Analýza východisek a dopadů dokumentu MF ČR „Reforma přímých daní a odvodů – III. pilíř daňové reformy“

Celý dokument ve formátu PDF ke stažení zde.

Zpracoval: ing. M. Fassmann

Z hlediska celkového pojetí ani tento dokument nevybočil z řady stále více povrchních, odborně odbytých a o to více ideologicky podbarvených „reformních“ dokumentů předkládaných touto i předchozí vládou. Proto nelze než zopakovat celou řadu obecných výhrad, které jsme již uplatnili i při rozborů jiných „reforem“ předkládaných české veřejnosti v minulých letech.

Především absentuje objektivní analýza problémů českého daňového systému, jeho příčin a důsledků. Tuto analýzu nahrazují ideologické floskule v programového prohlášení vlády (proč se také zdržovat nějakými rozbory, když je vládě – jak si ukážeme dále - vše naprosto jasné).

Absentuje souhrnný pohledu na daně a daňový systém jako celek a vize jeho vývoje ve vztahu k celkovému vývoji veřejných financí. Pod údajným pláštíkem „daňové reformy“ je ve skutečnosti překládán ne zcela domyšlený koncept změn některých parametrů v oblasti daně z příjmu fyzických osob a v oblasti pojistných systémů.

Z obecného hlediska jsou daňové příjmy veřejných rozpočtů určeny třemi parametry – počtem poplatníků (kdo platí), daňovým základem (z čeho se platí) a daňovou sazbou (kolik se platí).

Je evidentní, že předložený návrh celou řadu klíčových otázek daňové politiky naprosto opomíjí. Opomíjí i celé okruhy daní majetkových a daní nepřímých (změny DPH, přesněji řečeno - sjednocení DPH je součástí důchodové reformy). Ve skutečnosti opomíjí i daň z příjmu právnických osob (kde se reforma „zmohla“ jen na pár kosmetických úprav. [1]

Z celkového pohledu daňového systému působí různě „rozptýlená“ daňová opatření, která se připravují v nejbližších letech značně chaoticky a nepřehledně. Možná, že právě v tom, aby se odděleně posuzovalo tu sjednocení DPH, tu změny v přímých daních, tu změny v pojistném, tkví záměr předkladatele. A to proto, aby se nevidělo, jak budou tyto experimenty působit na jednotlivé subjekty souhrnně, čili jinak řečeno kdo na daňových reformách vydělá a kdo prodělá.

Ministerstvem předložený materiál je přímo ukázkovým příkladem naprosté degradace obecně správného záměru omezení celé řady výjimek, slev, úlev a odpočtů od daňového základu. Z předloženého materiálu je naprosto zřejmé, že se v této otázce nepostupovalo objektivním způsobem, ale naprosto ideologicky předpojatě. Především nebyl proveden podrobný objektivní audit v této oblasti, resp. minimálně posouzení toho, zda různé slevy, úlevy či odpočty od základu daně ve všech daňových okruzích jsou na místě a plní ten účel, pro který byly schváleny.

Výsledek práce MF ČR je naprosto absurdní a šokující. Proto také předkládá návrhy na redukci těch pár výjimek týkajících se zaměstnanců souvisejících především se zajištěním jejich stravování. Jinak řečeno, rušení výjimek se zaměřuje výhradně na ten daňový subjekt, který má dnes prokazatelně nejširší základ daně ze všech daňových subjektů!

Prezentované cíle daňové reformy naprosto nekorespondují s vlastním obsahem tzv. reformních opatření. I když je možné úspěšně polemizovat o možností naplnění každého z pěti cílů (některými se budeme zabývat podrobněji dále), zastavme se pouze u jediného, z pohledu zajištění daňové spravedlnosti, zásadního cíle. Tento cíl je v materiálu definován jako „rovných podmínek“.[2]

Prezentace navržených opatření jako opatření směřujících k rovným podmínkám ve zdanění je, jak si ukážeme dále, naprosto absurdní. Navržená novela nejen že nezmírňuje rozdíly ve zdanění mezi různými subjekty, ale naopak je zásadním způsobem prohlubuje.Především mezi zaměstnanci a OSVČ.

