Filipíny v centru snah o přeskupení sil
Filipíny, po celá desetiletí pokulhávající, chudé a trpící nesčetnými neduhy, se teď náhle nalézají v čele, míchají celou asijskou částí Pacifiku a posílají balíček západním imperialistům.
Manilu, kde se USA toulávaly, aniž by se jim někdo postavil do cesty, teď symbolicky jako gesto dobré vůle navštěvují ruská válečná plavidla. Letos 6. ledna filipínský prezident Rodrigo Duterte vstoupil na palubu ruské bojové protiponorkové lodi Admiral Tributs, pohovořil s jejími důstojníky a potom hlasitě a jasně prohlásil: »Přátelé, buďte zdrávi! Srdečně doufám, že se budete vracet častěji.« Rusové budou rozhodně potěšeni, když se budou moci vrátit!
Agentura Associated Press 6. ledna napsala: Ministr obrany Delfin Lorenzana, jenž Duterteho na lodi doprovázel, vyjádřil optimismus nad začátkem partnerství obranných seskupení obou zemí, když se ve čtvrtek večer sešel s představiteli ruského válečného námořnictva.
»Naše společná touha po oblastním i globálním míru a bezpečí nám umožní stát se dobrými partnery, spolupracujícími a koordinujícími s cílem poklidných a bezpečných moří pro všechny,« řekl Lorenzana na palubě lodi Admiral Tributs. Už během své cesty do Ruska počátkem prosince souhlasil s činovníky ruské obrany, že dopracují memorandum pochopení, jež bude základem budoucí vojenské angažovanosti, včetně společných vojenských cvičení, tak, aby mohlo být podepsáno při plánované cestě Duterteho do Ruska.
Obdiv k Putinovi
Duterte otevřeně obdivuje ruského prezidenta Vladimira Putina. Má v plánu v dubnu navštívit Moskvu, a už vyjádřil naději, že se Rusko stane spojencem a ochráncem země. Filipíny se také rychle těsněji přibližují k Číně. Dochází tu k významnému zlepšování bilaterálních vztahů. Napětí nad spornými územími v Jihočínském moři se postupně zmírňuje a Manila stále více považuje Peking za svého nového a mocného spojence, investora a partnera, definitivně už ne za nepřítele. Duterte, zatímco tepe USA, EU a OSN nazývaje exprezidenta Baracka Obamu »zkurvysynem« (pro šťouraly: »son-of-a-whore«; pozn. překl.) a nabádal jej »táhni do pekel«, Čínu definuje coby »nejvlídnější národ«. Tenhle druh rétoriky, natož politiky, Západ nikdy jen tak nepřejde ani nepromine.
Pár předních filipínských akademiků, Eduardo a Teresa Tademovi, vysvětloval toto nové směřování zahraniční politiky země: »Trend je jasný: pryč od Západu, blíž k Číně a Rusku. Myslíme si, že [Duterte] brzy dosáhne územní dohody s Čínou. Prezident Si Ťin-pching projevuje spoustu dobré vůle. Vše se vyřizuje potichu, ale jsou už vidět některé velké ústupky: naši rybáři mají povoleno vrátit se do sporné oblasti. Čína slibuje zahraniční pomoc a investice a slibuje, že opět zprovozní naše železnice.« Dr. Reynaldo Ileto, přední filipínský historik, se ale bojí o Duterteho přežití, pokud se příliš rychle přidá k oblastnímu přeskupení sil: »Se Spojenými státy se nemůže rozejít příliš náhle, zabily by ho.«
Před časem jsme v Manile diskutovali o zavedeném vzorci; způsobu, jak Západ zachází s »odbojnými« zeměmi a jejich vládami: dříve Ukrajinou, nyní Brazílií a dokonce s filipínskou exprezidentkou Glorií Arroyovou. »Arroyová se přiblížila k Číně,« vysvětlil dr. Ileto. »Obžalovali ji z korupce. Jediný Duterte ji dokázal osvobodit.« Znepřátelení Číny, snaha vyprovokovat ji k vojenskému konfliktu, byla základem zahraniční politiky USA v Asii, přinejmenším během posledních let Obamovy vlády. Tenhle nebezpečný trend bude s největší pravděpodobností pokračovat, ba i narůstat teď po nástupu Donalda Trumpa do úřadu.
