Jak jsou na tom naše mzdy v Evropské unii

 

Mezinárodní srovnávání (komparace) v ekonomice je tak samozřejmé, že bez toho si ani náš pohled na ekonomiku nedovedeme představit.

Občas se ale setkáme s určitými komplikacemi - zda postupovat tak, jak postupujeme, zda to, co jsme zjistili, odpovídá tomu, co reálně existuje, apod. Dva roky po našem vstupu do EU se objevila ve Zprávě o stavu zemědělství ČR nová kapitola, v níž jsou údaje z výběrového šetření zemědělských podniků (FADN) ve všech zemích EU - od počtu sledovaných podniků přes produkci, náklady, podpory a dotace až po údaje o stavu aktiv a pasív průměrného podniku všech členských zemí. Byl jsem opravdu dost překvapen, když jsem zjistil, že na tom nejsme nejlépe. A to za situace, kdy dominující postavení v českém zemědělství mají podniky s velkou výměrou.

Něco bylo možné vysvětlit z naturálních ukazatelů. Brzy se ale ukázalo, že pouze v tom to není (nemáme odpovídající výsledky z jednotky půdy vzhledem k počtu pracovních sil). Údaje o výsledcích hospodaření jsou samozřejmě v korunách, a to převodem z eur podle směnného kurzu. Jinak to ani v této oblasti nejde. Proto takto zjištěné výsledky z naší strany nelze přijímat nekriticky. Počet občanů, které zajímají tak specifické ekonomické problémy v českém zemědělství, jistě není malý, ale ve srovnání s tím, jak velký počet lidí zajímají mzdy, není jistě významný. Poučen touto zkušeností čtu příspěvky o tom, jak jsou nízké naše mzdy ve srovnání s ekonomicky vyspělými zeměmi EU, značně kriticky.

 Kde hledat odpověď

 O našich mzdách se často píše (i v našem deníku), že představují pouze 25 - 30 procent mezd západních členských zemí. Znamenalo by to, že v Německu, Rakousku, ve Francii atd. jsou průměrné mzdy vyšší tří až čtyřnásobně. Jsme na tom opravdu tak špatně, nemůže člověka nenapadnout. A kdy tato diferenciace vznikla - byla tu už v době socialismu? A jak se ten vztah vyvíjel v průběhu posledních více než dvaceti let?

 To samozřejmě není pouze český problém. Máme-li se dobrat pravdy, musíme se opřít o nějaký spolehlivý argument, který naši pochybnost podpoří. Takovým je nesporně hrubý domácí produkt na obyvatele jako měřítko ekonomické výkonnosti země. Vzhledem k srovnatelnosti tyto jsou údaje vyjádřené v paritě kupní síly. V posledních letech naše úroveň odpovídá zhruba 80 % průměru evropské sedmadvacítky, přičemž je třeba vzít v úvahu, že průměr EU má blíže k hodnotám západních zemí (větší počet obyvatelstva, výkonnější ekonomiky).

 Německo jako země s největší ekonomickou váhou ve společenství a náš nejvýznamnější obchodní partner, vykazuje vůči průměru hodnotu 116 %. Z toho lze odvodit, že my jsme na úrovni zhruba 70 % Německa. O těchto údajích lze sotva pochybovat, pocházejí ze zdrojů Eurostatu. Jak je tedy možné, že mezi podílem na ekonomické výkonnosti na straně jedné a podílem na mzdách je tak velký rozdíl?

 Kurz kontra parita

 Kurz koruny a parita kupní síly, to je ten problém, se kterým se zde setkáváme. Zatímco výkonnost posuzujeme ve srovnatelných hodnotách pomocí parity kupní síly, mzdy v mezinárodním srovnávání mezi zeměmi Unie odvozujeme od směnného kurzu koruny, který ovšem nepřihlíží k rozdílné cenové hladině. O tom, že cenová hladina zboží a služeb toho, co vchází do tzv. spotřebního koše, je v postsocialistických zemích nižší než v zemích západních, nelze pochybovat.

 Zajímavě o této problematice píše P. Gola (na webu firemni.finace.cz 2. 5. 2011). Naše mzdy podle směnného kurzu odpovídají 16,1 tis. USD za rok, v Německu 60,5 tis. USD. Náš podíl (27 %) odpovídá tomu, jak se o tom píše a hlásá ve sdělovacích prostředcích. Přihlédneme-li k hladině cen v obou těchto zemích, naše roční mzda se zvýší na 20 tis. USD, zatímco německá klesá na  50,6 tis. USD. Náš podíl se tak zvyšuje na 40 % a ve srovnání s dalšími zeměmi (Francie, Itálie a Španělsko) na 54 až 60 i více procent. Je celkem známo, že nejvyšší nominální mzdy v Evropě mají Norové, Dánové a Švýcaři. Norové dokonce o 30 % vyšší než Němci. Ale vzhledem k daleko vyšší cenové hladině v Norsku reálná síla zdejších mezd doma odpovídá mzdám německým.

 Průměry mohou značně zkreslovat

 Je zde ještě jeden problém - problém průměrných mezd. Nemusíme chodit

daleko, stačí domácí zkušenosti. Uvádí se, že dvě třetiny zaměstnanců pobírají mzdy nižší, než jsou mzdy průměrné (u nás přes 23 tis. Kč měsíčně). To je jev celosvětový. Průměrnou hladinu mezd zvyšují samozřejmě mzdy a různé druhy odměn manažerů a některých jiných profesí. Mezi země s velkými mzdovými diferencemi patří země Jižní Ameriky, u evropských zemí je to především Turecko, Portugalsko a Řecko. Nejmenšími rozdíly se vyznačují skandinávské země - samozřejmě to souvisí s jejich dlouhodobou sociální politikou. Naše republika (zatím) spolu s Německem patří k zemím se spíše menšími než většími rozdíly.

Odborníkem v  oblasti mezd se už nestanu, ale problém měření mne již delší dobu zajímá. Je to problém metodický a máme s ním co činit v různých oblastech ekonomiky. Má to, o čem zde byla řeč, i nějaký praktický význam? Ale jistě, jenom si vzpomeňte, jak se těmi mnohonásobnými rozdíly ve mzdách zdůvodňoval požadavek při prosazování vlastních zájmů některých profesních skupin. Rozdíly ve mzdách ve srovnání s vyspělými zeměmi EU ve výši 25 - 30 % neodpovídají skutečnosti a nesluší se, aby zrovna levicová publicistika toto zdůrazňovala. Je zde ale ještě jedna dosud nezodpovězená otázka: jak je možné, že je tak velký rozdíl mezi ekonomickou výkonností a mzdami (70 a 40 % ve srovnání s Německem) i v paritě kupní síly. Jaká je struktura našeho HDP, resp. s čím jiným to všechno souvisí. Ale to je již úkol pro výzkumníky.

 Autor: Dmitrij CHOMA, ekonom

Zdroj: Haló noviny