Myšlenka Spojenectví Práce a Solidarity je dnes vysoce aktuální

Jste náměstkem hejtmana Moravskoslezského kraje pro oblast kultury. Jak to vlastně s kulturou v tomto kraji vypadá?

Krajská koalice ČSSD a KSČM v Programovém prohlášení rady kraje definovala oblast kultury jako jednu ze svých priorit. Je to logické, neboť Moravskoslezský kraj má obrovský kulturní potenciál, který vychází z historických, lidových i národnostních tradic obyvatel žijících v regionu, kde se stýkají hranice tří slovanských států a kde se dlouhodobě prolínají osudy národů zde žijících – Čechů, Moravanů, Lachů, Slezanů, Poláků, Slováků, ale také Řeků, Romů a dalších. Akcent na podporu zejména živé kultury v kraji je jeden z jejich důležitých a nepominutelných rysů. Ostravsko, jak říká jeho bard Jarek Nohavica, je »region razovity«. Kultura žije, rozvíjí se i přes nepříznivou ekonomickou situaci. Má v ní své pevné místo trvalá podpora kraje zejména prostřednictvím grantů a dotačních programů. Pro přiblížení čtenářům: Moravskoslezský kraj je zřizovatelem sedmi významných kulturních institucí – Moravskoslezské vědecké knihovny, Galerie výtvarného umění, Těšínského divadla (jediného divadla v ČR, kde působí rovněž polská scéna, která v letošním roce slaví 60 let svého profesionálního trvání) a čtyř muzeí.

Jste členem vedení kraje. S jakým největším problémem se v současné době potýkáte a jak se řeší, anebo by se podle vás měl řešit?

Největší problémy v kraji vyplývají ze současné krize české ekonomiky a poklesu příjmů kraje, což je realita, se kterou se potýká celá společnost. Zabraňuje nám realizovat v plném rozsahu volební program KSČM i koaliční Programové prohlášení. Řešíme to koaliční shodou a upřesněním priorit, popřípadě posunutím plnění v čase. Výrazně negativně krajskou samosprávu i život obyvatel ovlivňuje jednání současné vlády a Poslanecké sněmovny. Mám na mysli zejména tzv. reformní zákony. Kraj potřebuje pomoc od vlády při řešení dopravní infrastruktury, stabilizaci podnikatelského prostředí a snížení vysoké nezaměstnanosti. Samostatnou kapitolou je kvalita ovzduší a ekologické zátěže. Aby toho nebylo málo, řešíme složitou ekonomickou situaci krajských nemocnic, zejména v Novém Jičíně. Současné problémy nemocnic byly založeny předchozí koalicí na čele s ODS, ale jejich negativní dopady řeší současné vedení kraje. Řadu problémů kraj není schopen bez aktivního přístupu vlády řešit dostatečně efektivně. Bohužel, vláda má dost starostí sama se sebou a na exekutivní povinnosti nemá čas ani vůli je řešit s kraji jako partnery.

Co pokládáte za největší úspěchy současné koalice?

Levice má dlouhodobě na severní Moravě velmi silné postavení, což potvrdily volby do krajského zastupitelstva v roce 2008. Využili jsme silný mandát od voličů ke vzniku koalice ČSSD a KSČM. Spolupráce obou levicových partnerů je založena především na programové bázi, průniku volebních programů. Má podobu tzv. Programu pro budoucnost, což je dokument schválený radou kraje na období 2008 až 2012.

Podařilo se nám v letech 2009 až 2010 zvládnout povodně, dobudovat špičkové krajské centrum krizového řízení, ustát od roku 2008 kritickou situaci danou trvalým poklesem vlastních příjmů kraje v řádu stovek milionů korun, zabezpečit chod krajského úřadu, dopravní obslužnost v regionu, dostupnou lékařskou péči pro občany v krajských zdravotnických zařízeních, udrželi jsme fungující síť sociálních služeb a pokračujeme v jejich transformaci. Ve spolupráci se soukromým sektorem řešíme využití industriálního dědictví prostřednictvím Dolní oblasti Vítkovic, národní kulturní památky Důl Hlubina, Karolíny a hornického muzea Landek. A tak bych mohl pokračovat ve výčtu úspěšných aktivit i v dalších oblastech koaliční spolupráce.

A jak se vám v koalici pracuje?

Mohu potvrdit, že velmi dobře. Věřím, že ji takto budou hodnotit kolegové z klubu KSČM a rovněž koaliční partner. Soustřeďujeme úsilí na budoucnost, komplexní rozvoj regionu ve prospěch jeho obyvatel. Maximum pozornosti věnujeme aktivitám směřujícím ke snižování vysoké nezaměstnanosti, rozvoji podnikatelských aktivit a tvorbě nových pracovních míst, čerpání prostředků z evropských fondů, zejména z ROP Moravskoslezsko, kde kraj má k dispozici pro období 2007-2013 téměř 18 mld. korun. Řešíme otázky týkající se zdravotní péče v kraji (kraj je zřizovatelem sedmi krajských nemocnic), rozvoje kvality sociálních služeb a transformace pobytových zařízení - zde působí 24 krajských organizací. Jednáme s vládou o dobudování dálničního napojení kraje ve směru na Polsko, o rozvoji krajské páteřní dopravní sítě, včetně obchvatů velkých měst a napojení na Slovensko, o rozvoji vzdělanosti, zejména vysokého školství apod. Vysoce aktuální a naléhavé je zlepšení životního prostředí a snížení znečištění ovzduší v Ostravské aglomeraci. Vnímáme to jako nesplněný dluh centrálních orgánů v Praze vůči regionu ještě z minulosti.

