Zamyšlení nad oslavami 100. výročí vzniku Československa
To byl zase týden kolem 28.října 2018. Hlavní proud sdělovacích prostředků (mainstream) nás celé dny bombardoval snůškou lží, polopravd, neobjektivního hodnocení historie, glorifikování „tatíčka“ a zásluh představitelů buržoazie v Čechách. Nepřekvapilo, že v čele této kampaně byla veřejnoprávní Česká televize. Všimli jste si, které události vyzdvihovala, koho si zvala na besedy, jaké souvislosti prý byly nejvýznamnější?
Ani jeden článek v novinách, internetových stránkách nebo pořadech televizních a rozhlasových stanic nesplňoval základní předpoklad, hodnotit uplynulé události podle konkrétně historické situace. Jejich čachry s historií tak vytvářely obrovský tlak na občany, jejich myšlení a názory. Ano, umí manipulovat, to je třeba přiznat.
Pro levicové strany a politiky je to snad poučení. KSČM nevyjímaje, naopak! Zejména proto, že strana staví (nebo by měla) na revolučních tradicích pracujícího lidu. Jenomže v minulých dnech se oblbovaná veřejnost nedozvěděla skoro nic, co komunisté považují za důležité.
Které souvislosti občané ČR v uplynulém týdnu z mainstreamových sdělovacích prostředků neslyšeli? Že od roku 1914 zuřila válka, na bojiště byly poslány statisíce Čechů a Slováků, bída a hlad byly každodenní součástí života pracujících a jejich rodin. Není divu, že odpor proti válce, ale i národnostnímu útlaku narůstal. A přišel ohlas Velké říjnové socialistické revoluce, která se stala přelomem ve vývoji války i rozvoji proletářského a národně osvobozeneckého hnutí. Není divu, že největší pozornost lidových mas získala výzva sovětské vlády k mírovému jednání, nebo její vyhlášení o právu na sebeurčení národů. A teprve poté západní mocnosti, z obav před výbuchem sociální revoluce v Rakousku – Uhersku, přistoupily na myšlenku rozbití monarchie a vybudování národních států.
A co se při oslavách 100 let ČSR nejvíce vyzdvihovalo? První republika. Skoro ani slovo o okupaci, poválečném vývoji, socialistickém rozvoji, posledních 29 letech.
Co víme o první republice? Pamětníci pomalu vymírají. V Ostravě žijí jen 4 občané narozeni 28.10.1918. Období první republiky nám mainstream líčí jako život nablýskané noblesy, filmový život Oldřichů Nových a bohatých či na zbohatnutí čekajících krásek. Ale skutečnost byla jiná. Prý za první republiky bylo dobře. No, jak pro koho. Pro milióny dělníků a nádeníků v průmyslu a zemědělství jistě nikoliv. Vždyť právě ti i po válce nejvíce strádali. Nikoliv bankéři, průmysloví velkopodnikatelé, velkostatkáři.
I vzdělaní historikové upozorňují, že je velmi těžké celé toto období nějakým způsobem zjednodušeně popisovat. Ale když se chce, že to přece jen jde, o tom nás v nedávných dnech chtěli přesvědčit i president, předseda vlády a všichni ti obhájci a slouhové buržoustů ze sdělovacích prostředků, „historikové“ z ÚSTR aj. Pracující ale po celé období 1.republiky provázela bída, více jak 33% nezaměstnanost, dětská práce, nemoci, podvýživa, padesátiprocentní úmrtnost novorozenců, negramotnost dosahovala obludných rozměrů 28 % v Čechách a 81 % na Slovensku, skoro půl miliónů pracujících bylo z existenčních důvodů nuceno opustit republiku atd. Není divu, že se pracující bouřili a buržoazie tvrdě a bezohledně zakročovala pro obhájení svých zájmů. Za první republiky bylo při demonstracích a stávkách zabito 68 a vážně zraněno asi 250 pracujících (Duchcov, Frývaldov, Košuty, Chust, Most, Polomka, Parkáň, Volovec,…...).
O životě pracujících v době protektorátu také noví papaláši a sdělovací prostředky kolem 28. října 2018 mlčeli. Jako by útrapy okupace nebyly součástí stoletých dějin. Stejně svorně mlčeli o poválečné obnově republiky, nadšené budovatelské aktivitě našich národů.
Všichni si pamatujeme, jak se noví extremisté po převratu od listopadu 1989 snažili a dosud snaží hanobit období budování socialismu. Máme zákon o protiprávnosti režimu z let 1948 až 1989 a máme dokonce i ústav pro vymazávání tohoto období z paměti. Podle toho také vypadala oslava 100. výročí vzniku republiky. Ani slovo o období socialistické výstavby. Taky možná někdo očekával, že uslyší kritický pohled na rozbití Československé republiky od 1.1.2003. Jak se ukázalo, ani zmínka nepadla.
Po dalších třiceti letech máme republiku rozprodanou či rozkradenou, sociální problémy se vrátily, zasahují kolem deseti procent populace a republika má velký dluh. V zemi, která potlačuje vlastní historii, není moc co oslavovat.
Zůstalo to na nás, mladších či starších pamětnících a komunistech zejména. Jsme vzdělaní a víme jak to vše bylo. Pomoc nečekejme. Haló noviny v současném stavu možná ani nechtějí. Nepomáhá ani vedení strany, které neví co je sebereflexe a nechce nic slyšet o marx-leninském revolučním pojetí komunistické strany. Ano, zůstalo na nás šířit pravdu, naší schopnosti a odvaze. Ale takovou zkušenost už komunisté mají 97 let. Čest práci!
Říjen 2018, JaBe