Zásadní a dlouhodobá opatření se v „reformním chvatu“ přijímají naslepo. Jak se v posledních letech stalo „dobrým zvykem“ vláda resp. ministerstvo financí předkládá dokument, na základě něhož se v nejbližší době kompletně rozhodne o úpravách na několik let dopředu. A to přesto, že samozřejmě nebude vůbec známá aktuální situace ekonomiky i veřejných rozpočtů v době spuštění „reforem“.

Takto se postupovalo např. i při Topolánkově reformě. V roce 2007 se dopředu naplánovala a schválila daňová tříletka - snížení daní pro roky 2008-2010. (Samozřejmě bez ohledu na počínající celosvětovou ekonomickou krizi a samozřejmě bez ohledu na to, jaké budou skutečné dopady jednotlivých etap daňových redukcí). Mimochodem dopady Topolánkovy reformy nebyly dodnes vyhodnoceny. (Jen připomínáme, že i tuto reformu uváděl v život současný reformní ministr financí.

Naprosto absentují opatření zaměřená na boj proti daňovým únikům, práci na černo, praní špinavých peněz a proti dalším negativním ekonomickým jevům. Přitom se ve skutečnosti jedné o nedílnou součást vyhlašovaného boje proti korupci (peníze na korupci odněkud pocházejí a někde za sebou zanechávají stopy ).

Na okraj je nutno zmínit i nezměrnou manipulativní „argumentaci“ obsaženou v dokumentu. Jejím příkladem mohou být třebagrafy údajně charakterizují „dopady“ daňové reformy na zaměstnance. V nich se naprosto zřetelné výrazné zvýšení daňového a odvodového zatížení zaměstnanců zastírá tím, že se kombinuje se snížením pojistného zaměstnavatelům!

Pochybné, i když pro tuto vládní koalici „rozpočtové zodpovědnosti“ vůbec ne překvapivé, je přednostní orientace celkových daňových změn na další pokles zdanění. Jinak řečeno - na další záměrný pokles příjmů veřejných rozpočtů. Je velmi podivné a šokující, že ministerstvo financí této vlády vypracovává návrhy, které zcela očividně směřují proti - údajně úhelnému kameni vládního prohlášení – konsolidaci veřejných rozpočtů. Nebo o tu konsolidaci až tak nejde? Není hlavním cílem kroků této vlády spíše dekapitalizace státu a „vyřešení“ záměrně vytvořených problémů v oblasti veřejných služeb a transferů jejich následnou privatizací? Indicií, že vláda postupuje právě tímto způsobem, je bohužel příliš mnoho.

„Složená daňová kvóta by po daňové reformě měla klesnout z přibližně 35 % na 33 %“ (Kalousek: Daňová kvóta klesne, Právo 21. března 2011). Celkový pokles daňové kvóty o 2 procentní body v roce 2013 reprezentuje pokles budoucích příjmů veřejných rozpočtů o cca 80 mld Kč ročně !

Dlužno ještě dodat, že při snížení nekonsolidované daňové kvóty na 33 % se bude konsolidovaná složená daňová kvóta pohybovat mezi 30-31%. Česká republika se tak zařadí na přední místo zemí s nejnižším zdaněním v rámci Evropské unie.[3] (Otázkou celkového působení daňových opatření na systém veřejných rozpočtů se budeme podrobněji věnovat v následující kapitole)

Veřejné finance České republikydosáhly za poslední dva roky nejvyšších deficitů v celé historii České republiky a ani vývoj v prvých měsících letošního roku nás nenaplňuje přílišným optimismem. Inkaso prakticky všech druhů daní se nachází výrazně pod úrovní dosaženou v roce 2010 a co horšího i výrazně pod předpoklady rozpočtu. Přitom ekonomika vykazuje známky oživení. Podle předběžných odhadů ČSÚ vzrostl HDP v I. čtvrtletí letošního roku o 2,5 %.

Na těchto deficitech má prokazatelně největší podíl (mnohem větší než působení ekonomické krize) dlouhodobé systematické snižování daní a odvodů – především u nejvyšších příjmových skupin, OSVČ a firem. Příčinou deficitů je dlouhodobé a systematické rozrušování příjmové strany veřejných rozpočtů.

ČMKOS navrhovala tuto situaci přednostně řešit tam, kde vznikla – na příjmové straně veřejných rozpočtů. Vláda v reakci na tento stav přišla naopak s plošnými a málo promyšlenými škrty na výdajové straně v oblasti sociálních transferů nejpotřebnějším, v platech v rozpočtové sféře, redukci investic atd.

