Vydrží nově připravovaný ministr dopravy alespoň rok?

Dne 12. listopadu předstoupil na tiskové konferenci ministr dopravy Antonín Prachař společně s místopředsedou vlády ČR Andrejem Babišem a společně prohlásili, že ministr Antonín Prachař odstupuje z vedení ministerstva dopravy. Současně Andrej Babiš prohlásil, že má připraveného zástupce za ANO na uvolněné místo ministra dopravy a má se jím stát Dan Ťok, generální ředitel firmy Skanska.

Je zřejmé, že problémy v resortu dopravy se nedařilo současnému odstupujícímu ministrovi řešit tak rychle, jak si zřejmě představoval sám a možná i vedení ANO. Je ale také zřejmé, že se problémy v dopravě kupily postupně několik volebních období. V otázce správy dopravní infrastruktury spíše zanedbanost narůstala, než aby docházelo k postupnému odstraňování zanedbanosti údržby. 

Samostatnou otázkou je výstavba nové dopravní infrastruktury a využívání finančních zdrojů ČR a zejména finančních zdrojů EU určených na investice do dopravní infrastruktury. Zde se problémy podmínek využívání zdrojů z EU a zejména špatné legislativy, ale i uplatňování pravidel užití prostředků z EU, podepsaly již tři volební období na tom, že ČR nedokázala plně čerpat přidělené prostředky z EU a ty, které byly vyčleněny na schválené investiční akce, musely být následně převáděny na akce jiné, nedostatečně připravené. To vše a poté i personální a jiné problémy ve vedení firem řízených ministerstvem dopravy zřejmě přispěly k tomu, že stávající ministr Prachař odstoupil z vedení ministerstva. 

Musím se také vyjádřit k připravovanému a avizovanému jmenování Dana Ťoka ministrem dopravy. Není asi nejen mně, ale i obecně veřejnosti znám z politického působení a není zcela jasné, jaký je jeho »světonázor« a politické směrování. Jeho manažerská kvalifikace bude zcela jistě vynikající, ale obávám se, že by to mohlo mít stejné konce jako u stávajícího ministra Prachaře, který má zajisté také velmi dobré manažerské zkušenosti, navíc z řízení firmy v dopravě. Je v odpovědnosti politického uskupení ANO vůči dopravě v ČR a vůči celé vládě, aby nově ustavený ministr dopravy vyvrátil obavy a stabilizoval ministerstvo a jím řízené organizace tak, aby byly urychleně dořešeny nejprve nejzávažnější hrozby například ve výstavbě dopravní infrastruktury, ale aby došlo i k nutné stabilizaci firem 
řízených nebo podřízených ministerstvu dopravy a výběrového řízení na fungování mýtného systému v dalším období. 

Na závěr postesknutí. Je velmi nešťastné, že se nedaří jmenovat ministry dopravy tak, aby v resortu, jehož dobrá funkce rozhoduje o dalším ekonomickém rozvoji ČR, byly takové osobnosti a s takovou podporou, aby mohly řídit resort dopravy alespoň jedno celé čtyřleté volební období.