Zahraniční a bezpečnostní politika KSČM

Soudružky a soudruzi, já nejprve děkuji za pozvání na naši společnou konferenci. Proč říkám naši? Protože vy mě většinou znáte, jsem z Ostravy, z Ostravy jsem vyšla a do Ostravy se budu zase vracet.

Jako vedoucí zahraničního a bezpečnostního oddělení ÚV KSČM bych dnes chtěla hovořit o této problematice ve vztahu ke krajským volbám. Není to tak dávno, kdy jsme měli volby, kdy ne vždycky se říkalo, že na prvním místě bude něco, co se týká zahraniční politiky. Dnes v této mezinárodní situaci, jak se vyvíjí a jak se bude ještě vyvíjet – i tento problém se ukazuje jako ten, při kterém se bude hovořit při krajských volbách. Bude to a je to téma, které chtějí uchopit všechny politické strany nebo hnutí, které do voleb půjdou. Tudíž, je to i téma naší krajské organizace, našeho ÚV KSČM. Ano, mluvím o migrační krizi.

 

 

Když teď připravujeme zprávu o zahraniční politice, jaké hlavní úkoly byly naplňovány v rámci KSČM v této oblasti, zalistovali jsme do dokumentů z roku 2012, kdy jsme dávali zprávu do hlavní a úvodní části sjezdu, a říkáme ano, ta situace se tak zhoršila, že kdo by si pomyslel v roce 2012 při sjezdu, jak blízko nás jsou válečné konflikty. Ono to není daleko na tu Ukrajinu ani jinde. Myslíme si tedy, že tato situace ovlivňuje všechno dění, které na této planetě je. Otázka míru se stává ústřední otázkou o přežití této planety. Já bych chtěla říct všem, co děláme, se snažíme dělat právě s myšlenkou na uchování míru. KSČM na všech mezinárodních poradách - poslední byla v Istanbulu, které jsem se zúčastnila - jako jeden z hlavních bodů upozorňuje na to, že mír je velmi ohrožen. Není to jenom otázka těch válečných konfliktů na Ukrajině, v Sýrii, ale i nárůst fašismu, který my pociťujeme v Evropě. Nacionalismus, to není jen kolem nás, ale sami vidíte, že se to dotýká i jiných zemí. A má to další důsledky. Např. v Japonsku, když premiér Abé velice tvrdě útočí na článek  č. 9 japonské ústavy, aby se změnila jejich pacifistická dráha linie. Na to, aby bylo možno využít vojska i jinde než v Japonsku. Myslím si, že je to jeden ze signálů, který by nás měl velmi varovat.

Když v červnu 2006, tehdejší ministryně zahraničí Condoleezza Riceová vystupovala v Tel Avivu a hovořila o Novém Blízkém východu, už tenkrát jsme měli brát velmi vážně toto její vystoupení. Mnozí politici, zejména evropští, některé věci podcenili, protože plody, které přináší tento tzv. Nový Blízký východ, vlastně nové dělení světa má dopady na dnešní politické dění a mezinárodní situaci. I my jsme trochu podcenili tyto otázky, byli jsme trošičku pevní v kramflecích v tom, že jsme v Evropské unii, že tady máme mezinárodní mírové dohody, máme propracované programy, které jsou na dobré cestě, snižování počtu raket dlouhého, středního a krátkého doletu, a ono se ukázalo, že to tak pravda není. Situace se prudce mění. Máme před sebou obrovský úkol, udržet mír na světě.

