V. FIlip: Svět si nepřeje vnucování
Válečnická atmosféra vytvořená médii uměle, žel za plné podpory Spojených států, ale i jejich spojenců, vyvolává obavy u značné části občanů z budoucnosti. Rétorika prezidenta Obamy evokuje obavy nejen z druhé studené války, ale zejména z té skutečné. Přitom Barack Obama jako nositel Nobelovy ceny míru by měl být, když ne prvým, tak alespoň mezi prvními, kdo by měl být zárukou míru a klidu na naší planetě.
Proč to dnes připomínám? Protože angažovanost Spojených států ve všech konfliktech ve světě jasně ukazuje, že vojensko-průmyslovému komplexu USA vůbec nejde o mír a klid ve světě, ale o to, aby pod pohrůžkou vojenského řešení ostatní lidé a státy řešili státní dluh, který vznikl americkou nezodpovědnou neoliberální politikou a tištěním ničím nepodložených dolarů.
Spojené státy nerespektují odlišnou historickou a kulturní tradici ostatních zemí a národů, ať je dva tisíce nebo ještě déle trvající. Své zájmy docela směšně prohlašují za jedině možné pojetí demokracie a svobody, přičemž jde o velmi omezenou demokracii vyrostlou na vybití původního amerického obyvatelstva a opřenou o vojenskou sílu víc než o skutečnou rovnost občanů před zákonem.
Navíc tamní svoboda je spíše pro ty, kteří na to mají dost prostředků. Příkladem je nejen Ukrajina, kde nebýt jejich zájmu nedošlo by ke svržení zákonné vlády, která sice nemohla mít mou podporu, ale vzešla z voleb. A alespoň nevraždila vojenskou silou vlastní obyvatelstvo, žel i za podpory, ať už materiální, či ekonomické, ze strany EU a USA. To narušilo stávající vztahy v Evropě i mimo ni.
Ještě průkaznější to je v případě Sýrie, mám-li uvést příklady ze současnosti. Materiální a politická podpora vzbouřenců proti zákonné vládě prezidenta Asada, a to i po posledních prezidentských volbách, přece neslouží voličům, obyvatelům Sýrie, ale k tomu, aby v zájmu USA byla svržena a nastolena jakákoli jiná, třeba i islamistická vláda, jen když zabezpečí ekonomické a politické zájmy USA. To je však v zásadním rozporu s Mezinárodním paktem o občanských a politických právech, tedy se základními dokumenty OSN. O jakou »demokracii« USA vůbec jde?
Několikatisíciletá historie a z ní se vyvíjející politický systém v této zemi má být nahrazen způsobem života, v němž jsou možná zvyklí žít v USA, ale lidé na jiných místech planety, včetně Sýrie, mají zcela jiné zájmy, potřeby a zvyky. Ty jsou pak daleko od kořistnictví velkých globalizovaných firem a volby ovlivňujících zahraničních médií. Ani to není dostatečným varováním a Spojené státy pokračují v podpoře těch, kteří chtějí výsledek demokratických voleb násilně změnit.
Mezinárodní společenství si nemůže nechat líbit trvalé porušování dokumentu přijatého v prosinci 1969 na zasedání Valného shromáždění OSN, jenž odmítá zasahování do vnitřních věcí jiné země, a to od kohokoli. Pakt pochopitelně USA podepsaly a nedodržely od té doby již mnohokrát. Stačí si připomenout Grenadu, Haiti, Panamu, bombardování Srbska, angažovanost pro odtržení Kosova od jeho mateřské země, Irák, Afghánistán, Libyi, kde vzhledem k zmíněné aktivitě je dříve prosperující stát před rozpadem.
Svět si nepřeje válku, ani tu studenou. Lidé touží po míru, po dobrých sousedských vztazích. To by si měl každý uvědomit.