Zarputilé odhodlání Duterteho dosáhnout mírového uspořádání s Čínou ho možná dostane rovnou na černou listinu západního impéria. Prof. Roland Simbulan z katedry společenských věd Filipínské univerzity potvrzuje, co už naznačil Ileto: »Jestli se Duterte posune příliš rychle, bude svržen vojenskou silou. Je to outsider. Policie a armáda mají vůči němu zášť. Mnoho vysokých vojenských velitelů bylo vycvičeno v USA, a často i upláceno z Washingtonu. Duterteho protiamerická a protiimperialistická politika překračuje pouhou rétoriku; je skutečná. On je konfrontační, je proti zahraniční politice USA vůči Filipínám a světu.«
Pragmatik Duterte
Nicméně prezident Duterte není jen samozvaný socialista, je také pragmatik. Pro něho je teď nejlepší doba k využití zmatku daného nadcházející vládou Donalda Trumpa a jejích častých protiasijských výlevů. Japonský premiér Shinzo Abe hledá nové spojence v asijské části Pacifiku i jinde. Jeho zem se nalézá ve zmatku, vyděšená Trumpem a jeho doktrínami. Čína a Rusko mohou být Duterteho nové spřízněné duše, ale nelze zcela opomenout hluboké kapsy Tokia. Abe se během své dvoudenní návštěvy Filipín zavázal, že poskytne bilion jenů (8,7 miliard dolarů) na financování a investice. Také slíbil, že pomůže se zlepšením infrastruktury a s bezpečností lodí a letadel v přímořských oblastech. Japonsko je pro Filipíny největším poskytovatelem pomoci, významným zdrojem částek.
Nečeká se, že pomoc Japonska bude altruistická. Analytici jasně chápou, že Abe využívá svých jemných diplomatických schopností a finančních pobídek, aby nalákal prezidenta Duterteho zpět do americko-japonského tábora a dokonce aby odstoupil od nové aliance, jež právě vzniká mezi Filipínami, Čínou, Ruskem a možná Vietnamem. Je to složitá a nebezpečná hra, jež nakonec může vést k válce, dokonce ke globálnímu konfliktu. U Japonska je zcela nepochybné, na čí straně stojí. Japonsko i Filipíny mají územní spory s Čínou, ale zatímco Filipíny se časem rozhodly pro kompromis a mírové uspořádání, Japonsko si stále více vybírá cestu konfrontace. Japonský premiér Šinzó Abe si je dobře vědom faktu, že Filipíny budou v tomto roce hostit zasedání ASEAN, a tím budou v pozici, kdy budou mít pod kontrolou zaměření a vliv na jazyk společných komuniké. Je proto ochoten »chroupat sušenky« a (přinejmenším metaforicky) zpívat sladce svůdné písně v Duterteho skromném domě v Davao.
Je značně nepravděpodobné, že by Duterte nějak omezil spolupráci s Pekingem jen kvůli tomu, aby dostal pár vyřazených strážních plavidel nebo jednu dávku zahraniční pomoci navíc. Bude ale zřejmě i nadále zachovávat těsný vztah s Tokiem, jak to jeho země dělá už po celá desetiletí. Aby to zdůraznil, na setkání s Abem prohlásil: »V Tokiu jsem řekl, že si Japonsko zaslouží své vlastní oprávněné místo v postavení přátel Filipín. Dnes večer bych rád zdůraznil, že Japonsko je přítel bližší než bratr. To znamená, že Japonsko je přítel, jemuž se žádný jiný nepodobá.« Možná ano, možná ne.
Kritický okamžik
Tohle je pro Asii neobyčejně kritický okamžik. Čína a Rusko jsou na vzestupu, zatímco staří spojenci Západu, včetně Japonska, Jižní Koreje a Taiwanu se nalézají buď na sestupu, nebo v nouzi. Filipíny a Vietnam propočítávají své příští pohyby. Thajsko, Malajsie a snad i Indonésie náhle ztrácejí jistotu o svých dříve neochvějných prozápadních postojích. Otec imperialistické »opory Asie«, prezident Barack Obama, odstoupil. Trůn převzal agresivní a protiasijský vůdce Donald Trump. Když dojde na »Impérium« a jeho zapojení v Asii, věci jdou od deseti k pěti. Je jasné, že Západ není ochotný tolerovat pekingské vedení dokonce ani na vlastním čínském kontinentu. Washington si teď musí poradit s další překážkou vůči své naprosté vládě. Kdysi naprosto poslušná a pokorná chudá bývalá kolonie USA, Filipíny, najednou křičí, natahuje svaly, nezávisle si vyjednává ty nejvýhodnější smlouvy a hledá si svůj vlastní osud. To, co bylo ještě před rokem nepředstavitelné, se právě teď děje.
Pozoruje to celý asijský kontinent, a s největší pravděpodobností i celé politické, vojenské a zpravodajské zřízení Západu. Je to velmi rychlý proces (nebezpečně rychlý, říkají mnozí v Manile), a Washington stěží drží krok se změnami. Duterte vládne své složité zemi pouhých šest měsíců, a už dochází k zásadnímu vývoji. Manilu navštěvují ruské válečné lodě a diskutuje se o budoucích společných cvičeních, dokonce se už plánují. Čína a Filipíny hovoří o míru, přátelství, spolupráci a dokonce o železnicích. Vietnam a Filipíny se sbližují. Japonsko najednou přichází coby pokorný přítel, ne coby ekonomický tyran. Rok 2017 bude pro Filipíny rozhodující: země se ustaví coby jeden z hlavních katalyzátorů změn v Asii, jinak se mohou zhroutit, být zničeny, zevnitř nebo s důkladnou »pomocí« zvenčí.
Andre VLTCHEK
Překlad Vladimír SEDLÁČEK