Je naprosto absurdní a šokující, že se při současném nedobrém stavu veřejných financí vláda předpokládá další výrazné snížení daní a pojistných odvodů u firem a osob samostatně výdělečně činných.

U firem jde především o přeměnu sociálního a zdravotního pojištění hrazeného zaměstnavatelem na daň z objemu mezd. Tato změna přinese oproti současnému stavu podnikům významnou úsporu a to jak z titulu poklesu sazby daně o dva procentní body (z 34 % na 32 %), tak i z titulu snížení stropu pro platbu této daně (pokles z dnešního 6 násobku průměrné mzdy na pouhý 4 násobek). Celkový efekt tohoto opatření se dá odhadnout v současných podmínkách cca 31 mld Kč.

U osob samostatně výdělečně činných jde především o razantní snížení sazeb zdravotního pojištění (pokles z dnešních 13,5 % na 6,5 %) a zvláště pak sociálního pojištění (pokles z dnešních 29,2% na 6,5 %.)[4] Dopad tohoto opatření – při zachování současného počtu OSVČ se podle minimalistických odhadů bude pohybovat okolo 6 mld Kč poklesu příjmů u sociálního pojištění a cca 1 mld Kč poklesu příjmu ze zdravotního pojištění.[5]

NEJVÍCE ŠOKUJÍCÍ VŠAK JE, ŽE SE TAK BUDE DÍT ZA SITUACE, KDY PRAKTICKY U VŠECH ZAMĚSTNANCŮ DOJDE K VÝRAZNÉMU ZVÝŠENÍ DAŇOVÉHO A ODVODOVÉHO ZATÍŽENÍ MEZD A PLATŮ.

U zaměstnanců jde především o důsledek zvýšení platby pojistného na zdravotní pojištění o 2 % a zatížení tzv. benefitů platbou pojištění a daně. Celkový nárůst zatížení zaměstnanců odhadujeme na cca 15 mld Kč.

Úlevy pro podnikatele a OSVČ ( + 38 mld Kč ročně ) mají být tedy zaplaceny nárůstem zdanění zaměstnanců (- 15 mld Kč mld Kč ročně ) a další vyvolanou redukcí sociálních dávek a veřejných služeb ( - 23 mld Kč ročně ). [6] !!!

Nejvíce (v relaci k příjmu) budou připravovaným daňovým „antijánošíkem“ postiženi zaměstnanci s nízkými příjmy. Např. zaměstnanci s hrubým příjmem 10 tis. Kč vzroste měsíčně odvodové zatížení jeho mzdy o 331 Kč. ( 200 Kč jako důsledek zvýšení zdravotního pojištění zaměstnanců o 2 % - neboť zaměstnavateli se, jak již bylo řečeno, recipročně o 2 % sníží) a v průměru o 172 Kč jako důsledek zatížení tzv. benefitů pojistným.[7] Naproti tomu dojde k vynulování daně z příjmu v rozsahu 40 Kč měsíčně.

Pokud k celkovému zvýšení daňového a odvodového zatížení u tohoto poplatníka v roce 2013 (+331 Kč) navíc ještě přičteme cca 300 Kč, které jeho výdaje zatíží dvojí zvýšení DPH pro základní životní potřeby, potom bude činit celkový nárůst daňového zatížení tohoto poplatníka měsíčně 631 Kč, ročně potom 7573 Kč. Čili tento zaměstnanec „věnuje“ ročně na oltář „reforem“ koalice ODS-TOP 09-VV téměř jeden čistý měsíční příjem (86 %).

U dalších příjmových skupin budou pak důsledky reforem obdobné (i když ve vztahu k úrovni příjmů ne tak drastické):

• zaměstnanec s průměrnou mzdou zaplatí navíc měsíčně 296 Kč (včetně DPH 596 Kč),
• s dvojnásobkem průměrné mzdy 521 Kč (vč. DPH 821 Kč),
• s trojnásobkem 746 Kč (vč. DPH 1046 Kč) atd.

Jediní zaměstnanci, kterým opravdu klesne daňové zatížení a vykryje se i zvýšení DPH, budou zaměstnanci s velmi vysokými příjmy, které přesáhnou stropy pro sociální (4 násobek průměrné mzdy) a zdravotní (6 násobek průměrné mzdy) pojištění. K poklesu daňového zatížení u nich dojde i přesto, že se u nich nově navrhuje zrušení slevy na dani při překročení 4 násobku průměrné mzdy.