A teď, jak se to týká našeho kraje. My jsme v oblasti, která je zajímavá tím, že vlastně je v takovém trojúhelníku Slovensko, Polsko, ČR. Asi jste už zaregistrovali, že právě na Slovensku a v Polsku se připravují základy vojenských základen. K tomu ještě 8. a 9. července by se měl uskutečnit v Polsku summit NATO a to je velice blízko našich hranic. A my jsme přeci bojovali a není to tak dávno, aby nebyla vojenská základna na našem území v Brdech. A dnes budeme mít tady za zády vojenskou misi, která bude filtrovat celý tento úsek blízko ruské hranice. Co si budeme povídat, je to hlavně kvůli tomu, ale hlídat si i jiné věci - Baltské moře a podobně. Když jsem o té věci hovořila v Istanbulu se svými soudruhy z jiných zemí, tak jsme říkali ano; to je ta politika, která by nás měla přece stmelovat,  uspořádat v tom období společné akce, abychom vyburcovali naše občany z letargie. Někteří si myslí, že takhle se to už nedá změnit. Ale dá se změnit. ČR se to povedlo, proč by se to nedalo povést někde jinde. Proto mluvím o tom, že to hodně úzký vztah k našemu kraji. Situace na česko-polské hranici, kde budeme asi chtít udělat některé demonstrace a manifestace, se bude dotýkat i nás členů strany. Kdo jiný by takové věci organizoval společně s některými občanskými sdruženími? To je jen jeden úkol, který si chceme dát do toho období pro boj za mír. A pak je tam ještě další úkol. Na všech mezinárodních půdách a na půdě našeho národního parlamentu musíme vycházet s těmi otázkami boje za mír. Ono to není vždy tak populární, protože si všichni říkají, že mír tady je a že se na tom nic nezmění. Nedejme se ukolébat, situace je velmi vážná. Pokusme se mluvit ne o budoucnosti v naší straně, ale o budoucnosti dalších pokolení. Bez toho se neobejdeme, abychom si ten mír uchránili.

 

 

Za období od roku 2012 se ve světě odehrálo mnoho důležitých momentů, které ovlivňují současné dění. A myslím si, že my jsme některé nejen trošku podcenili, ale též úplně nezachytili. Ať už je to vliv papeže  Františka na Latinskou Ameriku a na současné mladé pokolení a Evropu zvláště. Ať už je to otázka vývoje v některých zemích, o kterých říkáme, že jsou nám vzdáleny, ale i po té naši politické linii jsou nám velice blízké, mám tím na mysli zrovna Latinskou Ameriku, kde od toho obrovského boomu levicového, který tam byl, ten rozvoj, tak najednou vidíme při volbách, že se tam něco bortí. Venezuela a další země, které se dostávají do jakéhosi útlumu, defenzívy, která je otázkou tichého působení Spojených státu. Takže nepodceňujme tuto situaci.

Další záležitost, která se nás i dotýká je pád cen ropy. Není tomu tak dávno, když se hovořilo, jak je drahý benzín a všechno. Najednou ta ropa stojí přes 29 až 30 dolarů za barel. Tudíž, má to obrovské dopady na ekonomickou situaci v některých zemích. Je třeba sledovat tuto situaci. Může to být pro nás výhodné. Vidíme, jak to ovlivňuje vlády zemí a jejich chování vůči občanům. I to je moment, který musíme brát na zřetel zejména ve vztahu právě k rozvoji ekonomiky. V roce 2012 byla silná krize. Ona tady stále je, ale už se o ní nehovoří, protože i to Řecko se najednou dostává mimo směr sdělovacích prostředků i naší občané jsou zklidněni, že jakoby ta situace se v Řecku řeší. Není to pravda a myslím, že opět z toho těží další zahraniční nadnárodní monopoly, vlády, kterým je po chuti, že můžou Řecku diktovat svoji ekonomiku, své finanční podmínky. Situace v Evropě vře. Bublá to, jako velký hrnec. Naše levicová fronta se trochu dostala do útlumu. Ale jak říkám, nenechme se ukolébat, občané vidí, jak se s nimi zachází a EU je na jakémsi rozcestí. My bychom jako strana měli mít jasnou pozici, jasnou představu o tom, jak by ta EU měla vypadat. Doufám, že na našem sjezdu zazní tyto věci nejen z úst našich europoslanců, ale i z vedení naší strany, protože si myslíme, že my jsme Unijní součásti. Ať chceme či ne. O změně jejího charakteru, že by EU měla občanu dávat, ne jenom ho brát jako něco, co tam potřebuje.

Věra Flasarová, Oddělení zahraniční a bezpečnostní politiky ÚV KSČM