K aktuálním problémům EU

Z podkladových materiálů Institutu evropské integrace lze odvodit některé aktuální problémy, které ovlivňují současnou činnost i budoucí vývoj Evropské unie (EU). Patří k nim zejména:

Ø Rozbíhající se proces dezintegrace EU, který byl oficiálně zahájen 29. března 2017 oznámení Velké Británie Evropské radě o jejím vystoupení z EU. Impulsem k zahájení vyjednávání bylo referendum v červnu 2016, v němž se 17 410 742 občanů, to je 51,9% vyslovilo pro vystoupení země z EU. Vláda přijala výsledek referenda a její návrh schválil britský Parlament.

Královna Alžběta II. Jej podepsala 16. března 2017. Následně premiérka Theresa Mayová sdělila britským poslancům: „ Oznámili jsme předsedovi Evropské rady, že vláda aktivuje článek 50 Smlouvy o Evropské unii. Jedná se o historický moment. Budeme rozhodovat o vlastní budoucnosti. Už není cesty zpět.“

Z Evropské unie vystupuje stát s druhou největší ekonomikou po Německu (měřeno hrubým domácím produktem v běžných cenách), třetí nejlidnatější země, což znamená úbytek počtu obyvatel EU z 508,2 mil. Na 443,3 mil. Sníží se objem společného rozpočtu ze 141,2 miliard na 124,8 mld. eur. Snižuje se také podíl EU na světovém hrubém domácím produktu (v paritě kupní síly) z 22,5% v roce 2007 na 16,9% v roce 2015. odchodem Velké Británie z EU se prohloubá pokles významu EU ve světové ekonomice.

Dojde-li po brexitu k příznivému ekonomickému, sociálnímu a kulturnímu vývoji Velké Británie, může to být příklad pro jinou zemi EU a může se prohloubit tendence dezintegračního vývoje v Evropské unii.

Ø  Dalším problémem je neúčinné řešení dluhové krize v některých zemích eurozóny, která zasáhla postupně pět členských států a to Řecko, Irsko, Portugalsko, Španělsko a Kypr. Těmto státům byla v rámci přijatého programu „ Evropský mechanismus stability“  poskytnuta finanční pomoc v úhrnné výši 498,2 mld. Eur. Největší podíl z této sumy 301,9 mld. obdrželo Řecko ve třech obdobích. Irsko získalo 68,2 mld., Portugalsko 76,8 mld., Španělsko 41,3 mld. a Kypr 10,0 mld. EU přijala nová nařízení a směrnice k posílení rozpočtového a makroekonomického dohledu nad zeměmi eurozóny. Vyžaduje se prohloubení koordinace jejich hospodářských politik. Přes tato a další opatření spočívají ve vytváření bankovní unie a unie kapitálových trhů, řešení měnových problémů Evropskou centrální bankou nelze považovat dluhovou krizi v uvedených zemích za vyřešenou, kromě zlepšující se dluhové situace Irska.

Ø  K problémům některých zemí eurozóny patří vysoký veřejný dluh, i když pro přijetí eura by neměl přesáhnout 60% hrubého domácího produktu. Jde především o Řecko, které v roce 2015 zaznamenalo veřejný dluh ve výši 177,4% k hrubému domácímu produktu, dále to je Itálie se 132,3%, která však nečelí dluhové krizi, protože nepřijala finanční pomoc. Vysoký veřejný dluh registrujeme také u Portugalska (129%), Kypru (107,5%), Belgie (106%)a Španělska (99,8%). Ve všech uvedených zemích narostl veřejný dluh v období od roku 2007. Nejnižší veřejný dluh má Estonsko (8%) a Lucembursko (7,2%). Česká republika měla v září 2015 dluh 42%, to je 1,663 biliónů Kč. Veřejný dluh v EU činí v průměru okolo 88% k vytvořenému hrubému domácímu produktu, o 4% je vyšší než v zemích eurozóny. Uvedené skutečnosti nepřispívají k posilování integračních tendencí EU.

Ø  Integrační vývoj je velmi negativně ovlivněn migrační krizí. Hromadící se problémy EU nejsou účinně řešeny. Nepředstavitelně vysoký nárůst žadatelů o azyl v EU, zejména v Německu a Švédsku, způsobují nemalé potíže v celé unii. O stupňujících problémech svědčí skutečnost, že v roce 2008 přišlo do EU 225 200 žadatelů, v roce 2014 již 627 000, ale v roce 2015 to bylo 1 322 800 a v roce 2016 se jejich počet blokováním balkánské trasy snížil, ale jen na 1 258 900 migrantů. Tím, že EU neřeší ochranu svých vnějších hranic, přichází do Evropy naprostá většina imigrantů nelegálně, zejména z Blízkého východu a Afriky hlavně z ekonomických důvodů a mnozí, jak svědčí události ve Francii, Německu, Švédsku aj., i s jiným posláním. Zpravidla jde o bojovníky Islámského státu, kteří organizují a uskutečňují teroristické útoky.Orgány EU neuplatňují společenská pravidla v oblasti azylové politiky, pomoci většinového hlasování prosadily přes odpor některých států nucené přijetí imigrantů podle stanovených kvót. Celkem mělo být přerozděleno 160 000 osob, které však nemají zájem žít v jiných, než nejbohatších zemích EU.

Příčinou této krize je zejména německá imigrantská politika prosazována kancléřkou Angelou Merkelovou. Posilování integračních procesů je vážně narušováno zhoršenou bezpečnostní situací a životními postoji imigrantů, kteří se nedokáží sžít s novým prostředím, s odlišnou kulturou a zvyklostmi. Jejich náboženská orientace je směřuje k nepřijatelným životním postojům k občanům Evropy a k nerespektování platných zákonů v jednotlivých státech.

Ø  Neúčinné řešení ochrany států a jejich občanů Evropskou unií a také nepochopitelná byrokratická rozhodnutí, vyvolávají nárůst kritiky politiky EU. Například nizozemské referendum v dubnu 2016 odmítlo dohodu o přidružení Ukrajiny k EU. V Maďarsku zase 98,4% hlasujících v referendu odmítlo přerozdělování imigrantů mezi členské státy EU. Lze také předpokládat změnu mocenských poměrů mezi velkými a menšími zeměmi i prohloubení různých názorů na další směřování EU i na podobu a hloubku evropské integrace. Tyto skutečnosti mohou zvětšovat rozpory mezi členskými státy.

Ø  Problémem dalšího evropského integračního procesu mohou být, v ne příliš daleké budoucnosti, technologické změny vstupem do období tzv. čtvrté průmyslové revoluce. Mělo by dojít ke změnám v charakteru výroby, ve struktuře výrobních nákladů i změnám na trhu práce. Měl by růst podíl vyspělých zemí na světovém hrubém domácím produktu. Může dojít ke snížení významu integračních seskupení v dnešní podobě. Jde o začátek procesu, který může proměnit stávající Evropskou unii.

Ideologická komise MěV KSČM Ostrava