Jak vlastně se tomuto krajskému vedení pracuje v době činnosti ultrapravicové vlády?

Krajská koalice je politicky i programově odlišná od pravicové a protilidové vlády. Nečasova vize vývoje společnosti z pohledu možných dopadů na podnikatelské prostředí, do zaměstnanosti, sociálních služeb, zdravotnictví či životního prostředí, rozvoje vzdělanosti či bezpečnosti, je fatální a devastující ve svých důsledcích pro naprostou většinu obyvatel, i pro činnost obecní a krajské samosprávy.

Vedení kraje využívá legislativní možnosti a vyjadřuje se ke všem zásadním změnám, k vládním návrhům zákonů, které vláda předkládá do Poslanecké sněmovny. Jedná se zejména o tzv. reformní balíčky ve zdravotnictví, sociálních službách, důchodové reformě, daňových zákonech, škrty ve vládních výdajích na sociální služby, dopravní infrastrukturu, policii apod. Vláda a její ministři naše návrhy ignorují. Napadají mě v souvislosti s touto vládou dvě lidové moudrosti. Obě spojuje házení, první je o hrachu a druhá o perlách.

Byl jste poslancem v České národní radě za Levý blok. Proč podle vás tato tehdejší nadějná koncepce nebyla dovedena do úspěšnějších konců?

Kdeže loňské sněhy jsou! Myšlenku Levého bloku jako formu spolupráce komunistické a nekomunistické levice považuji dodnes za správnou a realizovanou v pravý čas. Chybou bylo změnit charakter Levého bloku z respektované značky uskupení levicových subjektů, rozhodnutých na této platformě spolupracovat jako rovnocenní političtí partneři, na politickou stranu. Důsledkem bylo, že participující organizace do ní nevstoupily ani ji ve volbách nepodpořily. Místo sjednocené levice se dostavilo tříštění, byla pohřbena dobrá myšlenka. KSČM zůstala nejvlivnější parlamentní levicovou stranou. Voliči nekomunistické levice se přiklonili k ČSSD, která výrazně posílila ve volbách do Parlamentu a Levý blok postupně "vyzmizíkoval" z politické scény. Důsledkem bylo i ekonomické poškození KSČM.

Nyní se jiným způsobem a v jiných podmínkách připravuje SPaS – Spojenectví Práce a Solidarity. Myslíte, že je to cesta, jak sjednotit alespoň část levice?

Aby levice mohla úspěšně čelit jakékoli pravicové vládě, nutně potřebuje své síly sjednotit, ne tříštit. To je poučení i pro dnešek z kauzy Levý blok. Souhlasím, jsme moudřejší o zkušenosti uplynulých 20 let, neměli bychom chybu opakovat. Myšlenka Spojenectví Práce a Solidarity je dnes vysoce aktuální. Věřím, že v dnešních podmínkách bude proces sjednocování levice úspěšnější.

Co by, podle vás, organizace a strany spolupracující ve SPaS mělo především spojovat?

Především by se mělo zapojit co nejširší spektrum organizací. Od listopadu 1989 nastoupil nejtvrdší atak pravice na poslední výdobytky sociálního státu. Ten je nutné zastavit. Proto je potřeba silná, sjednocená levice, která získá ve volbách dostatečný mandát, aby mohla realizovat vlastní volební program a zastavit likvidaci sociálního státu. Je potřebné zapojit parlamentní strany, především KSČM a ČSSD. Komunisté nejsou hrozbou pro levici, pro její spolupráci, pro občany této země. Jsem přesvědčen, že je načase odstranit umělé překážky pro spolupráci KSČM a ČSSD i na centrální úrovni, například tolik diskutované Bohumínské usnesení. Spolupráce obou subjektů v obecních a krajských zastupitelstvech prokázala, že je možná a potřebná a je ve prospěch občanů této země. Říkám ANO spojení programových cílů, ANO společnému úsilí řešit nejpalčivější problémy, které trápí občany České republiky a které je opět vyhání do ulic protestovat proti politice současné pravicové vlády.

A čeho by se měly vyvarovat?

Neměly by sklouznout od partnerské spolupráce k diskusím a rozporům, kdo co udělal či neudělal, kdo má větší zásluhy a tím nárok na větší podíl na moci, na obsazení volitelných míst. To je cesta do pekel, k zabití dobrého úmyslu. Spolupráce musí být založena na důvěře a korektním jednání všech partnerů. Ale především musí být vůle zúčastněných představitelů jít společnou cestou a přijímat kompromisní řešení.

Autor: Jaroslav KOJZAR