Ještě více centralismu v Evropské unii?

Rozhovor Haló novin s europoslancem Jiřím Maštálkou (KSČM)

Pane poslanče, přes léto jste se odmlčel poněkud více, než bývá o parlamentních prázdninách zvykem. Co bylo příčinou?

Měl jsem určité zdravotní problémy, které v červnu vyvrcholily poměrně náročnou operací v plzeňské fakultní nemocnici. Potom následovala rehabilitace v Konstantinových Lázních. Už jsem však opět v plné práci, i když ten výpadek stále ještě doháním. Opravdu to nebylo jednoduché.

Připomeňte trochu období bezprostředně před tím…

O tom, co v těch týdnech projednával Evropský parlament, snad mluvit nemusím. Ostatně čtenáři se mohou s tématy EP a aktivitami jednotlivých poslanců průběžně seznamovat na webových stránkách www.europarl.europa.eu. Chtěl bych se však zmínit o své květnové cestě do Volgogradu, kde v rámci Dne Evropy byl tomuto městu předán diplom Rady Evropy. Při této cestě se mi podařilo spojit pracovní povinnosti s osobním zájmem – kdysi jsem ve Volgogradu studoval…  Setkal jsem se s představiteli města i regionu, měl jsem přednášku na Volgogradské univerzitě a velmi příjemně mě překvapilo setkání s členy Mezinárodního klubu mládeže. Ti mladí lidé se s velkou chutí učí česky. A hlavním důvodem je zájem o osobnost a dílo Julia Fučíka. V rámci mezinárodního klubu funguje dokonce Klub přátel Julia Fučíka. To, že v České republice je Fučík stále napadán a ostrakizován, mladí Rusové nechápou…

Hned po prázdninách jste absolvoval dvě plenární zasedání Evropského parlamentu, konaná v jednom měsíci (září), což není obvyklé. Překvapilo vás něco na těchto rokováních?

Ano, a to poměrně dost. Je to až nebývalá pasivita polských europoslanců, a to přes skutečnost, že 1. července se Polsko chopilo předsednictví Rady Evropské unie. Předtím bylo Poláky stále hodně vidět, teď jako by se ztratili… Výjimkou je jen vystoupení prezidenta Komorowského v EP. Nedokážu si to vysvětlit a není to jen můj dojem. Teď je říjen a v kuloárech se říká, že tak nemastné-neslané předsednictví, jako je to polské, tady dlouho nebylo. Ale jak říkám, důvody nejsou známé a lze jen spekulovat. Vysvětlit vše jen předvolební kampaní nejde.

Co je a bude hlavní téma nastávajících plenárních zasedání EP?

Vše se samozřejmě točí a bude točit kolem ekonomických problémů, jež jsou obrovské. Stále více se hovoří o reformě Lisabonské smlouvy ve smyslu ještě větší koncentrace pravomocí v orgánech a institucích Evropské unie. Cílem má být tedy posílení centralismu, jehož přímým důsledkem bude další omezení suverenity národních států. Ovšem já tvrdím, že více suverenity - než členstvím v EU - jsme ztratili vstupem do NATO. Tady je o nás rozhodováno téměř absolutně a absolutní je i naše podřízenost. V souvislosti s děním v EU je stále znovu nastolován problém podoby evropské integrace, a to je vážná otázka i pro levici. Tedy jasně formulovat své představy o podobě integrace a jejím fungování.

Lze tedy očekávat další oslabení důvěry občanů v EU?

Pokud dojde k tomu, co jsem uvedl, pak nepochybně. Musím konstatovat, že k nedobrému vnímání EU přispívá sám její »prezident«, tedy stálý předseda Evropské rady Herman Van Rompuy. Je to naprosto bezvýrazná, nereprezentativní osoba, zcela vtlačená do kouta osobnostmi typu Sarkozyho a Merkelové. Ano, »prezident EU« sice nemá exekutivní pravomoce, ale neměl by být takový tichošlápek a mlčet jako ryba. Na druhé straně nelze nevidět aktivitu vysoké představitelky EU pro zahraniční politiku. Ta vystupovala i v diskusi před summitem EU-státy Východního partnerství, a to i jménem komisaře Fülleho, který má daný resort na starosti. Vzniká dojem, jako by byl tento komisař přebytečný…

A pracovní plány do konce roku?

Stále ještě doháním to, co jsem zameškal… Kromě práce ve výborech a na plénu EP bych rád obhájil funkci kvestora, blíží se totiž volby. Chci také podpořit zajímavé a potřebné knižní projekty. V tisku je velmi poutavá knížka vzpomínek německého antifašisty Lorenze Knorra, s mou pomocí vyjde básnická sbírka velkého umělce Karla Sýse, připravuji publikaci o ekologických problémech a další. Rád pomůžu tam, kde to má smysl.

Emil HRUŠKA

převzato z Haló novin