Zeman bude lepší než Schwarzenberg nebo Fischer. Ale nebude to Chávez.

13.03.2013 11:38

 

Jaký bude podle vás 11. prezident Miloš Zeman, který v pátek složil prezidentský slib? 
 
Bude mnohem lepší, než by byl Karel Schwarzenberg nebo Jan Fischer. Ale nebude to Hugo Chávez. Miloš Zeman je ve své podstatě sociální demokrat – a historickou rolí sociální demokracie ve střední Evropě je posvětit majetkový převrat, ke kterému došlo po 17. listopadu. Zeman je však mezi polistopadovými státníky jediný, kdo se v akci Čisté ruce pokusil o to, aby privatizace byla očištěna od nejdivočejších porušení zákonů. Neuspěl, ale v praxi ukázal, čím je jiný než ostatní příslušníci politické elity: nebojí se postavit oligarchům a sám nepodlehl svodům korupce.    
 
 
Kde vidíte slabiny Zemanova prezidentství, jež mohou ohrozit jeho postavení?
 
Je jich nemálo, ovšem tři se mi jeví jako hlavní. Především Zemanův tým je mladý, bude se muset učit za pochodu, a to velmi rychle. Druhým problémem jsou média. I když se to v posledních dnech nezdá, sdělovací prostředky, které jsou povětšinou pravicové, mu vítězství neodpustí a ještě si něco ze své destruktivní nenávisti přidají. Třetím problémem je jeho fyzická kondice. Tím nemyslím pití, ale důsledky, které přinese dramatická změna životního stylu.    
 
 
Dokáže své slabiny – lidské i politické - překonat nebo potlačit?
 
Kdo to dokáže?
 
Je víc než pravděpodobné, že vše, co jsem vyjmenoval, prezident velmi dobře ví. Budeme si přát, aby on i jeho nejbližší přátelé dokázali problémům čelit.
 
 
Říkáte – budeme si přát, aby dokázali problémům čelit. Co když jsou však takoví lidé stojící na levici, kteří jsou přesvědčeni, že by byl lepší na Hradě třeba i Karel Schwarzenberg, aby se pravice jako celek »historicky znemožnila«. V jejich představě se pak prý bude levici lépe dařit ve sněmovních volbách. Co vy na takové tvrzení? 
 
Tento princip »čím hůře, tím lépe« nelze uznat. V současné době je rozklad natolik hluboký, že řazení chyb se nedá zastavit. A představa, že po chybách automaticky nastoupí světlé zítřky, není pravdivá. Řetězení problémů může být totiž nekonečné. A uvědomme si, že levice nedrží v rukou nástroje na zlepšení situace.
 
 
Co se stane s politickou scénou za Zemanova prezidentování? Které politické proudy to podle vás posílí, které oslabí? 
 
Zeman dosáhl vítězství jako představitel středolevého bloku. Ten se sjednotil daleko více díky chybám pravice než zásluhou středolevých politických stran. Fakt, že Schwarzenbergovi přívrženci vpadli koncem prvního kola do zad Fischerovi, nevedl jen k postupu knížete. Útok na Fischera zásadním způsobem přispěl i k tomu, že se vedení sociální demokracie postavilo za Zemana. Kdyby uspěl Fischer, bylo by rozhodování špiček ČSSD mnohem rozporuplnější. Dnes už ale tato matematika neplatí, každý jede na své stranické triko. 
 
Řečeno jinak: sociální demokraté budou ignorovat námluvy Strany práv občanů-zemanovců a ta bude mít velké problémy s vlastní identitou. ODS zaútočí na TOP 09, aby získala zpět alespoň část své voličské základny a vrátila úder, který zlikvidoval Vondru. Pomůže jim fakt, že se Schwarzenberg začne stahovat z aktivní politiky a změní se na symbol – což zvýrazní pozici neoblíbeného Miroslava Kalouska. Občanští demokraté budou muset ale zpočátku postupovat opatrně, aby lídři TOP 09 nedospěli k názoru, že jim předčasné volby dnes dávají větší šanci než řádné volby pozítří. Skupina LIDEM pochopí, že její ambiciózní šéfová má malou šanci na budoucnost. Jen ve splynutí s ODS.  
 
 
Nyní k jinému prezidentovi – bývalému. Sedmého března poněkud hořce zakončil svůj prezidentský mandát Václav Klaus. Senátoři se postarali o podání ústavní žaloby na něho za velezradu. Jak to hodnotíte? Nejsou to příliš ostrá slova?
 
Vždy jsem tvrdil, že Senát je pro takto malou zemi zbytečný. Teď se ukazuje, že je i trapný. Z rozhodnutí žalovat prezidenta čouhá jako sláma z bot pozérství a pomstychtivost vůči člověku, který ztrácí moc. Světu se tak Česko představuje jako nezralá demokracie, kde vášně vládnou nad rozumem. Navíc ti, kdo návrh připravovali či pro něj hlasovali, v záplavě emocí zapomněli, co je velezrada – a tím tento institut rozmělnili.  
 
 
Jaké plusy a minusy vidíte na desetiletém prezidentském angažmá Václava Klause? 
 
