Evropská unie po Brexitu
Jak jistě většina z Vás zaznamenala, předal v minulém týdnu stálý zástupce Spojeného království v EU Tim Barrow předsedovi Evropské rady Donaldu Tuskovi dopis britské premiérky, kterým se spouští článek 50 Lisabonské smlouvy. Na jeho základě země odejde z Evropské unie. Britská premiérka Theresa Mayová v britském parlamentu konstatovala, že už není cesty zpět. Co tento krok bude znamenat pro další fungování EU je otázkou, můžeme ale zkusit spekulovat. Od doby, kdy se v roce 2004 EU rozšířila o 10 států (včetně ČR) a stala se z ní evropská pětadvacítka uplynulo 13 let. Za tuto dobu se pohled mnohých na její fungování dosti změnil. V počátcích nás omezovaly nespravedlivě nastavené dotace zemědělcům, které výrazně zvýhodňovaly zemědělce v původních členských státech. Dalším pro nás nevýhodným aspektem bylo přechodné období, po které neplatila pro naše občany některá práva, která EU garantuje, jako např. omezení možnosti volného zaměstnávání našich občanů v některých zemích EU a regulace průmyslové výroby u nás a jejich dodávek do původních zemí EU. Těch omezení bylo více.
Od té doby se toto společenství ještě dvakrát rozšířilo a k dnešku má 28 států. Velká Británie je dnes tedy již na postupném odchodu z organizace. Za dobu našeho členství se událo několik významných událostí. Prošli jsme si ekonomickou krizí, kterou se nám se skřípěním zubů podařilo „jakžtakž“ ustát a po ní začala EU trápit krize uprchlická, vyvolaná změnami v Africe a na blízkém východě, ve kterých má minimálně několik zemí EU namočeny prsty. Co čekat dále, po Brexitu? Je to začátek konce Unie?
Česká republika v počátcích na členství v EU reálně mírně získávala, avšak ztratili jsme možnost rozhodovat sami o sobě a byli jsme nuceni přijímat unijní právo a mnohdy i nesmyslná nařízení (typicky prodej zakřivených banánů). Vstupem všech ostatních zemí střední Evropy jsme však ani moc jiných možností než vstoupit, neměli.
ím více se však EU dostává do problémů a působí v ní vnitřní pnutí, hlavně v těch ekonomicky významnějších zemích, tím méně se pro nás zdá být členství v této společnosti výhodné. Samotný projekt je nepochybně správný, ale byrokratický moloch, jakým EU je, je dnes těžko reformovatelný a tuto reformu by potřeboval jako sůl. A tou reformou rozhodně nemyslím, zavedení „kvalifikované většiny“ při hlasování v Evropském parlamentu, neboť ta zvyšuje důležitost těch klíčových zemí, která je i bez toho výrazná.
Co čeká EU v nejbližší době, ukáže už letošní rok. Pokud se nezastaví přísun uprchlíků a Brusel bude stále více a více tlačit na jejich přerozdělení na základě přidělených kvót, bez ohledu na sociální a kulturní aspekt v jednotlivých zemích, nedopadne to s EU dobře, i kdyby ustaly teroristické útoky, které s sebou přináší, což však není, bohužel, příliš pravděpodobné. I bez této skutečnosti na tom není mnoho zemí EU příliš dobře po stránce ekonomické a jejich zadluženost výrazně převyšuje zadluženost ČR. Ve stavu v jakém se Řecko, Itálie, Španělsko a někteří další nacházejí a při jejich nemožnosti využít případné změny měnové politiky, neboť už nemají vlastní měnu, je otázkou, zda jsou tyto země v budoucnosti vůbec schopny se z této situace dostat jinak, než za cenu trvalých dotací z rozpočtu EU a tím vlastně i přerozdělování financí těch chudších zemí bohatším. To je nenormální a dá se říci i nemorální stav. Budoucnost projektu jako je EU v dnešní podobě, proto příliš optimisticky nevidím. Otázkou je, zda to není spíše dobrá zpráva.
René Číp, poslanec PS PČR za KSČM