovskou nezaměstnanost, především ve Skotsku, kde nezaměstnanost dosáhla nejvyššího průměru za celou dobu existence Velké Británie.
 
 
Za její vlády tedy nedošlo k modernizaci Británie?
 
Určitě ne. Rušila třeba i univerzity, výzkumné ústavy, protože nepodporovala vědeckou ani průmyslovou inovaci. De facto deindustrializovala Británii. To je důležité si připomenout ve chvíli, kdy lidé, ovlivněni mýty, říkají, že právě ona modernizovala Británii. Toho jsem si za celou dobu, kdy jsem tam žil, nevšiml.
 
Thatcherová snížila výrazně daň pro bohaté, zprivatizovala obrovské množství podniků veřejných služeb, britský Telecom, železnice. Umožnila některým lidem pohádkově zbohatnout, ale většině obyčejných občanů, kteří využívali zmíněných služeb, jež byly relativně levné, život značně zkomplikovala.
 
Prosadila významné snížení daně z příjmu a současně zvýšila DPH, takže dopad byl na obyčejné lidi, na nižší střední třídu. Jedna z nejhorších věcí, kterou zavedla, byla takzvaná daň z hlavy, která byla krajně nespravedlivá. Ne každá hlava seděla totiž na ramenou stejně bohatých občanů. Tato daň byla ale tak nepopulární, že po pádu Thatcherové její vlastní strana prosadila změnu.
 
Zajímavé je, že po ní čeští politici rétoricky opakovali omezení role státu, zeštíhlit ho. De facto Thatcherová centralizovala stát tak, jako nikdo před ní, a roli státu posílila. Rozhodla o tom, že tehdejší velké příjmy, které plynuly z těžby ropy v Severním moři, vlastně nedaleko Skotska, použila ne na inovace nebo na řešení problémů nezaměstnanosti, ale především na posílení armády. Což bylo v souladu s její politikou jaderného odstrašování a podpory pokračování studené války.
 
 
Co Thatcherové ekonomové konkrétně vyčítají?
 
Ekonomové připomínají, a to například americký ekonom Joseph Stiglitz, který je nositelem Nobelovy ceny za ekonomii, že ona zlikvidovala 15 procent průmyslové základny prosazováním svého nesmírně dogmatického monetarismu. Lidé to tehdy ironicky komentovali tak, že Thatcherová vychází ze svých osobních zkušeností z dětství, byla to dcera hokynáře. Sloupky »Má dáti – Dal« musí být jaksi v souladu, a to platí samozřejmě pro hokynářství, ale neplatí to pro stát. Nutnost státu, aby dobře investoval a investice se staly dlouhodobě ziskové, tomu ona nerozuměla. Výsledkem její politiky byla třídně nesmírně ostře rozdělená společnost, a to poznamenalo Británii dodnes.
 
 
Je to tedy mýtus, že Thatcherová společně s Reaganem uzbrojila SSSR?
 
Je to zajímavý, ale naprosto nepravdivý mýtus. Thatcherová společně s Rony Reaganem prý uzbrojila Sovětský svaz a přispěla k pádu komunismu a ukončení studené války. Je fascinující, že i tolik let od roku 1989 se tento mýtus udržel, protože nemá vůbec žádné opodstatnění. Naopak!
 
Víte, výrok Thatcherové o tom, že s Gorbačovem lze dělat byznys, je známý. Méně známé je to, že »Železná dáma« Gorbačova ujistila, že není v zájmu Velké Británie a Západu ohrožovat existenci komunismu v SSSR a v sovětském bloku. Ona si nepřála existenci komunismu ve Velké Británii a na Západě, ale řekla Gorbačovovi jasně, že pokud si SSSR své mocenské postavení a zájmy bude omezovat hranicemi dohodnutými de facto v Jaltě, tak s tím nemá problém, ale naopak toto podporuje, neboť to, dle jejího názoru, povede ke stabilizaci Evropy, k porozumění, k mírovému soužití, k dobrým obchodním vztahům a záruce bezpečnosti Západu. De facto byla za udržení statu quo, a to téměř za každou cenu. V tomto smyslu je zajímavé, že ji dnes chválí bývalí disidenti a odpůrci komunismu a kritizují ji příznivci poměrů před rokem 1989, protože ona, a je to i v sovětských archivech a v Gorbačovových pamětech, ujistila, že nechce žádné změny v SSSR a naopak ho vyzývala, když to vypadalo, že může dojít ke změnám v bývalé NDR, k pádu berlínské zdi, aby použil vojenskou sílu a změny zastavil. Gorbačov to samozřejmě jednoznačně a tvrdě odmítl. Ona byla pro udržení statu quo a největší obavy měla například ze sjednocení Německa.
 