Základní klad Klausova úřadování je v tom, že se snažil představit prezidentský úřad jako nositele suverenity – tedy ohnisko svobodného rozhodování bez plné závislosti na zahraničním Velkém bratrovi. Problém je obsah onoho využívání suverenity. Když mluvil o mezinárodní politice, například ve sporech o Kosovo, byl pozitivní výjimkou v české politické elitě. Jeho euroskepticismus byl ideologický, nikoli analytický, ale asi se brzy ukáže, že v záplavě euronaivity plnil významnou funkci. Když se nechal unést extrémním liberalismem, například v úvahách o ekologii, byl více než problematický. Výsledek jeho snažení je takový, že si dvě největší vojenské mocnosti světa vybraly k důležité schůzce svých prezidentů Prahu.  
 
Pro politologa byl Václav Klaus – a zůstane – mnohem zajímavější objekt bádání než deklamování prostoduchých pravdoláskových legend.  
 
 
Pravice prohrála několikery volby za sebou, ale nevzdává se. Půjde před sněmovními volbami do další militantnější či koordinovanější ofenzivy?  
 
Krize pravice má dva zdroje. Tím prvním je vyčerpanost programu. Radikální liberalismus latinoamerického typu, který do Česka přinesly strany jako ODS, ODA, TOP 09 a na Slovensko SDKU, se vyčerpal. Nemá co nabídnout. Majetek je rozebraný a spousta »úspěšných« odešla z politiky. Rekordní nezaměstnanost, zadluženost a exekuce – to jsou pouze první sociální důsledky vládnutí tohoto typu pravice. 
 
Druhým zdrojem problémů zmíněných stran je, že jejich program nemá oporu v politické tradici Česka a Slovenska. Je to extrém, jaký nenaleznete u žádné úspěšné strany ani za Rakouska, ani za první republiky. To jim ztěžuje situaci, což plasticky ukazuje slovenská politická scéna. Kdyby zmíněné strany měly hlubší zakotvení v politické kultuře, dostaly by čas na rekonvalescenci.  
 
 
S čím přijde TOP 09 jako lídr pravice? Chytne se mezi lidmi nové Fórum Karla Schwarzenberga, rozvine se síťování mladých lidí a kulturních celebrit na Facebooku a jinde, placky s pankáčem na klopě... Nebo co?
 
Prezidentské volby velmi názorně předvedly, kde je základní dělicí linie v užívání politických technologií: levice se dovolává sociální zkušenosti voličů, pravice se opírá o propagandu. Dlužno říci, že Schwarzenbergův tým předvedl využití moderních i tradičních nástrojů propagandy na brilantní úrovni. Dobře řízená kombinace internetu s využitím uměleckých loutek vedla k zásadnímu posunu preferencí na konci prvního kola. Posunu, který nikdo nečekal a který jednou vejde do učebnic. Druhé kolo pak ukázalo, že existuje horní hranice využitelnosti propagandy. Že virtuální svět internetu i televize lze vypnout a vzpomenout si na placení nájmu.
 
K vaší otázce: Možnosti topky jsou omezené. Za časů krize v demokratickém prostředí totiž zákonitě vítězí sociální zkušenost nad propagandou. Ovšem jen za předpokladu, že tuto zkušenost reprezentují věrohodní politici a strany schopné spolupracovat.
 
 
Domníváte se, že skončí napětí v krajích Jihočeském, Karlovarském a Zlínském, nebo bude dále eskalovat, a tím budou erodovat tamní levicové koalice, aby se levice před rozhodujícím střetem ve sněmovních volbách diskreditovala?
 
Chyba je na straně levice. V její představě, že v této zemi jsou si všichni občané rovni. Tento falešný předpoklad je pak základem chybné taktiky. Vytunelovat stavební firmu je gentlemanský delikt ve srovnání se zločinným organizováním brigád Národní fronty za minulého režimu. A je třeba mít na paměti, že do politiky nastupuje nová generace, která si již předlistopadové ideály nepamatuje a o chybách slyší denně z veřejnoprávní televize. Chybí jí zatím vlastní sociální zkušenost, kterou devastované školství nedokáže suplovat.  

 

Levicové strany by neměly zapomínat, že barevné revoluce jsou postaveny na snadno opakovatelném modelu: aktivní menšiny mají podporu médií a zahraničí. Takovouto pomoc v Česku dostane každý, přinejmenším ze strany nejmenované české televize, kdo je ochoten bojovat dávno skončené bitvy - jen když je jeho snažení dostatečně antikomunistické. Zase se vracíme k začátku rozhovoru: na demokracii si může hrát každý, kdo nezpochybní polistopadový majetkový převrat. Protože komunisté by tak mohli učinit, útoky proti KSČM neustanou. A tedy ani proti levicovým koalicím. Tomuto tlaku lze odolat, byť bude trvalý, ale není jasné, jestli ČSSD v určité fázi předsjezdové či předvolební kampaně nedospěje k názoru, že jí bude bez KSČM lépe.

 

 

Autor: Monika HOŘENÍZdroj: Haló noviny