C E T A

V Poslanecké sněmovně se v letošním roce začala projednávat, Vám jistě známá, smlouva CETA, což je Komplexní hospodářská a obchodní dohoda mezi Kanadou na jedné straně a zeměmi EU na straně druhé. Jejímu projednávání předchází projednání smlouvy o strategickém partnerství. Byl jsem poslaneckým klubem určen jako garant u této smlouvy a tak bych Vám, pro tentokrát, rád napsal krátký výňatek ze svého vystoupení k tomuto tisku ve Sněmovně.

Sama smlouva CETA má ve svém názvu slovo komplexní a přitom ani v českém ani v evropském parlamentu, se nemohou všechny výbory, kterých se to týká, k této smlouvě komplexně vyjádřit.

Co nám tato smlouva nabízí a nenabízí? …. Nenabízí ochranu práv pracujících a přírody a místo toho nám nabízí mezinárodní arbitráže, posílení moci nadnárodních korporací a ohrožuje práva zaměstnanců. Smlouva dává také nadnárodním firmám právo žalovat vlády za ochranu lidí a životního prostředí. Ve hře stále zůstává také možnost kompenzací za budoucí ušlé zisky při změně politiky vlády, tudíž i proti svobodné vůli lidí vyjádřené ve volbách.

Arbitrážní systém ICS představuje vlastní pojetí práva, kdy velké firmy mohou žalovat státy, avšak státy, odbory nebo nevládní organizace nemohou žalovat tyto velké firmy kvůli poškození práv zaměstnanců, spotřebitelů nebo životního prostředí. Navíc tento systém je diskriminační, protože ICS mohou využít pouze zahraniční společnosti.

Ochrana práv pracujících a životního prostředí zůstává ve smlouvě CETA jen v obecné podobě a deklaracích bez možností jejich vynucení. To je ostře v kontrastu s právy investorů.

Dále je nutné vzít také v potaz, že tato smlouva má mnohem větší dopad i do jiných oblastí. Jde například i o oblast autorských práv. Znění velké části ustanovení týkajících se autorských práv a jejich vynucování je téměř totožné s těmi, jež obsahovala Evropským parlamentem zamítnutá kontroverzní dohoda ACTA.

CETA je dnes jakýmsi záložním plánem, jak umést cestu ještě kontroverznější smlouvě TTIP, neboť jsou si z velké části podobné. Tato známější a také potají připravovaná smlouva mezi EU a USA o transatlantickém obchodním a investičním partnerství je veřejnosti již poměrně známá a budí natolik silné kontroverze, že její rychlé schválení se oddaluje, k čemuž zřejmě přispívá i zvolení Donalda Trumpa prezidentem Spojených států Amerických.

Ve svých principech se CETA neliší od smlouvy TTIP. I v tomto případě se jedná o velmi rozsáhlý dokument, který jde daleko nad rámec pouhé snahy o snížení cel a tržních bariér. CETA obsahuje celou řadu nebezpečí a problematických míst díky kombinaci tří složek, které jsou kritizovány i u smlouvy TTIP: regulatorní spolupráce, nezvratná či velice obtížně zvratná deregulace a privatizace a zavádění zvláštních arbitrážních soudů pro nadnárodní společnosti.

Princip regulatorní spolupráce má vytvořit nadnárodní orgán, který bude posuzovat všechny plánované regulace, ať už na úrovni EU, nebo na úrovni jednotlivých států, a to jedním zásadním hlediskem: zda navrhovaná regulace není nadbytečná překážka pro podnikání. Národní státy tak budou čelit enormnímu tlaku na přijetí takového rozhodnutí, které tento orgán vydá, neboť se bude jednat o mezinárodně přijatelný kompromis, popř. mezinárodně nepřijatelnou regulaci. Národním státům se tak sníží a zkomplikuje pravomoc regulovat podle zájmů svých občanů.

Dosud nezodpovězená, ale o to zásadnější je otázka tzv. transitivity principle smlouvy NAFTA (Severoamerická zóna volného obchodu). Kanada je totiž jedním z účastníků této smlouvy a je tedy otázkou, zda by se díky smlouvě CETA nestala také EU součástí této volno tržní zóny, která mimo jiné zahrnuje také Mexiko.

Tamní mzdová úroveň by se tak dostala do přímé konkurence s tou evropskou. Ze zkušenosti lze počítat s tím, že nepůjde o zvyšování mezd v Mexiku, ale naopak o tlak na snižování těch evropských. To by v souvislosti s probíhající snahou odborů o pravidelné zvyšování ceny práce v ČR bylo přesně opačným pohybem, než který je potřeba podporovat.

Ing. René Číp, poslanec PS PČR za KSČM