Jaké jsou vlastně zájmy ČR?

Není překvapivé, že ještě razantněji, než představitel vládní pravicové koalice, tento postup obhajuje zástupce »opoziční« ČSSD Bohuslav Sobotka, který se plamenně »zaštiťuje« zájmy ČR a nezbytností podílet se na záchraně eura. Na současnou ekonomickou situaci je však třeba se podívat jinak než očima obchodního příručího, který dohlédne tak maximálně na další rozpočtové čtvrtletí a vůbec ho nezajímá jen trochu vzdálenější minulost nebo budoucnost.

Podíváme-li se na politiku MMF z poněkud většího nadhledu, musíme konstatovat, že právě fungování a politické priority, prosazované především pravicovými vládami nejen v ČR a slepě sledující cíle MMF, výrazným způsobem přispěly k současné ekonomické katastrofě. Stačí si připomenout stanoviska a doporučení, která mise MMF dávaly i nám na Českomoravské konfederaci odborových svazů. Jejich podstatou vždy bylo prosazování »liberální ekonomické doktríny«, tj. privatizace, deregulace, komercionalizace veřejných služeb, likvidace »rozhazovačného« sociálního sytému, a hlavně varování před údajným snižováním tzv. konkurenceschopnosti české ekonomiky (to znamenalo vždy varování například před progresivním zdaněním, majetkovými přiznáními atd.).

A najednou posloucháme nářky nad situací, do níž nás právě tato politika dostala! Všechny ty stovky miliard, které nám chybějí na příjmové straně rozpočtů už desítky let, jsou důsledkem tohoto typu politik. Jakýkoliv odpovědný národohospodář podle mého názoru místo »bianco šeků« na účty MMF či nějakých »stabilizačních« fondů EU musí především zhodnotit, za jakých podmínek se taková podpora bude poskytovat. Jediným smysluplným postojem je v této situaci důsledné trvání na principiální změně politiky MMF (i EU) ve smyslu podpory skutečného ekonomického rozvoje, podpory růstu koupěschopné poptávky a stabilní sociální situace členských zemí. Jinak opět skončí veškeré »stabilizační peníze« daňových poplatníků na účtech větších či menších spekulantů.

Bohuslav Sobotka se při své obhajobě tohoto »záchranného« manévru opíral o údajnou pozitivní bilanci našich peněžních toků ve vztahu s EU. Prý jsme čistými příjemci zdrojů z EU ve výši 40 miliard korun ročně, takže se nám dotace do záchranného fondu MMF v objemu 89 miliard díky záchraně eura vrátí za pár let a ještě se přidáme k pevnému jádru EU a »budeme u toho«. No, ono to s tou výhodností členství v EU zase není tak jednoduché. Je například známo, že jen na dividendách zahraničním majitelům »českých« podniků (většinou z EU) odtéká každoročně z ČR asi 200 miliard korun. A to ani nemluvím o zdeformovaném tvaru ekonomiky, který se nám v ČR i v důsledku různých pravidel diktovaných z EU vytvořil a který je zejména typický obrovskou jednostrannou závislostí na trhu EU (v našem případě zejména na německé ekonomice) a neúctou k tradičním domácím odvětvím (připomínám sklářství textil, cukrovary). Tato jednostrannost a její nevýhodnost je ještě výraznější právě v této době, kdy se stáváme obětí úpadku těch ekonomik, na které jsme se s nesmyslnou jednostranností navázali. Pak nám nepomohou ani injekce v podobě investičních nabídek z Ruska (viz návštěva D. Medveděva), zvlášť když jsou z ideologických důvodů našimi pravičáky různě zpochybňovány.

Není asi namístě v současnosti hledat řešení v nějakém rozbíjení či vystupování z EU, ale současná situace dává velkou možnost výrazným způsobem poukázat na nutnost celkové změny politiky institucí EU ve prospěch rozsáhlé reformy jejich priorit, které by sledovaly cestu emancipace právě od jednostranných »receptů« z dílny MMF a podobných institucí.

V této souvislosti jsem už dlouho neslyšel tak »dobrý« vtip, jako výrok, tuším, B. Sobotky (v pořadu Otázky V. Moravce), který hovořil o nutnosti připojit se k »záchrannému« balíčku pro MMF a odvolal se na princip solidarity. Opravdu, dávat do souvislosti instituce jako MMF se solidaritou, už mi připomíná jen řeči našich pravičáků o tom, jak si musíme utáhnout opasky a přestat žít nad poměry, aby se snad, proboha, nezpomalil nárůst počtu našich multimilionářů...