Systém daně z příjmu fyzických osob v kombinaci se systémem stropů[8] v oblasti sociálního a zdravotního pojištění v sobě tedy i nadále obsahuje pro vysokopříjmové poplatníky výraznou daňovou degresi.

Takže např. zaměstnanec s 200 tis. příjmem měsíčně získá touto daňovou úlevou cca 477 Kč měsíčně, což mu bezpečně zajistí nejen kompenzaci předpokládaného zvýšení DPH, ale i další mírný pokles celkového zdanění.

 

 

Klíčová otázka jakýchkoli reforem veřejných financí je vždy stejná – „Podílí se na reformě úměrně svým možnostem všechny skupiny a vrstvy obyvatelstva daného státu, či si má utahovat opasek jen některé skupiny (zatímco jiné si ho budou pohodlně povolovat?“ Podívejme se nyní – se znalostí jednotlivých parametrů „reformních snah“ této vlády - na vítěze a poražené tohoto procesu.

A. Vítězové

• Prvním jasným vítězem „reformních snah“ současné vlády budou penzijní fondy. Těm veřejné finance ročně vyvedou pro rozšíření jejich byznysu cca 21 mld Kč. Navíc se budou podílet na celkovém snížení daňového a odvodového zatížení podnikatelského sektoru (viz následující bod.)
• Dalším nesporným vítězem je podnikatelský sektor jako celek. Vítězství však bude diferencované. Část, kterou zasáhne zvýšení snížené sazby DPH, přirozeně může zaznamenat dočasné problémy spojené s adaptací na nové ceny. Nicméně vzniklé problémy budou nesporně překryty výrazným snížením daňového a odvodového zatížení firem v celkovém rozsahu minimálně 31 mld Kč.[9]
• Třetím nesporným – a pravděpodobně relativně největším - vítězem jsou osoby samostatně výdělečně činné.Nejen, že vládní koalice pro ně chce za každou cenu uhájit již v současné době naprosto extrémně nízké daňové a odvodové zatížení, ale svými návrhy ho chce dokonce ještě prohloubit. Současně vláda vytváří další silné stimuly pro nárůst „švarcsystému“. Připravované snížení daní a pojistného se bude pohybovat okolo 7 mld Kč ročně. Toto snížení těmto subjektům mimo jiné také bohatě vynahradí sjednocení sazeb DPH, které se jich jako spotřebitelů bude také týkat. [10]
• Zaměstnanci s velmi vysokými příjmy. I těmto osobám (zhruba nad úroveň 6 násobku průměrné mzdy) bude vzhledem k prohloubení degrese celkového daňového a odvodového zatížení jejich mezd více než kompenzováno zvýšení cen z titulu sjednocení DPH (viz předchozí kapitola).

B. Poražení

• Zaměstnanci. Nesporným „reformním otloukánkem“ se stanou zaměstnanci. Budou to především oni, kdo bude platit většinu z předpokládaného inkasa DPH[11]. K tomu se jim ještě zvýší zdanění v rozsahu minimálně o 15 mld Kč ročně. Přitom nemluvíme o tom, že by si jejich část dále měla připlácet 2 % z hrubé mzdy na penzijní fondy, případně platit školné apod.
• Veřejné finance. I když se tzv. reformy údajně dělají proto, aby se napravily veřejné finance, pravý opak je pravdou. Veřejné finance budou – zcela bezpochyby tím největším poraženým. Zvýšení DPH sice teoreticky přinese v roce 2013 cca 21 mld Kč (spíše však očekáváme méně – kolem 18 mld Kč). [12] Obdobná částka se ovšem převede soukromým penzijním fondům. Zdálo by se, že tato operace je rozpočtově neutrální, ale není tomu tak. Ve veřejných financích tj. v institucích napojených na státní rozpočet případně další rozpočty (především ve zdravotním pojištění) bude chybět 10 – 12 mld Kč spojených se zvýšenými platbami těchto subjektů za zboží se zvýšenou DPH. K tomuto deficitu je nutno dále připočítat deficit, který vznikne při spuštění navržené daňové reformy – 23 mld Kč. [13] Celkem tedy vznikne jen z těchto dvou reforem ve veřejných financích deficit ve výši 33 – 35 mld Kč.
• Veřejné finance však nejsou ve skutečnosti žádným subjektem. Vzniklé deficity tak vyvolají tlak na další redukce výdajů centrálních i také místních rozpočtů. To postihne prakticky všechny osoby závislé nějakým způsobem na příjmech z rozpočtu. V prvé řadě půjde o zaměstnance rozpočtové sféry,[14] a dále pak o všechny příjemce sociálních transferů z veřejných rozpočtů (důchodci, nezaměstnaní, invalidní občané, občané sociálně potřební atd). ( Aby bylo jasno nebavíme se o současných redukcích, ale o dalších redukcích spojených se spuštěním „reforem“.
• Nemocní. Rozpočty zdravotních pojišťoven jako celku pracují dnes se systémovým deficitem cca 7 mld Kč ročně. Sjednocením DPH se tento deficit zvýší zhruba na 15 mld Kč, snížení stropů zdravotního pojištění na straně zaměstnavatelů a snížení minimálního vyměřovacího základu OSVČ dále prohloubí tento deficit o dalších cca 2,5 - 3 mld Kč Celkem tedy 18 mld Kč. Řešení se již připravuje v rámci zdravotní reformy – je jím spoluúčast pacientů. Pokud by se měl plně odstranit zmiňovaný deficit, musela by spoluúčast pokrýt právě uvedených 18 mld Kč (týká se v prvé řadě důchodců a rodin s malými dětmi.

