Na novém prezidentovi NKÚ by se koalice a opozice měly shodnout Na novém prezidentovi NKÚ by se koalice a opozice měly shodnout

Rozhovor Haló novin s Vojtěchem Filipem, předsedou ÚV KSČM a poslancem Parlamentu ČR.

Co kdybychom začali něčím pro vás optimistickým, kauzou dnes už bývalého prezidenta NKÚ Františka Dohnala? Odvolací soud mu potvrdil podmíněný trest za to, že odmítl vydat kontrolnímu výboru sněmovny podklady umožňující audit hospodaření NKÚ.

 

Nejtěžší na politické práci je, jak dlouho musí člověk čekat na výsledek své práce. Ve fungování ústavního systému ČR byl největší problém, který jsem zdědil jako předseda kontrolního výboru sněmovny, vztah Poslanecké sněmovny a Nejvyššího kontrolního úřadu, včetně jeho prezidenta Františka Dohnala. Loni v únoru jsem psal oznámení o skutečnostech, které nasvědčují tomu, že byl spáchán trestný čin. Domáhal jsem se provedení kontroly hospodaření ve státním závěrečném účtu v kapitole NKÚ, a František Dohnal mi nevyhověl. Po roce jsem se dočkal výsledku. Pozitivního pro sněmovnu, tedy i pro mne. Soud dal za pravdu mně i sněmovně, že není továrnou na zákony, ale i tím nejpodstatnějším, nejvyšším kontrolním místem pro exekutivu a pro ústavní systém ČR. Jsem rád, že jsem se po roce dočkal uznání názoru většiny sněmovny, že Dohnal způsobil vážnou překážku v činnosti jiného orgánu veřejné moci, vždyť to odhlasovalo více než 160 poslanců.

 

Znamenal tento případ nějaký problém pro kontrolní výbor, v němž jsou poslanci ze všech parlamentních stran? Víme, že pravice v tomto volebním období není názorům opozice vůbec nakloněna.

 

Byla to významná překážka v činnosti výboru. Zejména od chvíle, kdy premiér Petr Nečas oznámil, že vláda nebude až do vyřešení případu projednávat kontrolní závěry NKÚ. Tudíž nenabíhaly ke kontrolním závěrům stanoviska vlády a my jsme v podstatě museli naše zjištění realizovat prostřednictvím buď jednotlivých ministerstev, zařazením bodu na program schůze sněmovny nebo jiným způsobem, odpovídajícím závažnosti případu, včetně trestních oznámení, která jsme podávali.

 

Je třeba rychle funkci obsadit, a jak je nutná shoda koalice a opozice?

 

Vzhledem k vážnosti problému bych považoval za nejhorší možný přístup, kdyby koalice chtěla prosadit pouze svého kandidáta. Velmi vhodná by byla dohoda mezi koalicí a opozicí. Navrhuji, aby premiér svolal jednání předsedů politických stran zastoupených ve sněmovně a předsedů poslaneckých klubů. Různé strany mohou mít různé názory na fungování i personální návrhy na obsazení funkce, ale spěchat úplně nemusíme. Ze zákona zastupuje prezidenta viceprezident NKÚ, kterým je Miloslav Kala. Ten je seznámen s fungováním úřadu a je schopen onen časový úsek, než dojdeme ke konsenzu, určitě vyplnit.

 

Předseda ústavně právního výboru sněmovny Marek Benda se nechal slyšet, že o kandidátovi bude koalice jednat s ČSSD, ale pokud jde o KSČM, pochybuje, že by mohli najít společnou řeč.

 

Rozumný politik by se měl snažit v situaci, v níž je kontrolní systém v ČR, najít co nejširší konsenzus tak, aby NKÚ zaujal správné místo v ústavním systému ČR. Nesouhlasím s názorem Marka Bendy, že to je jakýsi informační orgán pro vládu. Takové postavení z Ústavy nemá. Ústavně je to orgán kontroly exekutivy, nad kterým exekutiva nemá žádnou pravomoc - kromě jmenování prezidenta NKÚ prezidentem ČR, který je součást výkonné moci. Ke jmenování však dochází na návrh sněmovny. Musí tedy dojít ke shodě mezi mocí zákonodárnou a výkonnou. Pokud by koalice prosazovala jen svého kandidáta, bylo by to zneužití koaliční většiny. Bylo by vhodné, kdyby něco takového prezident Klaus odmítl.

 

Nástupce Lubomíra Voleníka se hledal dva roky. Není to moc dlouho?

 

To byl mj. důvod, proč některé věci nefungovaly a pan Dohnal mohl sklouznout k praktikám, které se na NKÚ používaly. Řekl jsem, že výběr kandidáta není otázka několika týdnů, ale hledání, které by se protahovalo na roky, by bylo opravdu na škodu věci.

