Kocourkova strategie nebo »strategický Kocourkov«?

PRAHA – Pomůže nová strategie konkurenceschopnosti na roky 2012 až 2020, kterou připravilo ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO), zařadit ČR do dvacítky nejvíce konkurenceschopných zemí světa, jak tvrdí ministr průmyslu a obchodu Martin Kocourek (ODS)?

Hlavními pilíři nové strategie jsou podle něj efektivní instituce, kvalitní infrastruktura a ekonomika poháněná inovacemi. V předchozích letech se pozice ČR zhoršovala a loni se na světovém žebříčku konkurenceschopnosti Světového ekonomického fóra propadlo o pět pozic na 36. místo. To se prý musí změnit.

Nová strategie je rozdělena do devíti základních částí, kterými jsou instituce, infrastruktura, makroekonomika, zdravotnictví, vzdělanost, trh práce, finanční trhy, trh zboží a služeb a podnikání a inovace. Zároveň rozpracovává napojení na další dva koncepční dokumenty - proexportní strategii ČR na roky 2012 až 2020 a kohezní politiku, tedy čerpání prostředků z EU po roce 2013.

Strategie konkurenceschopnosti byla zveřejněna na internetových stránkách www.businessinfo.cz a MPO k materiálu zahájilo veřejnou diskusi, aby jej v červnu mohla projednat vláda. První závažné výhrady k ní se už objevují na webových stránkách, včetně nákladů jejího zavedení.

Podle Kocourka je ale zatím předčasné hovořit o tom, jaké náklady si realizace strategie vyžádá. Materiál ještě totiž čeká veřejná diskuse a připomínkové řízení. Až poté budou stanoveny priority a efekty jednotlivých projektových záměrů pro ČR, kličkuje Kocourek.

Zásadním problémem strategie podle moderních ekonomů je, že spoléhá na překonané neoliberální recepty a soukromé vlastnictví základních výrobních prostředků. S postupem kapitalismu tvoří ale stále větší část firemních aktiv intelektuální vlastnictví patentů, autorských práv, obchodních značek. Tento vzestup významu intelektuálního vlastnictví je důsledkem technologických změn. Informační technologie se staly v posledních 40 letech nejdynamičtější oblastí technického vývoje.

Podobným případem je farmaceutický a biotechnologický průmysl. Zde si může vyžádat spoustu práce objevení a vyzkoušení léku, ale jakmile je pochopeno jeho složení a způsob použití, další náklady na masovou výrobu tablet jsou obvykle velmi nízké.

Nazvěme informace potřebné k replikaci těchto výrobků »zahrnuté informace«. Tyto zahrnuté informace mají svou hodnotu, a to práci potřebnou na jejich prvotní produkci. Za kapitalistických vlastnických vztahů je reprodukce firem činných v těchto oborech možná jedině tehdy, pokud dostanou zákonem vynucovaná monopolní práva, která jim umožní zpětně získat náklady na produkci nebo objevení zahrnutých informací. Dělají to tak, že prodávají příslušný výrobek za silně nadhodnocenou cenu! To je ve své podstatě nestabilní situace. Kapitalistické právní vlastnictví se zde dostává do ostrého rozporu s potenciálem výrobních sil. Vynucování vlastnických vztahů začíná být problematické.

Výrobci levných generických léků potenciálně umožňují pacientům s AIDS přístup k lékům, které jim zachrání život a které jim farmaceutické monopoly odpírají. Ve většině měst existují obchody, v nichž se prodává nelegálně vyrobené software. Pokusy velkých mediálních firem kódovat kanály placené televize a nahrávací formáty jsou skoro okamžitě obráceny vniveč dekodéry prodávanými na černém trhu.

Základním problémem kapitalismu je tudíž dnes to, že vývoj technologie mluví proti soukromému vlastnictví. To Kocourkova strategie zcela opomíjí, snaží se pokrok zastavit, násilím zakonzervovat současnou nestabilní situaci, a proto je odsouzena k neúspěchu, podobně jako snahy příslovečných »kocourkovských radních«.

17. 5. 2011Milan ROKYTKA

převzato z Haló novin