Shrneme-li základní principy navrhované reformy, pak je mimo jakékoli pochyby, že základní břímě reformy dopadne na námezdní pracující, na zaměstnance - a v rozporu s volebními programy vládních stran i vládním prohlášením - i na jejich nejnižší příjmové kategorie. Bude to právě tato skupina obyvatel, která bude - jako důsledek této reformy - nucena řešit rostoucí existenční problémy.

Lze se obávat, že důsledkem tohoto vývoje bude i rostoucí napětí ve společnosti, což nelze považovat za dobrý vklad pro její budoucí vývoj – tváří tvář výzvám, které pro naši společnost vytváří vývoj v našem okolí.

[1] Přitom je to právě tato daň, která je podle našeho názoru nejvíce zralá, až přezrálá na zásadní daňovou reformu. Od roku 1993 se v rámci této daně (velmi často vlivem silných lobbyistických tlaků) naakumulovalo - minimálně z evropského pohledu - nebývalé množství slev, úlev, výjimek a odpočtů od základu daně, jejichž důsledkem je nebývale úzký daňový základ této daně v České republice. Nejlépe je tento problém možno charakterizovat rozdílem mezi nominální sazbou a efektivní sazbou daně z příjmu fyzických osob na kterou upozornila před nějakou dobou auditorská firma Ernst and Young. Tento rozdíl – který podle propočtů této firmy činí 7 proc. bodů - je nejvyšší z celé Evropské unie (např. na Slovensku to bylo pouze 2 % body). Pokud tedy dnes má Česká republika stejnou nominální sazbu této daně jako Slovensko (19 %), znamená to, že na Slovensku jsou hrubé příjmy (tržby) zdaňovány v průměru cca 17 %, zatímco v České republice jenom 12 %.

[2] Vedle tohoto cíle má údajně reforma přinést : - jednoduchý a přehledný systém, -dlouhodobou stabilitu bez nesystémových zásahů, - snížení administrativních nákladů poplatníků a státu, - mírné snížení přímé daňové zátěže.

[3] Mezinárodně srovnatelná je v zásadě pouze konsolidovaná daňová kvóta , ve které se - zjednodušeně řečeno - od čitatele, tj. objemu daní a pojistného odečítá objem daní a pojistného, které platí stát „sám sobě“ za své zaměstnance. V celé řadě zemí, se totiž platy státních zaměstnanců vyplácejí rovnou „v čistém“ tj. jednotlivé státní instituce již neodvádějí daně za své zaměstnance a odpadají tak protisměrné pohyby resp. přelévání mezi výdaji a příjmy státního rozpočtu. Tato konsolidovaná daňová kvóta se oficiálně příliš neventiluje, nicméně lze hodnotu této daňové kvóty pohodlně nalézt např. v návrzích státního rozpočtu v části „Veřejné rozpočty“).