 

Lubomír Voleník byl zástupcem ODS, ale pokud se dobře pamatuji, jeho práce a výsledků si vážily strany bez ohledu na orientaci…

 

Lubomír Voleník byl přesný příklad toho, že není podstatné, zda člověk je či není členem politické strany. To nezakládá nezávislost člověka. Byl bych nerad, kdyby členství ve straně bylo překážkou výkonu jakékoli funkce, protože politický režim se podle Ústavy ČR zakládá na svobodné soutěži politických stran. Voleník také úřad nebudoval tak, aby vyhovoval jedné straně, ale fungování státu. A to je docela jiný rozměr. O mně je známo, že velmi ostře rozlišuji politiky a státníky. On patřil mezi státníky. Politiků je mnoho, státníků málo.

 

Vyjádříte se k výsledku šetření ohledně trestního oznámení, podle kterého jste měl kondolencí k úmrtí Kim Čong-ila spáchat trestný čin?

 

Nesmyslné bylo už samotné trestní oznámení. Člověk se tím, že někomu vyjádří upřímnou soustrast k úmrtí, nemůže dopustit trestného činu. Jsem o tom hluboce přesvědčen. Navíc moje kondolence byla synovi zemřelého Kim Čong-ila. Také jsem ji poslal jako individuální vyjádření soustrasti, nikoliv že bych ji veřejně propagoval. Později ji zveřejnila některá média v jiném obsahu, než jsem skutečně napsal. To jsem dokladoval předložením kopie originálního dopisu vyšetřovatelce Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, kde jsem podával vysvětlení. Paní vyšetřovatelka si při mém podání vysvětlení pomohla i soudním znalcem v oboru extremismu. Bylo doloženo, že jsem nemohl spáchat trestný čin, protože jsem neučinil nic veřejně, a samotnou kondolencí jsem se ničeho takového dopustit ani nemohl, protože to trestní zákon nepředpokládá. A za třetí, je obyčejnou lidskou slušností vyjádřit soustrast s úmrtím člověka. Podotýkám mj. známou skutečnost, že minutu ticha drželi v OSN zástupci 150 států, že kondolenci obdobného obsahu odeslal rakouský prezident Heinz Fischer, bývalý americký prezident James Carter a další státníci. Tomu, kdo to stále nechce pochopit, připomínám, že kondolenci jsem odeslal poté, kdy už ČR byla doručena kondolence nejvyšších představitelů KLDR k úmrtí Václava Havla. Přinesl ji na naši ambasádu v Pchjongjangu osobně náměstek ministra zahraničí. Takže ČR byla trochu v trapné poloze vůči našemu diplomatickému partnerovi – KLDR. S tím, s kým udržujeme diplomatické vztahy, asi nejsme ve válečném konfliktu.

 

Co říkáte chování koalice v diskusi ve sněmovně o vládní představě o "vrácení" majetku církvím, a návrhu samotnému?

 

Podle mě jde o jeden z největších útoků na občanská, politická práva občanů ČR, který vede koalice proti vlastnímu státu. Dohoda mezi vládou ČR a církvemi je založena na lži, nesprávných údajích, špatném právním posouzení vztahů církví a státu, a na velmi špatném ocenění majetku. KSČM delší dobu říká, že v ČR je potřebná tzv. restituční tečka, tzn. ukončení všech restitucí v ČR. Stabilizace fungování státu neustálými restitucemi a jakýmsi odškodňováním spíše trpí a tvoří se větší škody, než byly napáchány v minulosti. Je historicky a právně prokázáno, že část majetku, který je navržen církvím vrátit nebo je za něj finančně odškodnit, církvím nenáležel, nebo ho církev už v minulosti prodala a měla z něj peníze. Je také pravda, že zpochybňování vztahů církve státu, tj. modu vivendi toho, co vyjednávali ještě T. G. Masaryk a E. Beneš ve 20. a 30. letech minulého století, je zpochybňováním základů československé státnosti i první pozemkové reformy. Vládní kroky jsou v rozporu s historickou pravdou. Odpovědná za to není církev, ale vláda, která chce darovat státní majetek někomu, kdo s ním nemohl ani nakládat, nebo měl jen právo jeho užívání, nikoli jeho zcizení. To je trestuhodné. KSČM navrhla jako pozitivní řešení vztahu církve a státu referendum o tom, jestli občané ČR chtějí darovat nějaký majetek církvím, a tak z nich udělat privilegovanou skupinu občanských sdružení. ČR jako demokratický právní stát nemůže být podle Ústavy vázána ani na výlučnou ideologii, ani na výlučné náboženství. Bezvěrci v ČR jsou výrazně poškozováni.

 

Jak je možné, že Nečasova vláda kašle na veřejnost, nedbá názoru ústavních právníků, odborníků?

 

Koalice přestala vnímat demokratická pravidla, chová se jako na dobytém území a myslí si, že může přehlasovat pravdu. Ale její krok je do budoucna zpochybnitelný. Legitimita vlády je pochybná už od prvních kroků koalice, kdy jednotlivé strany odhodily volební sliby a přestaly vnímat realitu české společnosti. Legitimita každé vlády je dána důvěrou ve sněmovně, strany, které vytvořily koalici, uplatňují v demokratickém právním státě pouze kroky, které mohou učinit vzhledem k volebnímu programu, se kterým vstupovaly do voleb. Je prokazatelné, že minimálně dvě strany nic takového ve volebním programu neměly.