70. výročí osvobození Československa Rudou armádou

Není to tak dávno, co nám všechna média připomínala 100. výročí od vypuknutí 1. světové války, pak i její formální ukončení. Spojen s tím byl i vznik tehdejší ČSR. Jako příčina nám byl opět podsouván atentát v Sarajevu ve snaze zastřít skutečnost, že válka byla zákonitým projevem nové fáze kapitalismu - imperialismu se snahou velmocí po novém koloniálním rozdělení světa.

Válka ale skrytě dál pokračovala formou mezinárodní intervence proti sovětskému Rusku, které se zrodilo z VŘSR. Zde ale oslabený mezinárodní kapitál utrpěl poprvé drtivou porážku. Celkové počty obětí tak vysoko přesáhly oficiálně uváděných 50 mil.

Po válce se mnoho lidí naivně domnívalo, že další taková válka již není možná. Vznikla instituce Společnosti národů, která měla ochraňovat světový mír. Zájem kapitálu se však ukázal jako mocnější. Našel si nový způsob rozpoutání konfliktu - podporu fašismu a nacismu. Své si přisadila i katolická církev. A tak 2. světová válka vypukla opět jako válka imperialistická.

Po napadení SSSR se situace začala zásadně měnit. Zejména někteří strůjci války si začali uvědomovat, že po porážce Sovětů by zákonitě následovala i porážka jejich vlastní. Vypuštěného džina však vrátit do láhve již nebylo jednoduché. Tak také Pod obrovským tlakem světového veřejného mínění se začala rodit protifašistická koalice. Sovětský svaz změnil válku na velkou vlasteneckou a následně i osvobozeneckou.

Brzy tomu bude 70 let, co byla osvobozená také Praha a celá tehdejší Československá republika. Válka však skončila až v Asii a stála více jak 70 miliónů životů - převážně v SSSR a Číně. Po ní se tu opět objevila mezinárodní instituce OSN, s hlavním úkolem - chránit budoucí mír. Již zakrátko se ukázalo, jak je bezzubá. Podstata kapitálu se nezměnila a nepomohly ani jeho porážky v Koreji a ve Vietnamu. Nakonec se mu podařilo, na základě zrady, dosáhnout pádu socialistické soustavy - jediného reálného ochránce míru. Otevřela se tak cesta k novým imperialistickým válkám, k novým snahám o přerozdělení světa.

A tak, když si zakrátko budeme připomínat 70. výročí osvobození a ukončení 2. světové války, musíme mít toto stále na mysli. Ukazuje se, že fašismus nebyl zcela poražen, že imperialismus vyvolal k životu jeho islámskou verzi, a že svět stojí opět na pokraji další válečné apokalypsy. Pamětníků té druhé rychle ubývá, a tak snaha po falešné interpretaci dějin zejména právě těch poslední doby je hlavní zbraní současných pseudohistoriků. Goebbelsovskou metodou se z obětí dělají agresoři, z minulých vítězů okupanti, kteří prý potlačili naší přirozenou kulturu a chtěli nás vyvrhnout z lůna Evropy, připravit nás o jakési „její hodnoty“. Klademe si otázku, zda to není historickou obdobou šíření křesťanství ohněm a místo mečů penězi. Pálení čarodějnic, náboženská nesnášenlivost, kolonialismus a novodobé otrokářství, až fašismus s nacismem.

 

Proto, když si budeme připomínat dané výročí, musíme si uvědomit, že nesmíme ztratit historickou paměť, že se musíme stavět proti mediální manipulaci, že našimi hodnotami nejsou kapitalistické zisky, ani jejich pojetí „demokracie“. Mějme na mysli a připomínejme si naše husitské tradice internacionalismus a lidskou solidaritu, všechny ty oběti, které jdou na vrub imperialismu. Víme, co nás stálo znovunabytí svobody po válce, ale i to, že ji „někdo“ nezodpovědně promarnil a věrolomně zaprodal. Uvědomujme si, že boj nekončí a že ničeho nedosáhneme bez práce, osobní statečnosti a někdy i nových obětí. Klasikové a historie nás učí, že dějiny lidské společnosti jsou dějinami třídních bojů. Kriticky sledujme a analyzujme, zda ty „dnešní demokratické“ zájmy souznějí se zájmy vzájemné spolupráce a upevňování světového míru.

Igor Mačejovský, předseda komise MěV KSČM pro ideovou a propagační práci