[4] Důsledky takto extrémního poklesu sazeb na pokles příjmů sociálního (hlavně důchodového) ale i zdravotního pojištění v žádném případě nebudou eliminovány ani zvýšením vyměřovacího základu na dvojnásobek, ani -prozatím předpokládaným - zvýšením minimálních vyměřovacích základů zdravotního, ale především sociálního pojištění.

[5] Odhad 6 mld Kč je odhadem MPSV. Jde o propočet v zásadě nepočítající s tím, že by vlivem právě této úpravy mohlo dojít k dalšímu – masívnímu nárůstu OSVČ a v tom, jak si ukážeme dále, tkví základní problém tohoto propočtu. Je nutno znovu připomenout, že tento propočet je prováděn na bázi roku 2011, při zahájení reformy v roce 2013 budou samozřejmě dopady – díky posunu makroekonomických parametrů mezi roky 2011 a 2013 vyšší.

[6] Základní propočty jsou uvedeny v následujících tabulkách. Při propočtech vycházíme z úrovně zdanění roku 2011, tedy všech parametrů platných v letošním roce. Zde je nutno poznamenat, že sleva na poplatníka se pro rok 2011 snížila o 100 Kč jen přechodně (tzv. povodňová daň) a od roku 2012 a dále by se měla platit v původní výši 2070 Kč měsíčně.

[7] Navrhovaný nový mechanismus v oblasti tzv. benefitů znamená, že benefit jako věcné plnění se přičte k hrubé mzdě zaměstnance a společně s ní bude podléhat odvodům pojistného a zdanění. Navrhovaná sleva na dani pro zaměstnance na úrovni 3000 Kč ročně tedy 250 Kč měsíčně v průměru může při výrazné míře shovívavosti eliminovat daňové dopady zdanění zaměstnaneckých benefitů, se kterým se nově přichází, v žádném případě však nemůže eliminovat předpokládané zatížení benefitů pojistným. Druhým problémem pak je, že tato sleva na dani bude pro pracovníky s nízkými příjmy (do cca 15 tis. Kč) fakticky neúčinná – protože oni žádné daně neplatí, a vůči zvýšenému pojistnému se nedá uplatit. To se může týkat odhadem minimálně 20 % zaměstnanců.

[8] Maximální vyměřovací základ je stanoven dnes na úrovni šestinásobku průměrné mzdy – tj. 148440 Kč měsíčně. Tomu odpovídá zdravotní pojištění ve výši 6680 Kč měsíčně. Pokud by strop neexistoval (což platilo do roku 2007) pak by tento poplatník platil na zdravotní pojištění 9000 Kč měsíčně. Obdobně u sociálního pojištění hradí tento zaměstnanec 9649 Kč měsíčně oproti 13000 Kč, které by platil, pokud by strop neexistoval. Významnou úsporu však zavedení stropu znamenalo i pro zaměstnavatele, kteří dnes za tohoto zaměstnance platí maximální pojistné ve výši 50470 Kč oproti 68000 Kč, které by platili při neexistenci stropu .

[9] Nesmíme zapomínat, že součástí daňové reformy bude také zavedení tzv. Jednotného inkasního místa. Je nesporné, že na tomto sytému budou výrazným způsobem profitovat IT firmy – jak na investicích do hard - i softwaru tak i následně na provozu. Jen výchozí investice se bude podle našeho odhadu pohybovat okolo 10 mld Kč.

[10] Ale ne zcela. U OSVČ plátců DPH totiž výrazně rozšířena daňové optimalizaci prostřednictvím nákupu spotřebního zboží pro osobní spotřebu tzv. přes firmu.

[11] Zvýšení snížené sazby z 10 % na 17,5% v roce 2013 reprezentuje nárůst inkasa ve výši cca 45 mld Kč. Tuto částku budou muset spotřebitelé nesporně zaplatit. Není však jisté, zda pokles DPH z 20% na 17,5 % ( 23 mld Kč) skutečně doputuje až ke spotřebiteli a zda spíše neposílí obchodní rozpětí obchodu.

[12] Viz. M. Fassmann, J. Ungerman Nová koaliční dohody o důchodové reformě z 10. března 2011, Opravdu je všechno jinak ? Pohledy 1/2011

[13] Z toho reprezentuje snížení daní a pojistného u podnikatelského sektoru -31 mld Kč, snížení u OSVČ -7 mld Kč a zvýšení odvodového zatížení zaměstnanců + 15 mld Kč.

[14] Tito zaměstnanci pak budou ve skutečnosti poraženými „ na druhou“