 
Můžete uvést nějakou osobní vzpomínku, vaši aktivitu, právě z této doby?
 
Samozřejmě. Pamatuju si, že jsem byl vyzván - v březnu 1985 - disidentem Jaroslavem Šabatou, abych předal západoevropskému mírovému hnutí, ale i co největšímu počtu západoevropských vlád text dokumentu Pražská výzva, kterou podepsalo několik desítek signatářů Charty 77. Byl to první dokument, ve kterém disidenti požadovali ukončení poválečného rozdělení Evropy, ukončení studené války, mírové uspořádání a řekli, že prvním krokem k ukončení studené války by mělo být sjednocení Německa.
 
Když jsem text předával vedení britské vlády, tak právě Thatcherová se nechala slyšet, že morálně podporuje disidenty ve východní a střední Evropě, ale jejich žádost o sjednocení Německa je něco, co je nutno ostře odmítnout! Protože by to destabilizovalo Evropu, vytvořilo by to nebezpečnou situaci pro Británii i Francii, vedlo by to k chaosu a totální destabilizaci celé Evropy.
 
Vzkázal jsem to mluvčím Charty a zvláště mému příteli Jaroslavu Šabatovi. A od té doby jsem imunní vůči mýtům, takže když ona na jaře 1990 vystoupila ve Federálním shromáždění v Praze a byla vnímána většinou poslanců i českými médii jako »Železná lady«, která ve spojení s Reaganem zajistila pád komunismu, tak jsem se musel, od tohoto mýtu, ve Federálním shromáždění distancovat.
 
Naprostá většina tehdejších poslanců mi nerozuměla. Ale já neměl důvod, abych popřel svou osobní zkušenost.
 
 
Informují česká média objektivně o politice Thatcherové?
 
Pozoruji s překvapením skutečnost, jak česká média o Thatcherové informují, realitě to vůbec neodpovídá. Je možné, že někteří uvěřili rétorice studené války, kde ona na jedné straně kritizovala Říši zla, pokud použiju termín Ronalda Reagana, a v Británii ostře vystupovala proti všem levicovým postojům. Tuto rétoriku obdivoval například Václav Klaus, který sám sebe nazval jedním z posledních »thatcheristů« na evropském kontinentu. Tento mýtus, který ona a její příznivci podporovali, byl nesmírně rozšířen.
 
V té době jsem to i chápal, říkal jsem si, že lidé, novináři, nemají snadný přístup k opačným informacím. Ale dnes to považuju za velmi překvapivé, vždyť lze poměrně snadno ověřit pravdivost zpráv o její politice a názorech na svět. Každý, kdo si chce ověřit tyto informace a zjistit, zdali jsou pravdivé, snadno může udělat jednoduchý výzkum, rešerše.
 
Některým lidem se zřejmě hodí představovat »Železnou lady« jakožto železnou ve svých principech a zásadách. Nedávno jsem četl, že jeden z vrcholných českých politiků Thatcherovou považuje za statečnou. Ona byla statečná v tom smyslu, že byla neoblomná, nebyla ochotná vnímat politiku jakožto umění kompromisu. Byla tvrdá, neoblomná, nekompromisní. Existují lidé, kteří právě tuto zmíněnou nekompromisnost, tvrdost a neoblomnost mohou považovat za něco, co lze obdivovat. Já to za obdivuhodné nepovažuju, myslím si, že politika je uměním kompromisu.
 
 
Autor: Radovan RYBÁKZdroj: Haló noviny