Vládní důchodová reforma je ekonomickým nesmyslem

 

PRAHA – Neoliberální koncept důchodové reformy, který prosazuje Nečasova vláda, je ekonomický nesmysl. Na semináři v Poslanecké sněmovně to uvedl profesor Jaroslav Vostatek z Vysoké školy finanční a správní.

Profesor Vostatek rozkryl kořeny neoliberální koncepce důchodové reformy. Ty jsou v Chile. Za Pinochetovy vlády zde skupina neoliberálních ekonomů provedla plnou privatizaci důchodového systému. Slibovala občanům 10procentní výnosy v soukromých důchodových fondech a důchody na úrovni reálného platu. V 90. letech si chilský model osvojila i Světová banka a v obecných rysech ho doporučovala všem státům. »Už na přelomu tisíciletí však Světová banka věděla, že všechno je špatně. Následně zcela otočila a od roku 2003 doporučuje tzv. Panevropský penzijní systém. Ten nezná soukromý povinný pilíř,« vysvětlil posluchačům semináře Vostatek.

Panevropský model je třípilířový – obsahuje zásluhový pilíř, sociální pilíř a dobrovolný soukromý pilíř. Podle Vostatka je tento model nejmodernější ze všech a vláda i tzv. Bezděkova komise ho přitom zcela ignorovaly. Podle Vostatka především proto, že Bezděkova komise byla z poloviny tvořena lobbisty. »Závěrečná zpráva komise nemá s vědou nic společného,« upozornil Vostatek. Ovšem vládní návrh je ještě horší než závěry komise, dodal. Bude mít vyšší náklady a horší sociální dopady.

Dle Vostatka vláda zamlčuje údaje o dopadu privatizace na státní finance. Každá privatizace důchodového systému nutně způsobí dodatečný deficit státního rozpočtu. Navíc současný vládní model podrazí nohy domácí poptávce.

Nejhorší dle Vostatka je, že soukromé penzijní fondy přinášejí nízké zhodnocení penzí. Každý roční výnos nižší než 3-4 % je nízký a nevýhodnější než ve veřejném pilíři – přitom již před krizí dokázali soukromé penzijní fondy v Maďarsku, Slovensku, Lotyšsku a Bulharsku produkovat výnos jen mezi 0,9-3,5 %. Navíc soukromé fondy mají vysoké správní náklady. »Privatizace penzijního systému je zkrátka ekonomický nesmysl,« shrnul Vostatek.

V této souvislosti Vostatek připomněl i výrok Baracka Obamy, že »nikdy nedovolí gamblovat sociální zabezpečení na Wall Streetu«. Přesně o to se však pokouší Nečasova vláda.

Nejlepší důchodovou reformou je prorodinná politika

Ostré kritice podrobil vládní návrh reformy i profesor Martin Potůček z Fakulty sociálních věd UK. »Proč je návrh důchodové reformy spojován se zvyšování sazby DPH? Neznám zemi z našeho civilizačního okruhu, která by na to šla tak jako naše vláda,« uvedl Potůček. Podle něj není vládní model dlouhodobě udržitelný. Za krajně nešťastné Potůček rovněž považuje, že vláda přichází s vyváděním důchodových prostředků do soukromých fondů v době rozpočtových deficitů. »To odporuje zdravému rozumu,« prohlásil Potůček.

Smutné dle Potůčka je, že premiér Nečas k hájení své reformy používá nevěrohodné údaje o budoucím vývoji. Nečas totiž tvrdí, že v roce 2060 bude poměr mezi ekonomicky aktivními a důchodci 1:1. To je podle Potůčka nesmysl. »Nikde jsem neviděl žádnou věrohodnou analýzu, která by předvídala poměr 1:1. Katedra demografie Přírodovědecké fakulty UK odhadla tento poměr v roce 2060 1,5:1, při zvýšení věku odchodu do důchodu na 67 let by byl tento poměr pak 1,66:1,« upozornil Potůček na falešnost vládní argumentace. Podle profesora Potůčka je nejlepší důchodovou reformou robustní prorodinná politika – touto cestou se vydala Francie a slaví s ní úspěchy.

Vláda se podřizuje zájmům kapitálu

V diskusi na semináři vystoupil i stínový ministr sociálních věcí KSČM Miroslav Opálka. I on smutnil nad způsobem, jakým vláda reformu pojala a především nad úrovní společenské debaty o reformě. »Chybí mi definice jasného sociálního cíle důchodové reformy. Místo toho vláda na prvním místě sleduje zájmy finančního kapitálu, a těm podřizuje své kroky,« uvedl Opálka. Diskuse o reformě se dle něj ocitla v zákopové válce, zcela zmizela snaha po konsenzu a silnější strana – tedy pravice – se pokouší silově protlačit svou představu.

Problém důchodové reformy podle Opálky navíc tkví mimo samotný důchodový systém. »Tím hlavním problémem je vymírání euroatlantické civilizace a rostoucí neochota dávat ze společného koláče více do sociálního systému,« uzavřel Opálka.

28. 3. 2011(ste)

převzato z Haló novin